杏MAP导航

Pape? Franti?ek se 2. února během své apo?tolské cesty do Kon?ské demokratické republiky setkal s osmdesáti dvěma jezuity p?sobícími v této zemi, které vedl provinciál P. Rigobert Kyungu. Mezi nimi byl i jezuita Donat Bafuidinsoni, biskup z Inonga. Setkání se uskute?nilo v Kinshase na nunciatu?e v 18.30 hodin po návratu z modlitebního setkání s kně?ími, jáhny, zasvěcenými mu?i a ?enami a seminaristy v katedrále Notre Dame du Congo. Po p?edstavení provincie otcem Kyungu byl ponechán prostor pro dotazy p?ítomných.

Svatý ot?e, Tovary?stvo Je?í?ovo p?ijímá své poslání od pape?e. Jaké poslání svě?ujete Tovary?stvu dnes?

Souhlasím s univerzálními apo?tolskými preferencemi, které Tovary?stvo rozvinulo. Spo?ívají p?edev?ím v ukazování cesty k Bohu prost?ednictvím duchovních cvi?ení a rozli?ování.

Druhým posláním je poslání smí?ení a spravedlnosti, které se musí uskute?ňovat spole?ným putováním s chudými, vylou?enými, těmi, jejich? d?stojnost je zraňována. A pak mladí lidé: musíme je doprovázet p?i vytvá?ení budoucnosti. Tedy spolupráce v pé?i o spole?ný domov v duchu Laudato si’.

Schválil jsem je a nyní je jezuité musí vtělit do ka?dé konkrétní místní reality tím nejvhodněj?ím, rovně? nejp?imě?eněj?ím zp?sobem, nikoliv teoreticky a abstraktně. I zde v Kongu je musíte p?izp?sobovat.

Je samoz?ejmě jasné, ?e je zde silné téma konfliktu, boje mezi frakcemi. Ale otev?eme o?i světu: celý svět je ve válce! Sýrie je ve válce u? dvanáct let, pak Jemen, Myanmar s dramatem Rohing?. Napětí a konflikty jsou i v Latinské Americe. A pak tato válka na Ukrajině. Celý svět je ve válce, to si pamatujme. Ale ptám se sám sebe: bude mít lidstvo odvahu, sílu, nebo dokonce mo?nost se obrátit? Nebo krá?í kup?edu k propasti? Nevím: je to otázka, kterou si kladu. Nerad to ?íkám, ale jsem trochu pesimista.

Dnes se skute?ně zdá, ?e hlavním problémem je výroba zbraní. Na světě je stále tolik hladu, a my dál vyrábíme zbraně. Z této katastrofy se tě?ko dostaneme zpět. A to nemluvíme o atomových zbraních! Stále vě?ím v práci p?esvěd?ování. My k?es?ané se musíme hodně modlit: ?Pane, smiluj se nad námi!“

V těchto dnech mě zará?ejí zprávy o násilí. Zvlá?tě mě zará?í krutost. Zprávy p?icházející z vále?ných konflikt? ve světě k nám promlouvají o krutosti, na kterou je tě?ké i pomyslet. Nejen?e se lidé zabíjejí, ale zabíjejí se s mimo?ádnou krutostí. Pro mě je to něco nového. Dává mi to podnět k zamy?lení. I zprávy z Ukrajiny nám vyprávějí o ukrutnostech. I zde v Kongu jsme o nich sly?eli z p?ímých svědectví obětí.

Máte dobré vztahy s patriarchou Bartolomějem. Jak se církev p?ipravuje na rok 2025, kdy se bude slavit 1700. výro?í prvního nicejského koncilu?

Vycházím z va?í otázky a p?ipomínám dnes zesnulého velkého pravoslavného teologa Ioannise Zizioulase, který byl metropolitou pergamským. P?ijel do Vatikánu p?edstavit mou encykliku Laudato si’. Byl to odborník na eschatologii. Jednou se ho ptali, kdy dojde k jednotě k?es?an?. Odpověděl se zdravým realismem a snad i s jemnou ironií: ?Na konci ?as?!“ Pamatujme na něj ve svých modlitbách.

Ano, p?ipravujeme setkání na rok 2025. S patriarchou Bartolomějem se chceme dohodnout na datu Velikonoc, které se shoduje s tímto rokem. Uvidíme, zda se nám poda?í dohodnout se i do budoucna. A tento koncil chceme oslavit jako brat?i. P?ipravujeme se na něj. Jen si pomyslete, ?e Bartoloměj byl prvním patriarchou, který po tolika staletích p?ijel na inauguraci pape?e, jemu? je svě?ena slu?ba jednotě!

Jako jezuita – profes ?ty? slib? – jste se zavázal, ?e nebudete usilovat o moc v církvi. Co vás p?imělo k p?ijetí biskupského a poté kardinálského a posléze pape?ského ú?adu?

Kdy? jsem tento slib skládal, bral jsem ho vá?ně. Kdy? mi navrhli, abych se stal pomocným biskupem v San Miguel, nep?ijal jsem to. Pak jsem byl po?ádán, abych se stal biskupem oblasti na severu Argentiny, v provincii Corrientes. Nuncius, aby mě povzbudil k p?ijetí, mi ?ekl, ?e tam jsou ruiny jezuitské minulosti. Odpověděl jsem, ?e nechci být strá?cem těchto ruin, a odmítl jsem. Tyto dvě ?ádosti jsem odmítl kv?li slibu, který jsem slo?il. Pot?etí p?i?el nuncius, ale ji? s pově?ením podepsaným generálním p?edstaveným otcem Kolvenbachem, který souhlasil, abych p?ijal. Byl jako pomocný asistent v Buenos Aires. P?ijal jsem tedy v duchu poslu?nosti. Pak jsem byl jmenován koadjutorem arcibiskupem svého města a v roce 2001 kardinálem. Na poslední konkláve jsem p?ijel s malým kuf?íkem, abych se okam?itě vrátil do diecéze, ale musel jsem z?stat. Vě?ím v jezuitskou výjime?nost ohledně tohoto slibu a dělal jsem v?echno pro to, abych biskupský ú?ad nep?ijal.

Svatý ot?e, povodí ?eky Kongo, po Amazonii druhé zelené plíce planety, je ohro?eno odlesňováním, zne?i?těním a intenzivní a nelegální tě?bou p?írodních zdroj?. Myslíte si, ?e bude mo?né uspo?ádat synodu o tomto regionu, podobně jako se konala synoda o Amazonii?

Synoda o Amazonii byla p?íkladná. Hovo?ilo se tam o ?ty?ech snech: na poli sociálním, kulturním, ekologickém a církevním. To platí i pro povodí Konga: je zde podobnost. Rovnováha na planetě závisí také na zdraví amazonského a kon?ského biomu. Synoda o Kongu se konat nebude, ale ur?itě by bylo dobré, aby se biskupská konference synodálně anga?ovala na místní úrovni. Se stejnými kritérii, ale aby p?inesla rozhovory a témata více spojená s realitou země.

Hovo?ilo se o va?í mo?né rezignaci. Máte skute?ně v úmyslu opustit petrovskou slu?bu? A generální p?edstavený v Tovary?stvu? Měl by podle vás z?stat ve funkci a? do smrti?

Podívejte, je pravda, ?e jsem dva měsíce po svém zvolení napsal rezignaci a tento dopis jsem p?edal kardinálu Bertonimu. Nevím, kde tento dopis je. Udělal jsem to pro p?ípad, ?e bych měl nějaké zdravotní potí?e, které by mi bránily vykonávat slu?bu, a nebyl bych dostate?ně p?i smyslech, abych mohl rezignovat. To v?ak v?bec neznamená, ?e by se rezignace pape?? měla stát, ?ekněme, módou, normální věcí. Benedikt měl odvahu to udělat, proto?e se necítil schopen pokra?ovat kv?li svému zdraví. V tuto chvíli to není na po?adu dne. Domnívám se, ?e pape?ova slu?ba je ad vitam. Nevidím d?vod, pro? by tomu tak nemělo být. Myslete si, ?e slu?ba velkých patriarch? je v?dy na celý ?ivot. A historická tradice je d?le?itá. Na druhou stranu, pokud nasloucháme tomu, co se kde ?ustne, pustému ?vanění, měli bychom měnit pape?e ka?dého p?l roku!

Ohledně Tovary?stva Je?í?ova: ano, v tomto jsem konzervativní. Musí to být na celý ?ivot. Ale samoz?ejmě vyvstává stejná otázka jako u pape?e. Otec Kolvenbach a otec Nicolás, poslední dva p?edchozí generálové, ode?li ze zdravotních d?vod?. Myslím, ?e je také d?le?ité si uvědomit, ?e jedním z d?vod? do?ivotního generálního ú?adu v Tovary?stvu je vyhnout se volebním kalkulacím, frakcím, tlachání…

Co vás tě?í na kon?ské inkulturaci a zejména na kon?ském ritu? Dvakrát jste v tomto ritu slavil ve Vatikánu. A pot?etí to bylo tady. Zdá se, ?e jej p?ijímáte s potě?ením. Pak bych se vás rád zeptal na obraz církve jako nemocnice. Jak nám to m??ete vysvětlit?

Kon?ský ob?ad se mi líbí, proto?e je to umělecké dílo, liturgické a poetické mistrovské dílo. Byl proveden s církevním smyslem a estetickým cítěním. Není to adaptace, ale poetická, tv?r?í skute?nost, která má být smysluplná a p?izp?sobená kon?ské realitě. Tak?e ano, líbí se mi to a dělá mi to radost.

Církev jako polní nemocnice. Církev má pro mě poslání nemocnice, slu?by pro pé?i, uzdravení a ?ivot. Jednou z nejo?klivěj?ích věcí v církvi je autoritá?ství, které je pak zrcadlem spole?nosti zraněné světskostí a korupcí. A posláním církve je slou?it zraněným lidem. Dnes je tento obraz je?tě aktuálněj?í vzhledem k vále?nému scéná?i, který pro?íváme. Církev musí být nemocnicí, která jde tam, kde jsou lidé zranění. Církev není jakási neur?itá duchovní nadnárodnost. Podívejte se na svaté! Uzdravujte, pe?ujte o rány, které svět pro?ívá! Slu?te lidem! Slovo slou?it je velmi ignaciánské. Ve v?em milovat a slou?it! To je ignaciánské heslo. Chci církev slu?by.

Chtěl jste jezuitské biskupy. Mezi námi je jezuita povolaný k biskupskému svěcení. Co od nich o?ekáváte?

Volba jezuity za biskupa závisí pouze na pot?ebě církve. Vě?ím v ná? slib, ?e jezuité by neměli být biskupy, a kdy? ano, jen kv?li dobru církve. V tomto p?ípadě p?eva?uje druhé dobro. ?eknu vám popravdě: kdy? se generální p?edstavený nebo provinciálové dozvědí, ?e se uva?uje o tom, aby se biskupem stal jezuita, zasáhnou a umí Tovary?stvo ?bránit“. Pokud se v?ak rozhodne, ?e je to nutné, stane se tak. Jindy – a mám na mysli konkrétní p?ípad – pokud je první z trojice navr?ených jezuita, ale na seznamu se někdo objeví jako druhý vhodný kandidát, vybere se druhý z trojice. Vě?ím v hlasování, ale pot?eby církve mají p?ednost.

Jaké jsou va?e největ?í útěchy a sklí?enosti?

Největ?í útěchou je, kdy? vidím prosté lidi, kte?í vě?í. To mi dělá dob?e. Mou útěchou jsou vě?ící Bo?í lidé, h?í?ní, ale vě?ící. Mou sklí?eností jsou naopak elity, h?í?níci a nevě?ící. Kně?í a? jsou pastý?i lidu, a ne monsignory nebo státními kleriky.

V některých zemích existují dohody mezi státem a církví. Obávám se, ?e to dává biskup?m velkou moc. Co si o tom myslíte vy?

To se ?asto týká vztah? mezi Svatým stolcem a r?znými zeměmi. Smyslem těchto dohod je pomoci církvi jít kup?edu, a rozhodně ne zakrývat zesvět?tění církve. Pot?ebujeme jistotu pro vyu?ování, slu?by, svobodné hlásání evangelia. Cílem tedy není chránit jiné zájmy. Dohoda musí být o slu?bě, nikoli o zvýraznění světského charakteru církve.

Během své apo?tolské cesty do Ji?ního Súdánu se pape? Franti?ek 4. února p?ed polednem setkal s jedenácti jezuity p?sobícími v zemi v ?ele s P. Kizitem Kiyimbou, provinciálem východní africké provincie, která zahrnuje Súdán, Ji?ní Súdán, Etiopii, Ugandu, Keňu a Tanzanii. Franti?ek se právě vrátil z katedrály svaté Terezie, kde se setkal s biskupy, kně?ími, jáhny, zasvěcenými ?enami a mu?i a rovně? i se seminaristy. Otec provinciál p?edstavil ?innost Tovary?stva v zemi. Poté se ka?dý z ú?astník? krátce p?edstavil.

Svatý ot?e, víra smě?uje k Jihu. Peníze ne. Máte nějaký strach, nějakou naději?

Pokud ?lověk nemá naději, m??e zav?ít dve?e a odejít! M?j strach se v?ak týká dalekosáhle se roz?i?ující pohanské kultury. Pohanské hodnoty dnes mají stále vět?í váhu: peníze, vá?nost v o?ích světa, moc. Musíme si uvědomit, ?e svět se pohybuje v pohanské kultu?e, která má své vlastní modly a bohy. Peníze, moc a sláva jsou věci, na které svatý Ignác poukazuje ve svých Duchovních cvi?eních jako na základní h?íchy. Volba chudoby, kterou svatý Ignác u?inil – a? do té míry, ?e nechává skládat profes?m zvlá?tní slib – je volbou proti pohanství, proti bohu peněz. I na?e dne?ní kultura je pohanskou kulturou války, kde platí jen to, kolik má? zbraní. To v?echno jsou formy pohanství.

Nebu?me, prosím, naivní! Nemysleme si, ?e k?es?anská kultura je kulturou nějaké semknuté strany, kde v?ichni spojeni dohromady tvo?í sílu. Církev by se stala [politickou] stranou. Ne! Naopak, k?es?anská kultura je schopnost interpretovat, rozli?ovat a ?ít k?es?anské poselství. To ov?em nechce na?e sou?asné pohanství pochopit. A u? v?bec ne p?ijímat. Dospěli jsme a? tak daleko, ?e kdy? se někdo zamý?lí nad nároky k?es?anského ?ivota v dne?ní kultu?e, dochází k závěru, ?e ?ivot k?es?an? je pova?ován za formu extremismu. Musíme se nau?it jít dále i v těchto souvislostech, kdy dne?ní pohanství se nijak neli?í od pohanství prvních staletí.

Jaký je vá? sen pro Afriku?

Kdy? svět p?emý?lí o Africe, myslí se tím ?i oním zp?sobem na to, jak z ní ko?istit. Je to mechanizmus jakéhosi kolektivního nevědomí: Afrika musí být vyko?is?ována. Ne, Afrika musí r?st. Ano, země afrického kontinentu získaly nezávislost, ale od ?p?dy země“ nahoru, ne na bohatství, které v sobě skrývá v podzemí. Na toto téma jsem se loni v listopadu témě? hodinu a p?l setkával s africkými studenty prost?ednictvím videokonference. Byl jsem ohromen inteligencí těchto dívek a chlapc?. Jejich zp?sob my?lení se mi velmi líbil. Uvědomil jsem si, ?e Afrika pot?ebuje politiky, kte?í jsou jim podobní: dob?í, inteligentní, kte?í se starají o r?st svých zemí. P?edev?ím politiky, kte?í se nenechají zmást korupcí. Politická korupce neponechává zemi ?ádný prostor k r?stu, ni?í ji. Tím mi puká srdce. ?lověk nem??e slou?it dvěma pán?m; v evangeliu je to jasné. Bu? slou?íte Bohu, nebo peněz?m. Je zajímavé, ?e ne?íká ?áblu, ale peněz?m. Musí se formovat poctiví politici. To je také vá? úkol.

V ?em spo?ívá tajemství va?í prostoty?

Já? Jednoduchost? P?ipadám si p?íli? slo?itý!

Jaký návod nám m??ete nabídnout pro situace, kdy se silná víra st?etává se silnou kulturou?

V?dy? ten konflikt není na stejné úrovni! Kultura a víra jsou v dialogu, a musí být. Samoz?ejmě se m??e stát, ?e p?eva?ující kultura víru nep?ijme. A tento základ pohanství v dějinách nikdy nevym?el. Ale pozor: formou pohanství je i vněj?í formalizmus, kdy se v neděli chodí na m?i jen proto, ?e se musí, tedy bez du?e, bez víry. Silná kultura je výhodou, pokud je evangelizována, ale nelze ji redukovat na nemo?nost dialogu s vírou. V tomto ohledu byla d?le?itá generální konference latinskoamerického episkopátu, která se konala v roce 1979 v Pueble. Tam se objevil výraz evangelizace kultury a inkulturace víry. P?i setkání kultury a víry dochází k inkulturaci víry. Proto nelze ?ít víru zde v D?ubě, která je dobrá nap?íklad pro Pa?í?. Je t?eba hlásat evangelium ka?dé konkrétní kultu?e, která zná svá omezení i své bohatství.

Svatý ot?e, jak se modlíte?

Je jasné, ?e slou?ím m?i svatou a recituji breviá?. Ka?dodenní liturgická modlitba má svou osobní hutnost. Pak se někdy modlím r??enec, někdy si vezmu evangelium a rozjímám o něm. Ale to velmi zále?í na konkrétním dni. Co se tý?e osobní modlitby, musím si jako ka?dý najít ten nejlep?í zp?sob, jak ji den za dnem pro?ívat. Kdy? jsem se v Kinshase setkal s lidmi, kte?í se stali obětí války na východě země, sly?el jsem stra?né p?íběhy zraněných, zmrza?ených, týraných… Vyprávěli věci, které snad ani není mo?né pojmenovat. Je jasné, ?e jsem se potom nemohl modlit Píseň písní. ?lověk se musí modlit pono?en do pro?ívané skute?nosti. Proto se bojím kazatel?, kte?í se modlí abstraktně, teoreticky, mluví, mluví, ale prázdnými slovy. Modlitba je v?dy vtělená.

Kdy bude otec Arrupe blaho?e?en?

Jeho kauza jde kup?edu, proto?e jedna z etap ji? byla dokon?ena. Mluvil jsem o tom s otcem generálem. Největ?í problém se týká spis? otce Arrupeho. Napsal toho hodně a je t?eba si to v?echno p?e?íst. A to celý proces zpomaluje. A já se vracím k modlitbě. Arrupe byl mu?em modlitby, mu?em, který ka?dý den zápasil s Bohem, a odtud pramení jeho silná výzva k prosazování spravedlnosti. Vidíme to v jeho testamentu, projevu, který pronesl v Thajsku p?ed svou mrtvicí, kdy? znovu zd?raznil d?le?itost misie s uprchlíky.

Jak jste se cítil, kdy? byla cesta do Ji?ního Súdánu zru?ena?

Padla na mě sklí?enost. Měl jsem jet do Kanady, ale bylo mi ?e?eno, ?e cestu do Afriky mám odlo?it, proto?e bych ji kv?li kolenu nevydr?el. Někte?í zlomyslní lidé ?íkali, ?e jsem raději jel do Kanady, abych byl s bohatými, ale tak to nebylo. Byla to cesta za týranými domorodci. Jel jsem tam, abych utě?il zneu?ívané a smí?il se s domorodými obě?mi ?kolského systému, do kterého byla zapojena i církev. Ale jakmile to bylo mo?né, p?ijel jsem. Po této cestě jsem tou?il! Ale do Gomy (kon?ská metropole v provincii Severní Kivu) – zastávka plánovaná v loňském roce – jsem bohu?el nemohl jet kv?li válce a následným rizik?m pro lidi.

Jak byla va?e druhá encyklika Laudato si’ p?ijata v Africe?

Dob?e. Amazonie a Kongo mají pro svět zásoby kyslíku. A obě oblasti jsou vyko?is?ované. A Afrika je?tě více kv?li nerostným surovinám, na které je bohatá. Diskuze o pé?i o stvo?ení je pro obě země d?le?itá. Jezuité v Kinshase se mě ptali, zda se bude konat synoda o Kongu, jako se konala o Amazonii. Odpověděl jsem, ?e v této synodě a v postsynodální exhortaci jsou ji? obsa?eny prvky a kritéria, které jsou u?ite?né i pro Kongo.

Co o?ekáváte od jezuit? zde v Ji?ním Súdánu?

Aby byli odvá?ní, aby byli citliví. Nezapomínejte, ?e Ignác byl velký i svojí ně?ností. Chtěl, aby jezuité byli odvá?ní s něhou. A chtěl, aby to byli mu?i modlitby. Odvaha, něha a modlitba jsou pro jezuitu dosta?ující.

Máte pro jezuity ve východní Africe nějaké zvlá?tní poselství?

Aby byli blízko lidem a Pánu. Základními postoji Pána jsou blízkost, milosrdenství a něha. Blízkost je jasná. Instituce bez blízkosti a něhy také konají dobro, ale jsou pohanské. Jezuité musí být jiní.

Uva?ujete o rezignaci?

Ne, to mě je?tě nenapadlo. Napsal jsem v?ak dopis a p?edal ho kardinálu Bertonimu. Obsahuje mou rezignaci pro p?ípad, ?e bych nebyl ve stavu zdraví a vědomí, abych mohl rezignovat. Pius XII. také napsal rezigna?ní dopis pro p?ípad, ?e by ho Hitler odvezl do Německa. ?ekl tedy, ?e zajmou Eugenia Pacelliho, a ne pape?e.

P?eklad o. Pavel Ambros SJ, p?evzato s laskavým svolením z .