杏MAP导航

K?í? je ?ibenicí vedoucí na smrt, a p?esto o tomto sváte?ním dni slavíme pový?ení Kristova k?í?e. Na tom d?evě toti? Je?í? vzal na sebe ná? h?ích a zlo světa a porazil je svou láskou. Proto dnes slavíme. Bo?í slovo, které jsme sly?eli, nám o tom vypráví a staví do protikladu jedovaté hady, jejich? u?tknutí p?sobí smrt, a na druhé straně hada, který zachraňuje. Zastavme se u těchto dvou obraz?.

P?edev?ím jsou zde hadi, úto?ící svým u?tknutím na lidi, kte?í ji? po několikáté upadli do h?íchu reptání. Reptat proti Bohu znamená nejenom mluvit o něm zle a stě?ovat si na něj; znamená to, ?e v srdcích Izraelit? selhala d?věra v něj a v jeho zaslíbení. Bo?í lid toti? krá?í pou?tí směrem k zaslíbené zemi a p?emohla jej únava, nem??e cestu vydr?et (srov. Nm 21,4). Lidé proto klesají na mysli, ztrácejí naději a v ur?itém okam?iku jako by zapomněli na Hospodin?v slib: tito lidé u? nemají sílu vě?it, ?e právě On vede jejich cestu do bohaté a úrodné země.

Nikoli náhodou lidi, jejich? d?věra v Boha se vy?erpala, podléhají hadímu u?tknutí. Smrtící hadi p?ipomínají prvního hada zmíněného v Bibli v knize Genesis, poku?itele, který otrávil lidské srdce, aby ho p?iměl pochybovat o Bohu. Ve skute?nosti ?ábel právě v podobě hada svádí Adama a Evu k ned?vě?e p?esvěd?ováním o tom, ?e B?h není dobrý, ale spí?e jim závidí jejich svobodu a ?těstí. A nyní, na pou?ti, se vracejí hadi, ?jedovatí hadi“ (v. 6); to znamená, ?e se vrací prvotní h?ích. Izraelité pochybují o Bohu, ned?vě?ují mu, reptají, bou?í se proti tomu, kdo jim dal ?ivot, a tak jdou na smrt. A? sem vede ned?věra srdce!

Drazí brat?i a sestry, tato první ?ást onoho p?íběhu nás vybízí, abychom se blí?e podívali na okam?iky v na?ich osobních dějinách i dějinách spole?enství, kdy selhala d?věra v Pána i mezi námi. Kolikrát jsme se zklamaně a nevrle zatvrdili na svých pou?tích a ztráceli jsme cíl cesty z dohledu! I v této velké zemi je pou??, která sice nabízí na pohled nádhernou krajinu, ale zároveň k nám promlouvá o námaze a vyprahlosti, kterou si někdy neseme v srdci. Jsou to chvíle únavy a zkou?ek, kdy u? nemáme sílu vzhlí?et vzh?ru, k Bohu; jsou to situace osobního, církevního a spole?enského ?ivota, kdy nás u?tkne had ned?věry, který do nás vpraví jedy roz?arování a sklí?enosti, pesimismu a rezignace, uzav?e nás do na?eho ega a uhasí nad?ení.

V dějinách této země v?ak byla i jiná bolestivá u?tknutí: mám na mysli jedovaté hady násilí a ateistického pronásledování, onu mnohdy neklidnou cestu, na ní? byla ohro?ena svoboda lidí a zraněna jejich d?stojnost. Je dobré, abychom si uchovávali vzpomínky na to, co jsme vytrpěli: nesmíme z paměti vy?krtnout ur?ité temné stránky, jinak bychom se mohli domnívat, ?e ji? uplynuly jako voda a ?e cesta dobra je nav?dy vyty?ena. Nikoli, pokoj se nikdy nezíská jednou prov?dy, musí se dobývat ka?dý den, stejně jako sou?ití r?zných etnických skupin a nábo?enských tradic, integrální rozvoj a sociální spravedlnost. Pokud má Kazachstán je?tě více r?st ?v bratrství, dialogu a porozumění [...], budovat mosty solidarity a spolupráce s ostatními lidmi, národy a kulturami“ (sv. Jan Pavel II., promluva p?i uvítacím ceremoniálu, 22. zá?í 2001), je t?eba, aby se v?ichni anga?ovali. P?edtím je t?eba obnovit úkon víry v??i Pánu: vzhlí?et k Němu, hledět na Něj, u?it se z jeho univerzální a uk?i?ované lásky.

Tak se dostáváme k druhému obrazu hada, který zachraňuje. Zatímco lidé umírali na hadí u?tknutí, B?h vysly?el Moj?í?ovu p?ímluvnou modlitbu a ?ekl mu: ?Udělej si hada a vzty? ho na k?l; ka?dý u?tknutý, kdy? se na něj podívá, z?stane na ?ivu“ (Nm 21,8). A vskutku, ?kdy? had někoho u?tkl a ten pohlédl na měděného hada, z?stal na ?ivu“ (v. 9). M??eme si v?ak polo?it otázku: pro? B?h místo těchto pracných pokyn? Moj?í?ovi jedovaté hady jednodu?e nezni?il? Tento zp?sob jednání nám odhaluje jeho jednání tvá?í v tvá? zlu, h?íchu a ned?vě?e lidí. Tehdy stejně jako dnes, ve velkém duchovním boji, který bude obývat dějiny a? do konce, B?h neni?í podlost, jí? se ?lověk svobodně dopou?tí: jedovatí hadi nezmizí, jsou tu stále, ?íhají, mohou kdykoli u?tknout. Co se tedy změnilo, co dělá B?h?

Je?í? to vysvětluje v evangeliu: ?Jako Moj?í? vyvý?il na pou?ti hada, tak musí být vyvý?en Syn ?lověka, aby ka?dý, kdo vě?í, měl skrze něho ?ivot vě?ný“ (Jan 3,14-15). Zde nastává zlom: had, který zachraňuje, p?i?el mezi nás: je to Je?í?, který po svém vyvý?ení na k?í?i nedovolí, aby nám úto?ící jedovatí hadi p?ivodili smrt. Ve srovnání s na?í p?ízemností nám B?h dodává novou vý?ku: pokud up?eme sv?j pohled na Je?í?e, hryzající zlo nás u? nem??e ovládnout, proto?e On na k?í?i vzal na sebe jed h?íchu a smrti a porazil jeho ni?ivou moc. Právě toto Otec u?inil tvá?í v tvá? ?í?ícímu se zlu ve světě; dal nám Je?í?e, který se nám p?iblí?il zp?sobem, jaký bychom si nikdy nedokázali p?edstavit: ?S tím, který byl bez h?íchu, jednal kv?li nám jako s největ?ím h?í?níkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21). V tom spo?ívá nekone?ná velikost Bo?ího milosrdenství: Je?í?, který se za nás ?stal h?íchem“, Je?í?, který se na k?í?i tak?íkajíc ?stal hadem“, abychom p?i pohledu na něj mohli odolat jedovatým u?tknutím zlých had?, kte?í na nás úto?í.

Brat?i a sestry, toto je cesta, cesta na?í spásy, na?eho znovuzrození a vzk?í?ení: pohled na uk?i?ovaného Je?í?e. Z této vý?ky se m??eme podívat na své ?ivoty a dějiny na?ich národ? novým zp?sobem. Z Kristova k?í?e se toti? u?íme lásce, nikoli nenávisti, u?íme se soucitu, nikoli lhostejnosti, u?íme se odpu?tění, nikoli pomstě. Je?í?ova rozp?a?ená náru? je objetím něhy, kterým nás chce B?h p?ijmout. A ukazuje nám bratrství, které jsme povoláni pro?ívat mezi sebou a se v?emi. Nazna?uje nám cestu, k?es?anskou cestu: nikoli cestu vnucování a nátlaku, moci a násilí, nikdy takovou cestu, která by Kristovým k?í?em napadala ostatní bratry a sestry, za které Je?í? dal sv?j ?ivot! Je?í?ova cesta je jiná, je to cesta spásy, cesta pokorné, bezplatné a univerzální lásky, bez ?kdyby“ a ?ale“.

Ano, proto?e Kristus na d?evě k?í?e odňal zlému hadu jeho jed a být k?es?any tedy znamená oprostit se od jedovatosti: nekousat se navzájem, nereptat, neobviňovat se, nepomlouvat, ne?í?it zlé skutky, nezne?i??ovat svět h?íchem a ned?věrou, která pochází od Zlého. Brat?i a sestry, jsme znovuzrozeni z otev?eného Je?í?ova boku na k?í?i: a? v nás není jed zhouby (srov. Mdr 1,14). Modleme se, abychom se díky Bo?í milosti stávali stále více k?es?any: radostnými svědky nového ?ivota, lásky a pokoje.

P?elo?ila Jana Gruberová