杏MAP导航

MUNDO NEGRO

Dva dny p?ed svými 86. narozeninami p?ijal pape? Franti?ek v soukromé knihovně Apo?tolského paláce ?asopis Mundo Negro. Kdy? jsme mu p?edali výtisk , rychle odpověděl, ?e u? ho má a ?e se s ním seznámí. Poté okam?itě navrhne rozhovor. "Ptejte se, na co chcete. Mluvili jsme spolu 35 minut uprost?ed jeho ranního programu.

Svatý ot?e, stal jste se jezuitou mimo jiné proto, abyste mohl odjet jako misioná? do Japonska.

Ano, to je pravda.

Co z?stalo z otce Bergoglia?

Myslím, ?e mě v?dycky zajímaly periferie. Dívám se na periferie zevnit?, nejen proto, ?e mě intelektuálně zajímají. A to je to, co z?stává, p?esahující hranice.

V roce 2015 jste po náv?těvě Keni, Ugandy a St?edoafrické republiky ?ekl, ?e "Afrika nep?estává p?ekvapovat". Jak velký podíl na tomto p?ekvapení mají misioná?i, které jste tam potkal?

Na misioná?ích mě nejvíce p?ekvapuje jejich schopnost p?iblí?it se k zemi, respektovat kultury a pomáhat jim v rozvoji. Nevyko?eňují lidi, naopak. Kdy? vidím misioná?e, a v?dycky se najde někdo, kdo m??e selhat, uvědomuji si, ?e katolická misie není proselytismus, ale hlásání evangelia v souladu s kulturou ka?dého místa. O tom je katolická církev, o respektování kultur. Neexistuje katolická kultura jako taková; existuje katolický zp?sob my?lení, ale ka?dá kultura je zako?eněna v tom, co je katolické, a to u? v samotném p?sobení Ducha svatého ráno o Letnicích. To je zcela jasné. Katolicismus není jednotný, je v něm harmonie, harmonie rozdíl?. A tuto harmonii vytvá?í Duch svatý. Misioná? jde, respektuje to, co se na ka?dém místě nachází, a pomáhá vytvá?et harmonii, ale neprovádí ideologický ani nábo?enský proselytismus, tím méně kolonialismus. Některé odchylky na jiných kontinentech, nap?íklad vá?ný problém ?kol v Kanadě, kde jsem byl a kde jsem o tom mluvil, byly zp?sobeny tím, ?e nezávislost nebyla v té době p?íli? jasná, ale misioná? tam musí být, aby respektoval kulturu svého lidu, ?il s touto kulturou a vykonával svou práci.

Druhý vatikánský koncil, od kterého uplynulo 60 let, dal mimo?ádný misijní impuls. Změnila se od té doby misie nějak výrazně? Pot?ebuje církev a lidé dal?í misii?

Díky Bohu, ano. Podle historik? trvá 100 let, ne? je koncil plně úspě?ný, tak?e jsme teprve na p?li cesty. Tolik věcí se v církvi změnilo, tolik věcí k lep?ímu... Jsou tu dvě zajímavá znamení: první nerozvá?ný výbuch koncilu u? zmizel, mám na mysli liturgické v?ení, které ji? témě? neexistuje. A objevuje se protikoncilní odpor, odpor proti koncilu, který tu d?íve nebyl, co? je typické pro ka?dý proces zrání. Ale tolik věcí se změnilo... Pokud jde o misie, respekt ke kulturám, inkulturace evangelia, je jednou z hodnot, které p?i?ly jako nep?ímý d?sledek koncilu. Víra je inkulturována a evangelium p?ijímá kulturu daného lidu, dochází k evangelizaci kultury. Inkulturace víry a evangelizace kultury jsou tato dvě hnutí, a kdy? mluvím o evangelizaci kultury, nemluvím o redukcionismu kultury, o ideologizaci kultur a podobně, co? je v dne?ní době vá?né poku?ení, ale mluvím o evangelizaci, o hlásání a o ni?em jiném, s velkým respektem. Proto je nejzáva?něj?ím h?íchem, kterého se misioná? m??e dopustit, proselytismus. Katolicismus není proselytismus.

Jak d?le?ité jsou kongregace, mimo jiné misioná?i komboniáni, jejich? charisma zd?razňuje výslovné hlásání evangelia?

Jsou to právě oni, kdo nesou vp?ed zvěst, ?e Pán je ?ivý. Není to dost? Tvá?í v tvá? jiným legálním a dobrým mo?nostem dělá misioná?, který jde hlásat evangelium, něco velkého a dělá to prací, nikoli prázdným tlacháním, za které je placený, ale pracuje. A někdy to dělá v rámci své profese. Kdy? jsem byla v Bangui (St?edoafrická republika), vzpomínám si na jednu ?eholnici, která ka?dou sobotu jezdila z Kon?ské demokratické republiky na kánoi do st?edoafrického hlavního města nakupovat, proto?e to bylo levněj?í. Bylo jí kolem sedmdesáti let. V Kon?ské demokratické republice pobývala od svých 28 let. Byla porodní asistentkou a zú?astnila se více ne? 2000 porod?. Byla s dívkou, které bylo 13 nebo 14 let. A ta stará ?ena mi ?ekla, ?e do Afriky p?i?la, kdy? jí bylo dvacet, a u? tam z?stala. "A ta dívka?", zeptal jsem se jí. "To je moje dcera." Byla to ?eholnice, tak?e jsem nechápal, co tím myslí. "Matka zem?ela p?i porodu a nevíme, kde je otec. Měl jsem pocit, jako by mě B?h ?ádal, abych ji adoptovala, tak jsem ji legálně adoptovala," ?ekla mi. Taková stará ?ena ka?dý týden vesluje na nákup se svou dcerou... To jsou misioná?i. Uvědomujete si to? Takto dávají sv?j ?ivot, nemění se. Mluvil jsem s p?edstaveným její kongregace, po?ádal jsem ji, aby p?ijela do ?íma, a vyznamenal jsem ji na Svatopetrském náměstí. P?ed několika měsíci mi napsala, ?e upadla a zlomila si zápěstí, a p?esto?e se nemohla namáhat, ?la na porodní sál a ukázala personálu, jak se rodí děti.

Katolická církev na africkém kontinentu je na mnoha místech men?inou, jinde koexistuje s tradi?ními nábo?enstvími nebo s islámem. Je tedy dialog povinný?

Samoz?ejmě, ?e je. Dnes je mnohem vět?í povědomí o dialogu a ?lověk, který neumí vést dialog, nedospěje, nevyroste a nebude schopen spole?nosti nic zanechat. Klí?ový je dialog.

Misie prochází z lidského hlediska proměnou. Na jedné straně misioná?i, kte?í ode?li p?ed desítkami let, stárnou a je jich stále méně. Na druhé straně na Západě p?ijímáme mladé misioná?e, a to i z mladých církví. Jak vnímáte tento misioná?ský proud Sever-Jih?

Pomáhá to, je to výměna, která pomáhá, ale musíme být velmi opatrní, proto?e nem??eme pou?ívat "suroviny" z misijních zemí, to by byl ?patný zp?sob, jak pokra?ovat v misii na Západě. A? ti, kdo sem p?icházejí, p?sobí také jako misioná?i. Vzpomínám si, ?e v roce 1994 p?ijal filipínský episkopát velmi rázné rozhodnutí, jím? nepovoluje ?enským ?eholním kongregacím, které nep?sobí v zemi, aby tam jezdily hledat povolání, proto?e tam dojí?děly, nadchly se pro některé dívky a p?ivedly je sem. Filipínský episkopát byl tehdy velmi tvrdý a italské noviny tuto kauzu nazvaly "Obchodování s novickami", jako by ?lo o obchod s povoláními. Slovo obchodování s lidmi je tvrdé, ale musíme být velmi opatrní s tímto duchem podpory lidí, který není v?dy ztoto?něn s povoláním. Máme p?ípady, zejména dívek, které sem p?icházejí jako ?eholnice, nejsou p?ipraveny, nemají misijní povolání a kon?í na ulici.

Kdy? jste v roce 2019 nav?tívil Maroko, ?ekl jste: "Je?í? si nás nevybral a neposlal nás, abychom byli po?etněj?í, ale poslal nás na misii." Máme se znepokojovat po?tem katolík??

Statistiky jsou u?ite?né, ale neměli bychom do nich vkládat naději. Ptám se sám sebe, v koho vkládám svou naději, a ptám se v?ech ostatních: v koho vkládáte svou naději vy, ve svou organizaci, v sociologickou schopnost svolávat lidi dohromady, nebo v sílu evangelia?

Je Západ podle "klasického" misioná?ského pojetí misijním územím?

Pět míst: Belgie, Holandsko, ?panělsko, Irsko a Quebec naplnilo svět misioná?i. Dnes je těchto pět míst bez povolání. Je to záhada. A jak vysvětlit, ?e k tomu do?lo za necelých 100 let? Nevidím ?ádné vysvětlení.

Dělá vám to starosti?

Ne, neznepokojuje mě to v tom smyslu, ?e zanikáme, je to znamení doby, které signalizuje úroveň vývoje, která klade hodnoty jinam. Signalizuje krizi, krize existují a krize je t?eba pro?ít a p?ekonat.

V této krizové době p?ijímají spole?nosti, kde je nedostatek povolání, mnoho lidí, mu?? i ?en, kte?í pocházejí z jihu. Mohou nap?íklad zde v Evropě p?íchozí ze Subsaharské Afriky nějak obohatit evropská k?es?anská spole?enství?

Svědectví je v?dycky polí?kem, a to je dob?e. Tito lidé nabízejí nové svědectví o nových kulturách, na rozdíl od star?ích kultur nebo kultur organizovaných v "obchodním" smyslu. Konflikty v těchto nových nebo mlad?ích zemích se li?í od konflikt? ve star?ích, uzav?eněj?ích zemích. Myslím, ?e jde o změnu zna?ky. M??e se v?ak stát i opak, ?e se pro tento poněkud stati?těj?í ?i pohan?těj?í ?ivotní styl nadchnou, ztratí to dobré, co p?iná?ejí. Je to riziko.

Od 31. ledna do 5. února budete v Kon?ské demokratické republice Kongo a Ji?ním Súdánu. Témě? od za?átku svého pontifikátu vyjad?ujete touhu nav?tívit tyto dvě země. Je to cesta, na kterou se nejvíce tě?íte?

Ano, v ?ervenci bylo cesta odlo?ena kv?li problému s kolenem. Let do Kanady byl velmi dob?e naplánován a nemohl být zru?en, ale tento let mohl být odlo?en. Do Ji?ního Súdánu jedeme spole?ně, na stejné úrovni, arcibiskup z Canterbury a moderátor Skotské církve: velmi dob?e zde spolupracujeme. A Kon?ská demokratická republika... to je jako ba?ta inspirace. Sta?í se podívat tady v ?ímě na kon?skou komunitu, kterou vede ?eholnice, sestra Rita, ?ena, která u?í na univerzitě, ale ?ídí v?e, jako by byla biskupem. Slavil jsem zde m?i v kon?ském ritu, je to komunita, která je mi velmi blízká. Tě?ím se na tuto cestu. Ji?ní Súdán je trpící spole?enství. P?ed několika lety jsme zde ve Vatikánu spole?ně s arcibiskupem z Canterbury a moderátorem skotské církve uspo?ádali duchovní obnovu pro politické p?edstavitele této země a sníme o tom, ?e se nám poda?í uskute?nit tuto cestu.

Pro? vás kon?ská komunita inspiruje?

Mají ko?eny, to je to, co rád ?íkám. Je to církev s ko?eny. Není to nějaký povrchní nátěr, mají své ko?eny, svou kulturu. Je to p?sobivé.

Jaké poselství chcete p?edat obyvatel?m Ji?ního Súdánu a Konga?

S p?ípravou promluv jsem je?tě neza?al, stále je?tě hledám. Kongo v sou?asné době trpí guerillovou válkou, proto nejedu do Gomy, nelze tam jet, proto?e tam postupují ozbrojenci. Nejedu tam nikoli proto, ?e bych se bál o sebe, ale v takové atmosfé?e t?eba hodí na stadion bombu a zabijí spoustu lidí. Musíme p?edev?ím dbát na lidi.

Jak se pape? na takovou cestu p?ipravuje?

Pracuje na tom zodpovědný za pape?ské cesty a jeho tým, který cestu p?ipravuje. Ji? dvakrát nav?tívili Kongo, kde v?e p?ipravovali, a také Ji?ní Súdán. Oni to vyhodnocují a dávají mi zprávy, na jejich? základě p?ipravuji promluvy.

Spolu s Kon?skou demokratickou republikou a Ji?ním Súdánem jste za témě? deset let svého pontifikátu nav?tívil deset afrických zemí. Va?e zmínka o lidské a existenciální periferii nás my?lenkově p?ivedla na africký kontinent. Jsou tyto dvě periferie neoddělitelné?

M?j první silný kontakt s Afrikou se odehrál v Bangui ve St?edoafrické republice v době transformace. Prezidentkou byla Catherine Samba-Panzaová, starostka hlavního města a později zvolená prezidentkou p?echodného období, ?ena, která měla ve věcech jasno. P?ijel jsem v době velkého rozkolu mezi islámskou a katolickou komunitou, ale s biskupem, který je nyní kardinálem [Dieudonné Nzapalainga], evangelickým pastorem [Nicolas Nguerekoyame] a muslimským imámem [Kobine Layama], kte?í situaci dob?e chápali, a v?ichni t?i spole?ně se sna?ili o dosa?ení jednoty. Na ten zá?itek nemohu zapomenout. Tam jsem otev?el bránu Svatého roku milosrdenství, otev?el jsem cestu. Afrika je originální... Navíc je tu něco, co musíme odsoudit: existuje kolektivní nevědomí, které ?íká, Afrika má být vyko?is?ována. Dějiny nám to ?íkají, s nezávislostí tamních zemí, která z?stala v p?li cesty: dávají jim ekonomickou nezávislost od základ?, ale ponechávají si podlo?í, aby ho mohli vyu?ívat, vidíme vyko?is?ování jiných zemí, které jim berou zdroje. Dokonce i p?edstava Afri?ana jako vyko?is?ované osoby, celá kolektivní p?edstava ?erných otrok?, kte?í ode?li do Latinské Ameriky. P?edstava, ?e Afrika existuje proto, aby byla vyko?is?ována, je tou nejnespravedlivěj?í věcí, ale je v kolektivním podvědomí mnoha lidí a je t?eba ji změnit.

Za druhé si musíme uvědomit bohatství Afriky, a to nejen její nerostné bohatství, ale také její intelektuální bohatství. P?ed dvěma měsíci jsem vedl hodinu a p?l dlouhý dialog prost?ednictvím Zoomu se studenty afrických univerzit a p?ed několika měsíci jsem toté? udělal s těmi ze Spojených stát? a jasnoz?ivost těchto chlapc? a dívek je impozantní. Jsou velmi inteligentní a mají intuitivní inteligenci, která je spolu s deduktivní inteligencí posouvá dál. Intelektuální rozvoj Afri?an? a vzdělání v?ak nejsou prvo?adým zájmem. Tohle je vá?né.

Kardinál, pastor a imám, o nich? jste mluvil, obdr?eli v roce 2016 cenu Black World Fraternity Prize, kterou ka?doro?ně uděluje ná? ?asopis.

Jak milé! Jsou to t?i velikáni. Jeden zem?el, imám. Modlit se v me?itě v Bangui nebylo v mém plánu. ?el jsem tam a u vchodu mě p?ivítali velmi milým proslovem. Viděl jsem, ?e koberec za?íná dál. Po?ádal jsem je, zda bych se mohl jít modlit. Kdy? ?ekli ano, zul jsem si boty a ?el jsem tam. Kdy? jsem vy?el ven, imám mi ?ekl, ?e mě doprovodí. "Poj?te a nasedněte do papamobilu." A jeli jsme na stadion, kde bylo hodně lidí, bylo to moc hezké. Na tuto komunitu nezapomínám.

Měl jste na mysli to onlinové setkání se studenty afrických univerzit. Hodně mluvíte o mladých a starých. Afrika je p?evá?ně mladý kontinent, kde je pr?měrný věk ni??í ne? 30 let a kde star?í lidé stále zaujímají úst?ední místo v komunitách. Je pro vás Afrika "p?íjemným" prost?edím?

Ano, s mladými lidmi se cítím dob?e. Cítím se dob?e i mezi starými lidmi.

Kdy? jste byl na Madagaskaru, citoval jsi Luká?ovo evangelium: "Děkuji ti, Ot?e, ?e jsi tyto věci skryl p?ed moudrými a u?enými a zjevil jsi je mali?kým". Jaké bohatství tohoto kontinentu nevidíme?

Vidíme pouze materiální bohatství, a proto bylo v minulosti pouze vyhledáváno a vyu?íváno. Dnes vidíme, ?e mnohé světové mocnosti se chystají drancovat, to je pravda, a nevidí inteligenci, velikost a umění lidí. Musíme jít za lidmi, ne za idejemi.

Na svátek Neposkvrněného po?etí jste opětovně vyzval k míru na Ukrajině. V?era [14. prosince] p?i generální audienci jste vyzval ke skromným Vánoc?m s ohledem na ukrajinský lid. Opakujete, ?e nesmíme zapomínat na dal?í konflikty, které jsou skryté, některé z nich v Africe, proto?e se díváme jen na východní Evropu.

To je z?ejmé. ?ekl jsem, ?e si nyní uvědomujeme, ?e jde o světovou válku, proto?e je hned vedle, ale vzpomeňte si na Jemen, Sýrii, Myanmar. Nebo nap?íklad Rwanda a 28 let genocidy... Zamysleme se nad válkami, které probíhají dnes. 厂惫ě迟 je ve válce u? léta, od roku 1914 do sou?asnosti proběhly t?i světové války, p?i?em? ta sou?asná se nezastaví. Jedním z vá?ných problém? je výroba zbraní. Kdosi mi kdysi ?ekl, ?e kdybychom na rok p?estali vyrábět zbraně, skon?il by na světě hlad. Pr?mysl na zabíjení..., to u? je norma, dovoz zbraní...

Neseme my, média, nějakou odpovědnost za toto ticho, které pokrývá celý africký kontinent?

Co si myslíte? V dne?ní době jsou to média, kdo vytvá?í atmosféru. Pokud uml?íte realitu, nesete devadesát procent viny... Ne, to bylo jenom tak vy??eno, ale nem??eme uml?et vyko?is?ování, vyko?is?ování dětí, ?en.

Viděl jste záběry t?í migrant?, kte?í dorazili do ?panělska z Nigérie a během jedenácti dn? na mo?i seděli u kormidla lodi?

Ano, viděl jsem je.

Kdy? mluvíte o vyko?is?ování afrického kontinentu, máte na mysli jak p?írodní zdroje, tak lidi. O co p?icházíme, kdy? stavíme ploty a p?eká?ky, abychom je zastavili nebo jim zabránili v p?íchodu?

A kdy? je oplotíte ostnatým drátem, abyste jim zabránili v útěku... Je to zlo?in. Jedná se o trestný ?in. A země, které mají demografický index na samém dně, pot?ebují lidi, mají prázdné vesnice a neumějí si poradit s p?ílivem migrant?. Migranty je t?eba p?ijímat, doprovázet, podporovat a integrovat. Pokud nejsou integrováni, je to ?patně.

?etl jsem útlou ?panělskou kní?ku o Africe Hermanito [autor? Ibrahima Balde a Amets Arzallus Antia] o chlapci, který se vydal hledat svého bratra a dorazil do ?panělska. Co v?echno musel vytrpět, aby se tam dostal, koncentra?ní tábory v severní Africe, celý pr?mysl, kde se prodává lidské maso. To, co se děje, je slo?ité. Jeden p?edseda vlády jednou ?ekl, ?e problém migrace musí být vy?e?en v Africe, co? pom??e Africe stát se stále soběsta?něj?í. A to je pravda. Skute?nost je v?ak taková, ?e Afrika je tu proto, aby byla drancována.

?ekl jste, ?e vylu?ování migrant? je "nechutné, h?í?né a zlo?inné". Musíte stále více zvy?ovat tón, proto?e jsme jako spole?nost stále lhostejněj?í?

Myslím, ?e v této věci mluvím jasně, ale existuje velmi velká evropská nespravedlnost, ?e? ?ecko, Kypr, Itálie, ?panělsko a také Malta jsou země, které jsou nejvíce ?inné v oblasti p?ijímání migrant?, a to, co se stalo v Itálii, kde navzdory tomu, ?e migra?ní politika sou?asné vlády je, ?ekněme, v dobrém slova smyslu restriktivní, v?dy otev?ela dve?e pro záchranu lidí, které Evropa nep?ijímá. Tyto země se musí vypo?ádat se v?ím a stojí p?ed dilematem, zda je poslat zpátky, abychom je tak zabili... Je to vá?ný problém. Evropská unie nepomáhá.

V ?ervnu p?i pokusu dostat se do ?panělska p?es plot v Melille zahynul neznámý po?et lidí a mnoho dal?ích bylo posláno zpět do pou?tě, a p?esto?e proběhlo několik noviná?ských vy?et?ování, která události rekonstruovala, debata ve ?panělsku byla spí?e politická ne? humanitární.

Musíme realizovat humanitární debatu, musíme vyvolat humanitární debatu.

Co byste vzkázal na?im ?tená??m?

?těte dál MUNDO NEGRO, proto?e tento ?asopis je obzorem, který p?ispívá ke stále vět?í otev?enosti. ?těte jej dál, proto?e otevírá hranice a vyvádí nás z malého světa na?í spole?nosti, na?eho města, na?ich malých věcí, mali?kostí, mali?kostí... Mundo Negro vám otev?e cestu k velkým věcem.