杏MAP导航

Je?í? u?ívá podobenství, aby k nám promlouval o Bo?ím království. Vypráví jednoduché p?íběhy, které se dotýkají srdcí naslouchajících. Tento jazyk, plný obraz?, se podobá jazyku, kterým mnohdy dědové oslovují své vnuky, a t?eba je p?itom houpají na kolenou: takto jim sdílejí d?le?itou ?ivotní moudrost. Kdy? p?emý?lím o prarodi?ích a seniorech, ko?enech, které mladé lidé pot?ebují, aby dospěli, rád bych vylo?il trojí vyprávění obsa?ené v dne?ním evangeliu po?ínaje jedním shodným hlediskem, které se týká rovně? dětí a prarodi?? a jím? je spole?ný r?st.

V prvním podobenství roste p?enice a plevel pohromadě na tomté? poli (srov. Mt 13, 24-30). Je to obraz, který nám pomáhá k realistické interpretaci lidských dějin a ?ivota ka?dého ?lověka, kde se sou?asně vyskytují světlé i stinné stránky, láska i sobectví. Ba co více, zlo a dobro se natolik splétají, ?e se jeví neoddělitelně. Tento realistický p?ístup nám pomáhá, abychom na dějiny pohlí?eli opro?těni od ideologií, neplodného optimismu a ?kodlivého pesimismu. K?es?an, prodchnutý Bo?í nadějí, není pesimista, av?ak ani prostodu?e ne?ije v pohádkovém světě, nep?edstírá, ?e nevidí zlo a dobro, a neprohla?uje, ?e ?v?e je v po?ádku“.

Nikoli, k?es?an je realista, ví, ?e ve světě existuje p?enice a plevel, ale p?i pohledu do svého nitra uznává, ?e zlo nep?ichází pouze zven?í a není v?dy vinou těch druhých, ?e není t?eba ?vynalézat“ nep?átele, proti nim? bojovat a bránit tak tomu, aby se rozzá?ilo vlastní nitro. V?ímá si, ?e zlo pochází zvnit?ku, z vnit?ních boj?, které v ka?dém z nás probíhají.

Toto podobenství nám ale klade otázku: co dělat, kdy? ve světě spat?íme sou?ití p?enice a plevele? Jak se zachovat? V (evangelním) vyprávění chtějí slu?ebníci plevel sesbírat (ver? 28). Vede je k tomu dobrý úmysl, který je v?ak neuvá?ený, a dokonce zavání agresivitou. Marně doufáme, ?e m??eme vlastními silami vyrvat zlo, abychom nastolili ?istotu. Toto poku?ení zavést ??istou spole?nost“, ??istou církev“ se mnohdy vyskytuje, ale ve snaze o dosa?ení této ?istoty hrozí, ?e budeme netrpěliví, neústupní a také násilni?tí v??i ?lověku, který pochybil. A takto se spolu s plevelem vytrhá dobré zrno a znemo?ní se lidem, aby vykonali ur?itou cestu, vyrostli, změnili se. Poslechněme si naopak Je?í?ova slova: ?Nechte obojí spolu r?st a? do ?ní“ (Mt 13,30). Jak krásný je tento Bo?í pohled, tato Bo?í milosrdná pedagogika, která nás zve k trpělivosti s druhými lidmi. Vybízí, abychom v rodině, církvi a spole?enství akceptovali k?ehkost, liknavost a omezenost, a to nikoli proto, abychom jim uvykli nebo je ospravedlňovali, nýbr? abychom se u?ili uctivě zasáhnout a mírně, trpělivě pokra?ovali v pé?i o dobré zrno a měli p?itom ustavi?ně na paměti jediné: toti? ?e o?ista srdce a kone?né vítězství nad zlem jsou hlavně Bo?ím dílem. A? p?ekonáme poku?ení oddělovat p?enici a plevel, jsme povoláni k tomu, abychom pochopili, jakým nejlep?ím zp?sobem a v jaké nevhodněj?í chvíli máme jednat.

A myslím na seniory a prarodi?e, kte?í u? v ?ivotě u?li dlouhou cestu, a kdy? se ohlédnou zpět, vidí mnoho krásných věcí, které se jim zda?ilo uskute?nit, ale také prohry, chyby, i něco, co by, jak se ?íká, p?i návratu zpět u? znovu neudělali. Dnes k nám v?ak Hospodin p?ichází s vlídným slovem, slovem, které nás vyzývá, abychom tajemství ?ivota p?ijímali s klidem a trpělivostí, abychom ponechali hodnocení na něm, abychom ne?ili s vý?itkami a lítostí. Jako by nám ?íkal: ?Podívejte se na dobré zrno, které vyklí?ilo na cestě va?eho ?ivota, a dejte mu je?tě vyr?st, svě?te v?echno mně, který v?dy odpou?tím: nakonec bude dobro silněj?í ne? zlo“. Stá?í je i v tomto ohledu po?ehnaným ?asem: je to období smí?ení, kdy se s něhou díváme na světlo, které postoupilo navzdory stín?m, v jisté naději, ?e dobrá setba zasetá Bohem zvítězí nad plevelem, kterým chtěl ?ábel zamo?it na?e srdce.

Podívejme se nyní na druhé podobenství. Je?í? praví, ?e nebeské království je Bo?í dílo, které p?sobí v osnově dějin natolik ti?e, a? se jeho ?innost jeví nepatrně a neviditelně, jako p?sobení malého ho??i?ného zrna. Kdy? v?ak toto zrno vyroste, ?je vět?í ne? ostatní zahradní rostliny a stane se z něho ke?, tak?e p?ilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích (Mt 13,32). Takový je i ná? ?ivot, brat?i a sestry. Je to tak: p?icházíme na svět jako malí, dospíváme, pak stárneme; na za?átku jsme malým semínkem, pak se sytíme nadějí, uskute?ňujeme projekty a sny, z nich? nejkrásněj?í je podobat se onomu ho??i?nému ke?i, který ne?ije sám pro sebe, ale aby vrhal stín na ty, kdo si to p?ejí, a aby poskytoval prostor těm, kdo si na něm chtějí postavit hnízda. V tomto podobenství tedy spole?ně rostou starý ke? a ptá?ci.

Myslím na prarodi?e: jak krásné jsou tyto bujné stromy, pod nimi? si děti a vnou?ata staví svá ?hnízda“, poznávají atmosféru domova a za?ívají něhu objetí. Jde o to, aby rostli spole?ně: zelený strom a ti malí, kte?í pot?ebují hnízdo, prarodi?e se svými dětmi a vnou?aty, sta?í lidé s mladými. Brat?i a sestry, pot?ebujeme nové spojenectví mezi mladými a starými, aby míza těch, kte?í mají za sebou dlouhou ?ivotní zku?enost, zavla?ovala zárodky naděje těch, kte?í vyr?stají. V této plodné výměně se u?íme kráse ?ivota, utvá?íme bratrskou spole?nost a v církvi umo?ňujeme setkání a dialog mezi tradicí a novostí Ducha.

A kone?ně t?etí podobenství, kde rostou spole?ně kvas a mouka (srov. Mt 13,33). Díky jejich promísení roste celé těsto. Je?í? pou?ívá právě sloveso ?prokvasit“, které p?ipomíná ono umění »?mystiky“ spole?ného ?ivota, kdy se umíme smísit s ostatními, setkávat se s nimi, brát je do náru?e a vycházet ze sebe, abychom se p?ipojili k druhým.« (Evangelii gaudium, 87). To potírá individualismus a sobectví a pomáhá nám vytvá?et svět, kde vládne hlub?í lidskost a bratrství. Dne?ní Bo?í slovo je tedy výzvou k bdělosti, abychom v na?ich ?ivotech a v na?ich rodinách nevytěsňovali staré lidi na okraj spole?nosti. Dávejme pozor, aby v na?ich p?eplněných městech nehoustla osamělost; a? se nestane, ?e politika, která je povolána k tomu, aby se starala o pot?eby těch nejk?eh?ích, zapomene právě na seniory a nechá je trhem odsunout do role ?neproduktivního odpadu“. A? se nestane, ?e kv?li honbě za mýty o efektivitě a výkonnosti nebudeme v plné rychlosti schopni zpomalit, abychom doprovodili ty, kte?í stě?í dr?í krok. Prosím, sna?me se smísit, abychom rostli spole?ně.

Brat?i, sestry, Bo?í Slovo nás vyzývá, abychom se neoddělovali, neuzavírali se, nemysleli si, ?e obstojíme sami, ale abychom rostli spole?ně. Naslouchejme si navzájem, ve?me dialog, podporujme se. Nezapomínejme na prarodi?e a seniory: díky jejich pohlazení jsme se mnohokrát pozvedli, znovu jsme se vydali na cestu, cítili jsme se milováni, byli jsme vnit?ně uzdraveni. Obětovali se za nás a my je nem??eme vy?krtnout ze seznamu svých priorit. Brat?i a sestry, poj?me spole?ně r?st, poj?me spole?ně kup?edu: ké? Pán po?ehná na?í cestě.