杏MAP导航

M?e za mír a spravedlnost

Leti?tě Ndolo, 1. února 2023

Pape? p?ijel doprovázen zpěvem a tancem statisíc? lidí shromá?děných na esplanádě.

Doprovodil ho arcibiskup z Kinshasy, kardinál Fridolin Ambongo Besungu. Liturgie a zpěvy p?i slavení byly ve francouz?tině a v lingale, jazyce, kterým mluví bantuský národ Bangala a který se stal spole?ným jazykem na severozápadě Kon?ské demokratické republiky, v Kongu-Brazzaville, a také v některých ?ástech Angoly, St?edoafrické republiky a dokonce i v Ji?ním Súdánu. Modlitby vě?ících byly proná?eny také v jazycích tshiluba, svahil?tina a kikongo.

V místním jazyce pape? Franti?ek na za?átku své homilie pozdravil slovy "mír", "bratrství" a "radost". 

HOMILIE PAPE?E FRANTI?KA

Bandeko, boboto! [Brat?i a sestry, mír!] 

Esengo [Radost]

Radost. Radost ze setkání s vámi je veliká: tou?il jsem po tomto okam?iku - museli jsme na něj ?ekat celý rok! - děkuji, ?e jste tady!

Evangelium nám právě ?eklo, ?e radost u?edník? byla veliká i ve?er o Velikonocích a ?e tato radost vznikla "p?i pohledu na Pána" (J 20,20). V této atmosfé?e radosti a ú?asu promlouvá Zmrtvýchvstalý ke svým. A co jim ?íká? Nejprve dvě slova: "Pokoj vám!" (v. 19). Dvě slova: "Pokoj vám". Je to pozdrav, ale je to víc ne? pozdrav: je to p?edání. Proto?e pokoj, ten pokoj, který ohlásili andělé v betlémské noci (srov. Lk 2,14), ten pokoj, který Je?í? slíbil zanechat svým (srov. J 14,27), je nyní poprvé slavnostně p?edán u?edník?m. Je?í??v pokoj, který je nám také zprost?edkován p?i ka?dé m?i svaté, je velikono?ním pokojem: p?ichází se vzk?í?ením, proto?e Pán musel nejprve porazit na?e nep?átele, h?ích a smrt, a musel smí?it svět s Otcem; musel zakusit na?i osamělost a opu?těnost, na?e peklo, aby nás objal a p?eklenul vzdálenosti, které nás dělily od ?ivota a naděje. Nyní, kdy? Je?í? zru?il vzdálenost mezi nebem a zemí, mezi Bohem a ?lověkem, je u?edník?m dán Je?í??v pokoj.

Poj?me se tedy postavit po jejich boku. Toho dne byli zcela ohromeni skandálem k?í?e, vnit?ně zraněni, ?e Je?í?e opustili a utekli, zklamáni epilogem jeho p?íběhu, báli se, ?e skon?í jako on. Byla v nich vina, frustrace, smutek, strach... Je?í? hlásá pokoj, zatímco v srdcích u?edník? jsou trosky, hlásá ?ivot, zatímco oni v sobě cítí smrt. Jinými slovy, Je?í??v pokoj p?ichází ve chvíli, kdy se zdálo, ?e pro ně v?echno skon?ilo, v tom ne?ekaném a netu?eném okam?iku, kdy nebylo ani náznaku pokoje. To je to, co Pán dělá: udivuje nás, podává nám ruku, kdy? se chystáme potopit, pozvedá nás, kdy? jsme na dně. Brat?i a sestry, u Je?í?e zlo nikdy nezvítězí, nikdy nemá poslední slovo. "Nebo? on je ná? pokoj" (Ef 2,14) a jeho pokoj v?dy vítězí. My, kte?í pat?íme Je?í?i, tedy nesmíme dopustit, aby v nás p?evládl smutek, nesmíme dopustit, aby se do nás vkradla rezignace a fatalismus. Pokud je taková atmosféra kolem nás, nedopus?me, aby to tak bylo i pro nás: ve světě znechuceném násilím a válkou k?es?ané dělají to, co dělal Je?í?. Témě? naléhavě opakoval u?edník?m: Pokoj, pokoj s vámi! (srov. J 20,19.21); a my jsme povoláni k tomu, abychom toto ne?ekané a prorocké hlásání Pána, hlásání pokoje, u?inili svým a sdělili světu.

M??eme se v?ak ptát: Jak si m??eme Je?í??v pokoj zachovat a kultivovat? On sám nás upozorňuje na t?i zdroje pokoje - t?i zdroje, které ho mají nadále ?ivit. Jsou to odpu?tění, spole?enství a poslání.

Podívejme se na první zdroj: odpu?tění. Je?í? ?íká svým: "Těm, kterým odpustíte h?íchy, budou odpu?těny" (v. 23). Ne? v?ak dá apo?tol?m moc odpou?tět, odpustí jim; ne slovy, ale gestem, které p?ed nimi Zmrtvýchvstalý u?iní jako první. Evangelium ?íká, ?e jim "ukázal své ruce a sv?j bok" (v. 20). To znamená, ?e jim ukazuje rány, ?e jim je nabízí, proto?e odpu?tění se rodí z ran. Rodí se tehdy, kdy? utrpěné rány nezanechávají jizvy nenávisti, ale stávají se místem, kde je mo?né udělat místo druhým a p?ijmout jejich slabosti. Pak se slabosti stanou p?íle?itostí a odpu?tění cestou k míru. Nejde o to nechat v?echno za sebou, jako by se nic nestalo, ale otev?ít své srdce druhým s láskou. To je to, co Je?í? dělá: tvá?í v tvá? bídě těch, kte?í ho zap?eli a opustili, ukazuje rány a otevírá pramen milosrdenství. Je?í? nepou?ívá mnoho slov, ale do?iroka otevírá své zraněné srdce, aby nám ?ekl, ?e je v?dy zraněný láskou k nám.

Brat?i a sestry, kdy? nás trápí vina a smutek, kdy? se nám neda?í, víme, kam se obrátit: k Je?í?ovým ranám, p?ipraveným odpustit nám svou zraněnou a nekone?nou láskou. Zná va?e rány, zná rány va?í země, zná rány va?eho lidu, va?í země! Jsou to rány, které pálí, neustále infikované nenávistí a násilím, zatímco lék spravedlnosti a balzám naděje jako by nikdy nep?icházely. Brat?e, sestro, Je?í? trpí s tebou, vidí rány, které v sobě nosí?, a tou?í tě utě?it a uzdravit, nabízí ti své zraněné Srdce. Tvému srdci B?h opakuje slova, která dnes pronesl skrze proroka Izaiá?e: "Chci ho uzdravit, vést ho a poskytnout mu útěchu" (Iz 57,18). 

Spole?ně dnes vě?íme, ?e s Je?í?em je tu v?dy mo?nost odpustit a za?ít znovu, a také síla odpustit sobě, druhým i dějinám! To je to, co si Kristus p?eje: pomazat nás svým odpu?těním, aby nám dal pokoj a odvahu odpou?tět, odvahu vykonat velkou amnestii srdce. Jak dob?e nám dělá, kdy? o?istíme svá srdce od hněvu, vý?itek svědomí, ve?keré zá?ti a nep?átelství! Milovaní, ké? je dne?ní den ?asem milosti, abychom p?ijali a zakusili Je?í?ovo odpu?tění! Ké? je to ten správný ?as pro tebe, kdo nese? na srdci tě?ké b?emeno a pot?ebuje? ho sundat, aby ses mohl znovu nadechnout. A a? je to dobrý ?as pro tebe, kdo si v této zemi ?íká? k?es?an, ale dopou?tí? se násilí; tobě Pán ?íká: "Slo? zbraně, měj milosrdenství". A v?em zraněným a utla?ovaným z tohoto lidu ?íká: "Nebojte se vlo?it své rány do mých, své bolesti do mých bolestí". Udělejme to, brat?i a sestry; nebojte se sundat krucifix z krku a vyndat ho z kapes, vzít ho do rukou a nosit ho blízko svého srdce, abyste se podělili o své rány s těmi Je?í?ovými. Doma si vezměte krucifix, který máte, a obejměte ho. Dejme Kristu ?anci uzdravit na?e srdce, odho?me v něm minulost, v?echen strach a smutek. Jak ú?asné je otev?ít dve?e svého srdce a dve?e svého domova Jeho pokoji! A pro? si nenapsat do svých pokoj?, na své oble?ení, p?ed své domy Jeho slova: Pokoj vám? Uka?te je, budou proroctvím pro zemi, Pánovým po?ehnáním pro ty, které potkáte. Pokoj vám: nech? nám B?h odpustí a odpustíme si navzájem!

Podívejme se nyní na druhý zdroj pokoje: spole?enství. Zmrtvýchvstalý Je?í? neoslovuje jednotlivé u?edníky, ale setkává se s nimi spole?ně: mluví k nim v mno?ném ?ísle a prvnímu spole?enství p?iná?í sv?j pokoj. Není k?es?anství bez spole?enství, stejně jako není míru bez bratrství. Ale kam jako komunita jít, kam jít, abychom na?li pokoj? Podívejme se znovu na u?edníky. P?ed Velikonocemi se vydali za Je?í?em, ale stále uva?ovali p?íli? lidsky: doufali ve vítězného Mesiá?e, který za?ene jejich nep?átele, bude dělat divy a zázraky, zvý?í jejich presti? a úspěch. Tyto světské touhy je v?ak nechávaly s prázdnýma rukama, ba dokonce odnímaly jejich spole?enství pokoj a vyvolávaly hádky a odpor (srov. Lk 9,46; 22,24). I pro nás existuje toto riziko: být spolu, ale jít sám, hledat ve spole?nosti, ale také v církvi, moc, kariéru, ambice... Tímto zp?sobem v?ak ?lověk následuje své vlastní já namísto pravého Boha a skon?í jako ti u?edníci: uzav?ený, bez naděje a plný strachu a zklamání. Ale hle, o Velikonocích nacházejí cestu k pokoji díky Je?í?i, který na ně dýchne a ?ekne: "P?ijměte Ducha svatého" (J 20,22). Díky Duchu svatému u? nebudou hledět na to, co je rozděluje, ale na to, co je spojuje; nep?jdou do světa kv?li sobě, ale kv?li druhým; nebudou se zviditelňovat, ale dávat naději; nebudou získávat uznání, ale budou sv?j ?ivot radostně trávit pro Boha a pro druhé.

Brat?i a sestry, na?e nebezpe?í spo?ívá v následování ducha světa namísto ducha Kristova. A jaký je zp?sob, jak neupadnout do nástrah moci a peněz, nepodlehnout rozdělování, svod?m kariérismu, které rozkládají spole?enství, fale?ným iluzím rozko?e a kouzel, které ?lověka uzavírají? Pán nám to znovu nazna?uje prost?ednictvím proroka Izaiá?e: "Já jsem s utla?ovanými a poní?enými, abych o?ivil ducha pokorných a o?ivil srdce utla?ovaných" (Iz 57,15). Cestou je dělit se s chudými: to je nejlep?í lék proti poku?ení rozdělovat a zesvět??ovat se. Mějte odvahu dívat se na chudé a naslouchat jim, proto?e jsou ?leny na?eho spole?enství a ne cizinci, které je t?eba vymazat z dohledu a svědomí. Otev?eme svá srdce druhým, místo abychom se uzav?eli ve vlastních problémech nebo marnostech. Za?něme od chudých a objevme, ?e v?ichni sdílíme vnit?ní chudobu; ?e v?ichni pot?ebujeme Ducha Bo?ího, aby nás osvobodil od ducha světa; ?e pokora je velikostí k?es?ana a bratrství jeho pravým bohatstvím. Vě?me ve spole?enství a s Bo?í pomocí budujme církev opro?těnou od světského ducha a plnou Ducha svatého, svobodnou od bohatství pro sebe a naplněnou bratrskou láskou!

Kone?ně se dostáváme ke t?etímu zdroji pokoje: k poslání. Je?í? ?íká u?edník?m: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás" (J 20,21). Posílá nás tak, jak ho poslal Otec. A jak ho Otec poslal na svět? Poslal ho, aby slou?il a dal sv?j ?ivot za lidstvo (srov. Mk 10,45), aby ka?dému zjevil své milosrdenství (srov. Lk 15), aby nalezl vzdálené (srov. Mt 9,13). Jedním slovem, poslal ho pro v?echny, pro ka?dého: nejen pro spravedlivé, ale pro ka?dého. V tomto smyslu stále znějí Izaiá?ova slova: "Pokoj, pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hospodin" (Iz 57,19). P?edev?ím vzdáleným a pak i blízkým: nejen "na?im", ale v?em.

Brat?i a sestry, jsme povoláni být misioná?i pokoje, a to p?inese i nám pokoj. Je to volba: je to vytvo?ení místa v na?ich srdcích pro ka?dého, je to víra, ?e etnické, regionální, sociální, nábo?enské a kulturní rozdíly p?icházejí a? následně a nejsou p?eká?kou; ?e ostatní jsou brat?i a sestry, ?lenové stejného lidského spole?enství; ?e ka?dý je p?íjemcem pokoje, který na svět p?inesl Je?í?. Znamená to vě?it, ?e my k?es?ané jsme povoláni ke spolupráci se v?emi, abychom prolomili kruh násilí a vyvrátili úklady nenávisti. Ano, k?es?ané, vyslaní Kristem, jsou z definice povoláni k tomu, aby byli svědomím pokoje ve světě: ne jen kritickým svědomím, ale p?edev?ím svědky lásky; ne nárokovateli vlastních práv, ale práv evangelia, jimi? jsou bratrství, láska a odpu?tění; ne hleda?i vlastních zájm?, ale misioná?i bláznivé lásky, kterou má B?h ke ka?dému ?lověku.

Pokoj vám, ?íká Je?í?, a dnes ho ?íká ka?dé rodině, ka?dé komunitě, ka?dé etnické skupině, ka?dé ?tvrti a ka?dému městu v této velké zemi. Pokoj vám: a? tato slova na?eho Pána zní v na?ich srdcích v tichosti. Sly?me, jak jsou nám adresovány, a rozhodněme se být svědky odpu?tění, protagonisty ve spole?enství, lidmi s posláním míru ve světě.

Moto azalí na matoi ma koyoka [Ten, kdo má u?i k sly?ení] 

Odp.: Ayoka [Sly?]

Moto azalí na motema mwa kondima [Ten, kdo má srdce k domluvě] 

Odp.: Andima [Souhlas]