杏MAP导航

Salvatore Cernuzio – Vatican News

?Esta es la juventud del Papa...“

Kdo je pape?ovo mládí? Kdo je dne?ní mláde?? Z makrokosmu 厂惫ě迟ových dn? mláde?e, které ji? brzy za?nou v Lisabonu, lze snad tě?ko proniknout do nuancí generace, kterou charakterizují postupující technologie a která se vyzna?uje k?ehkostí, ale také touhou konat, objevovat, znovu promý?let sebe sama. Generace, do ní? pat?í Joná?, posti?ený a transsexuál, Edward a Valerij, kte?í se octili ve vězení za kráde?, Arianna, trpící bipolární poruchou, která se uchyluje do spánku, aby unikla úzkosti ?ivota, Giuseppe, který tráví vět?inu svých dní hraním videoher, a mnoho dal?ích, jejich? tvá?e neznáme, ale známe jejich zranění, obavy, touhy a projekty. Podělili se o ně v podcastu, jeho? protagonisty jsou mladí lidé z r?zných prost?edí. Kdy? mluvili, je?tě netu?ili, ?e jejich hlasy budou znít z reproduktor? po?íta?e v Domě svaté Marty. V jejich výpovědích tedy zaznívá ve?kerá opravdovost lidí, kte?í si ulevují vyprávěním p?íběh?, svě?ují se jeden druhému. P?ed tím po?íta?em sedí Petr?v nástupce, jemu? se ob?as obli?ej stáhne bolestí, kdy? sly?í slova jako sebevra?da, odsouzení, marginalizace. Usmívá se nad rozmanitostí p?ízvuk?. Jde mu o to, aby se ke ka?dému dostalo jedno slovo, které zní ?B?h“, horizont ?ivota. Druhým slovem je ?vp?ed“.

P?íběh Joná?e, posti?eného a transsexuála

Joná?, posti?ený, homosexuál, transgender, vě?ící, si nic nenárokuje, jen se chce podělit o sv?j p?íběh: ?Víra, kterou jsem skute?ně cítil jako svou, mi pomohla p?ijmout sám sebe v mém posti?eném, netypickém těle, nikdy jsem se necítil opravdu sám ani v tě?kostech, proto?e jsem si byl vědom, ?e ten, který mě znal d?ív, ne? jsem v?bec byl, by mi nikdy nesvě?il p?íli? tě?ký k?í?“, vypráví. ?Kdy? jsem si uvědomil, ?e jsem transsexuál, tak bych nejraději nevě?il... Co s tím nádherným a dokonalým tělem jako Jeho dílem? Cítil jsem se stla?ený dichotomií mezi vírou a transgender identitou, dvěma pa?emi tého? těla, mého těla!“. Joná? vysvětluje, ?e první lidé, kterým se svě?il, se ho sna?ili odradit a p?edznamenali ?temnou cestu“, cestu ?dezertér? od Krista“. ?Cítil jsem se provinile“.

Pape?: ?B?h nás miluje takové, jací jsme“

Pán jde v?dycky s námi, v?dycky, ?íká pape?, i v p?ípadě, ?e jsme h?í?níci, p?ichází nám na pomoc.

?Pán v?dycky krá?í s námi, v?dycky. Není znechucen nikým z nás. I v p?ípadě, ?e jsme h?í?níci, p?iblí?í se k nám, aby nám pomohl. B?h se ne?títí na?í reality, miluje nás takové, jací jsme. A to je ta ?ílená Bo?í láska.... B?h nás miluje takové, jací jsme, B?h nás v?dy hladí. B?h je pro nás otcem, matkou, bratrem, v?ím. A pochopit to je tě?ké, ale On nás miluje takové, jací jsme. Nevzdávej se... Jdi dál...“

Edward a Valerij: marginalizace, dětský gang, sirot?inec, hněv

Rumun Edward byl ?lenem dětských gang?. Kradl, k?eftoval s drogami, okrádal lidi, co? byla reakce na stav chudoby a marginalizace, na posmě?ky kv?li starému oble?ení a ?patné ital?tině. Sám sebe popisuje jako hodného chlapce, ale velmi k?ehkého. Valerij je Rus a pou?il násilí proti věcem i lidem. Vnit?ní vztek, který se v něm nahromadil poté, co ho rodi?e opustili v sirot?inci, se během pandemie stal jiskrou, která odstartovala výbuch. Nemá ?ádné sny, svě?uje se, ale ?eká jen na konec trestu. Oba jsou v nápravné komunitě pro mladistvé Kayros.

Pape?: ?Chyby nemají zma?it celý ?ivot“

Jejich p?íběh je lidský p?íběh, ?íká pape?, p?íběh, který pokra?uje úspěchy i chybami.

?Mnohdy je spole?nost krutá, proto?e jedna chyba nás poznamená na do?ivotí..... Ten obviňující prst nás ni?í. ?eknu vám jedno: na své cestě jste nebyli sami, ani kdy? jste chybovali, Pán byl p?i vás. A Pán byl p?ipraven vzít tě za ruku, aby ti pomohl pozvednout se. Byl to On, kdo vytvo?il takové ?ivotní okolnosti, aby vás oba pozvedl.... ?ivot se neutápí v pochybeních. Na?e chyby nás mnohokrát nutí k zamy?lení, abychom se posunuli vp?ed“.

Arianna, psychická nemoc a Bo?í spása

Arianna není je mladá dívka, která trpí bipolární poruchou, je? ji dr?í v pasti a brání jí v práci. Spí, aby unikla úzkosti ze ?ivota poznamenaného obtí?emi, v?etně těch psychických. O v?em vypráví s jasnoz?ivostí, která pramení z pocitu, ?e ji zachránil B?h. Pape? je jejím vyprávěním dojat a ?ádá, aby si mohl některé pasá?e vyslechnout dvakrát, zejména tu, v ní? dívka ?íká, ?e ?ije jako na houpa?ce mezi touhou spáchat sebevra?du a srdcem vybuchujícím radostí.

Pape?: Neztrácej dobrodru?ství ?ivota

Pape? ji v?ak varuje: Takovému ?ivotu hrozí, ?e se stane labyrintem.

?V?dy se dívej dop?edu, neztrácej horizont, proto?e právě ten tě podněcuje k dal?í cestě. A tím horizontem je B?h. Neztrácej toto dobrodru?ství ?ivota. Nevstupuj do labyrint? svého vědomí, které nás nakonec nezachrání...“

Pape? také vyzval k dodr?ování ve?keré pot?ebné psychologické pé?e. Prohlásil, ?e v?ichni máme nějaká psychofyzická zranění, v?ichni jsme zraněni ?ivotem a také h?íchem, a tato zranění vy?adují pé?i.

Agustina a argentinská mláde?

Mladé lidi doprovází Agustina z Argentiny. Hovo?í o práci vrstevník? ze své země za lep?í budoucnost. Pape? se s jiskrou v oku naladí na vyprávění své krajanky a odpovídá jí p?íběhem:

?Jednou ?li andělé za Bohem a stě?ovali si: Vě?ný Ot?e, jsi nespravedlivý, proto?e jsi nám v?em dal jen jeden díl bohatství... kde?to Argentině jsi dal v?echno, oplývá v?ím. A Vě?ný Otec odpověděl: Ale já jsem si to uvědomil, a abych to vyrovnal, dal jsem jim Argentince. Problémem Argentiny jsme my, kte?í mnohokrát nemáme sílu jít dál“.

Pak na p?íkladu posledního mistrovství světa ve fotbale pape? popisuje, jak Argentince unavuje cesta a v polovině se zastaví.

Valerie: touhy a kritika mladých lidí v??i církvi

Valeria, u?itelka nábo?enství, se stává mluv?í ?ádostí, po?adavk? a dokonce i stí?ností, které shroma??uje ve své slu?bě. Jako nap?íklad těch, které se týkají transparentněj?í církve, modernizované ve svých metodách, blízké lidem. Zkrátka církve na cestě, poznamenává pape?.

?Církev je církví, kdy? je v pohybu. V opa?ném p?ípadě se z ní stává do sebe uzav?ená nábo?enská sekta. V církvi se mnohokrát odehrávají boje malých skupinek, jedné proti druhé. Kdy? se rozdílnost změní ve stranictví, podrývá to jednotu.... V církvi neexistuje uniformita, a v tom spo?ívá její velikost“.

Giuseppe a jeho virtuální ?ivot

Poslední promlouvá Giuseppe, který zanechal studia na univerzitě a vět?inu ?asu tráví doma hraním videoher a navazováním virtuálních vztah?. Nepodává svědectví, ale ospravedlňuje svou ?ivotní volbu: Koneckonc? tak ne?kodím, ani zlo nep?ijímám. Pape? naslouchá a mění se z děde?ka v otce, ne?et?í jistou p?ísností, proto?e mladými mu?i, jako je Josef, je t?eba trochu zat?ást.

?Opravdu jsi vypěstoval zp?sob ?ivota a kontaktu s lidmi, ale je to sterilní kontakt. Podobný tomu, jaký mají lidé p?i izolované hospitalizaci, kte?í se dívají na ?leny své rodiny za sklem. Chybí ti horizont... Bez horizontu se nedá ?ít, ví?? Nakonec ?asem za?ne? sám sebe nudit“.

Pozvání na 厂惫ě迟ové dny mláde?e

Pojedete na 厂惫ě迟ové dny mláde?e?, ptá se nakonec pape? v?ech ú?astník? hovoru. Někte?í ano, jiní ne, někte?í ani nevědí, o ?em mluví. Pape?ovo pozvání v?ak platí pro v?echny:

Stojí za to jet na 厂惫ě迟ové dny mláde?e. Stojí za to riskovat! Kdo neriskuje, nejde vp?ed. Stojí za to tam jet, pak si o tom promluvíme.

Návrh na 厂惫ě迟ově dny dětí

V závěru zaznívá hlasová zpráva devítiletého Alessandra, který navrhuje konání 厂惫ě迟ového dne dětí.

?Moc se mi to líbí! A m??eme získat prarodi?e, aby ho zorganizovali. Po?ádat prarodi?e, aby takový den zorganizovali. Hezký nápad. Budu o tom p?emý?let a uvidíme, jak to udělat“.