杏MAP导航

Andrea De Angelis - Vatican News 

Johnson nemá dostatek prostoru pro hraní fotbalu, ale také nemá ?kolu. Jeho adresa je B2, respektive blok a sektor místa pro ochranu civilist?, kde ?ije. Josefovi je 16 let, z toho osm strávil v tábo?e. "Kdyby byl mír," ?íká, "u?il bych si dětství." Rebecca je stejně jako ostatní "velmi ??astná", ?e má pape?e p?ed sebou, a to "navzdory jeho bolavému kolenu". Vdě?nost, naděje, smutek, modlitba. To a mnoho dal?ího zaznělo z úst dětí, s nimi? se pape? setkal v tábo?e pro vnit?ně vysídlené osoby v D?ubě a jejich? svědectví p?edcházela jeho projevu.

33 000 du?í v tábo?e D?uba

Je to ji? deset let, co konflikty a rozsáhlé násilnosti v celé zemi p?iměly lidi k útěku z domov? a hledání bezpe?í. Mnoho z nich na?lo úto?i?tě poblí? základen mise OSN v Ji?ním Súdánu (UNMISS). Na několika místech v zemi, v?etně D?uby, Melutu, Wau, Boru, Bentiu a Malakalu, se mise ujala obyvatelstva v místech pro ochranu civilist?. UNMISS pak postupně p?esunula některá místa do konven?ních vysídleneckých tábor? pod kontrolou vlády. V lednu ?ilo v táborech pro vnit?ně vysídlené osoby v D?ubě asi 33 000 lidí, co? je o 2000 více ne? p?ed rokem.

Jsme pro zemi d?le?ití

Po úvodní modlitbě moderátora Skotské církve Iaina Greenshieldse a promítnutí videa promluvily t?i děti, které p?edstavovaly mladé vnit?ně vysídlené osoby z mnoha jihosúdánských tábor?. Rebecca ?ije v tábo?e v D?ubě a ?ekla, ?e je "??astná a poctěná", ?e m??e být p?ed pape?em. "Jsi dobrý v?dce, proto?e jsi navzdory bolavému kolenu p?i?el, abys byl s námi," ?íká na adresu Franti?ka a p?ipomíná odklad cesty, na kterou se tento lid obzvlá?? tě?il. "Víme, ?e má děti rád a ?e v?dy ?íká, ?e jsme d?le?ití," dodala a zd?raznila, ?e "my, děti z Ji?ního Súdánu, opravdu rádi tan?íme a zpíváme". To je zp?sob, jak "chválit Boha". A právě "ve jménu Je?í?e" ?ádá Rebeka ?ímského biskupa o "zvlá?tní po?ehnání pro v?echny děti, abychom mohli spole?ně r?st v míru a lásce". Její hlas prozrazuje dojetí, hol?i?ka opakuje své "děkuji" a uzavírá: "Na tento den nikdy nezapomeneme.”

Chceme mít budoucnost

Jeho rodi?e nemají práci, strýc mu posílá pomoc, "abychom si mohli koupit oble?ení". Chodí do t?etí t?ídy, ale nezapomíná na mnoho vrstevník?, kte?í tak nemohou ?init, "proto?e není dost ?kol a u?itel? pro v?echny". Není zde ani "dostatek místa na hraní fotbalu". ?trnáctiletý Johnson ?ije v tábo?e Malakal se svou matkou a otcem. "Mír je dobrý, problémy ne," p?ipomíná a jasně vyjad?uje, co pot?ebuje on a mnoho, mnoho jeho vrstevník?: "Chceme mír, aby se lidé mohli vrátit do svých domov?, měli dobrou budoucnost, chceme, aby se v kostele konaly modlitby, aby nám B?h dovolil vrátit se do města Malakal". Město, domov, rodina: to v?e je mo?né jen tehdy, kdy? spole?ně budujeme mír.

Jsme tu jen díky humanitární pomoci

?estnáct let, z nich? polovinu strávili v tábo?e ve městě Bentiu. Josef?v p?íběh je p?íběhem chlapce, který byl p?ed?asně povolán k dospělosti a nyní si uvědomuje, jaké drama pro?ívá. Jeho my?lenky se týkají budoucnosti, ano, osobní, "ale i dal?ích dětí", proto?e ti, kdo poznali hlad a strach ze smrti, si p?ejí, aby se takové věci u? nikdy neopakovaly. "Pro? trpíme v tábo?e pro vysídlené? Kv?li probíhajícím konflikt?m v na?í zemi," ?íká. Jeho analýza je jasná, ví, ?e p?e?ití není p?edem dané. "Já a moji rodi?e jsme tu spolu s dal?ími rodinami díky humanitární pomoci," ale "kdyby byl mír, z?stal bych doma". Josef ?ádá nábo?enské v?dce, aby se i nadále modlili za "definitivní mír", a nakonec se obrací s up?ímnou výzvou k p?edstavitel?m své země: "P?iná?ejte lásku, mír, jednotu a prosperitu".

Slu?ba lidem

"Volání po míru je samoz?ejmé." Uvedl to zástupce zvlá?tního zástupce generálního tajemníka v misi OSN v Ji?ním Súdánu, rezidentní a humanitární koordinátor pro tuto zemi. "Pracovníci pracují nep?etr?itě, aby uspokojili naléhavé pot?eby posti?ených komunit. Bezpe?nostní problémy v?ak ?asto nutí humanitární pracovníky k p?emístění a p?eru?ení ?innosti," p?iznává, "nejnebezpe?něj?ím prost?edím pro humanitární pracovníky z?stává Ji?ní Súdán, následovaný Afghánistánem a Sýrií. P?esto je závazek absolutní. "To," zd?razňuje, "není jen na?e práce, ale také ná? cíl. Jsme tu, abychom slou?ili súdánskému lidu, vědomi si svých omezení, ale i s vědomím p?íle?itostí. P?ipomíná, ?e v sou?asné době ?ijí v zemi dva miliony vnit?ně vysídlených osob a pak je tu stejný po?et uprchlík?, kte?í ze země emigrovali, a na závěr se obrací na pape?e: "Va?e náv?těva obnovuje mou naději, ?e spole?nými silami se obyvatel?m Ji?ního Súdánu poda?í dosáhnout míru a rozvinout potenciál této neuvě?itelné země.