杏MAP导航

Pane prezidente republiky,

Vá?ení ?lenové vlády a diplomatického sboru,

ctění církevní a ob?an?tí p?edstavitelé,

významní p?edstavitelé ob?anské spole?nosti a světa kultury,

Dámy a pánové!

Srde?ně vás zdravím a děkuji panu prezidentovi za slova, která mi adresoval. Je mi ctí být zde s vámi, v této rozlehlé i starobylé zemi, kam p?icházím jako poutník míru, hledající dialog a jednotu. Ná? svět to naléhavě pot?ebuje, pot?ebuje znovuobjevit harmonii. Harmonii, kterou lze v této zemi dob?e ilustrovat na tradi?ním a charakteristickém hudebním nástroji, který jsem poznal: dombra. Je kulturním symbolem a jedním z nejd?le?itěj?ích symbol? Kazachstánu, a to natolik, ?e mu byl nedávno věnován zvlá?tní den. Rád bych si vzal právě dombru jako prvek, kolem kterého bude obíhat to, o? se s vámi chci podělit.

P?i p?ípravě na tuto cestu jsem se dozvěděl, ?e na některé verze dombry se hrálo u? ve st?edověku a ?e po staletí doprovázela hudební vyprávění ság a básnických děl a propojovala minulost se sou?asností. Je symbolem kontinuity v rozmanitosti, dává tak rytmus paměti této země a p?ipomíná nám, jak d?le?ité je tvá?í v tvá? probíhajícím rychlým hospodá?ským a spole?enským změnám nezanedbávat vazby na ?ivot těch, kte?í tu byli p?ed námi, a to i prost?ednictvím tradic, které umo?ňují vá?it si minulosti a posilovat to, co jsme zdědili. Mám na mysli nap?íklad krásný zvyk, který je u vás roz?í?en, a to péct v pátek ráno sedm chleb? na po?est p?edk?.

Pamě? Kazachstánu, který pape? Jan Pavel II. p?i své pouti ozna?il za ?zemi mu?edník? a vě?ících, zemi deportovaných a hrdin?, zemi myslitel? a umělc?“ (projev p?i uvítacím ceremoniálu, 22. 9. 2001), nese slavnou historii kultury, lidskosti a utrpení. Jak bychom mohli nevzpomenout zejména na vězeňské tábory a masové deportace, v nich? bylo utla?ováno tolik obyvatel ve městech a v bezb?ehých stepích těchto region?? Kaza?i se v?ak nenechali tímto zneu?íváním uvěznit: z paměti na věznění vykvetla pé?e o za?lenění. V této zemi, kterou od pradávna procházelo mno?ství národ?, je vzpomínka na pro?ité utrpení a zkou?ky nezbytným zavazadlem na cestu do budoucnosti, která klade d?stojnost ?lověka, ka?dého ?lověka a ka?dé etnické, sociální a nábo?enské skupiny, na první místo.

Vra?me se k domb?e: hraje se na ni drnkáním na dvě struny. Kazachstán se také vyzna?uje schopností postupovat tak, ?e vytvá?í harmonii mezi ?dvěma paralelními strunami“: teplotami stejně nízkými v zimě jako vysokými v létě; tradicí a pokrokem, co? dob?e symbolizuje setkání historických měst s moderními, jako je toto hlavní město. P?edev?ím v této zemi rezonují tóny dvou du?í, asijské a evropské, co? z ní ?iní trvalou ?propojující misi mezi dvěma kontinenty“ (Jan Pavel II., projev k mladým lidem, 23. 9. 2001); ?most mezi Evropou a Asií“, ?spojnici mezi Východem a Západem“ (Jan Pavel II., projev na rozlou?enou, 25. 9. 2001). Struny dombry obvykle rezonují spole?ně s dal?ími strunnými nástroji typickými pro tato místa: harmonie zraje a roste v souboru, v chóru, který ?iní spole?enský ?ivot harmonickým. ?Zdrojem úspěchu je jednota“ – pramenem úspěchu je jednota, praví krásné místní p?ísloví. Platí-li to v?ude, pak v Kazachstánu to platí obzvlá??: p?ibli?ně sto padesát etnických skupin a více ne? osmdesát jazyk?, které se v zemi vyskytují, tvo?í se svými rozmanitými dějinami, kulturními a nábo?enskými tradicemi neoby?ejnou symfonii a ?iní z Kazachstánu jedine?nou multietnickou, multikulturní a multinábo?enskou laborato?, která odhaluje jeho zvlá?tní poslání - být zemí setkávání.

Jsem zde, abych zd?raznil d?le?itost a naléhavost této otázky, k jejímu? ?e?ení jsou povolána zejména nábo?enství, a proto budu mít tu ?est zú?astnit se sedmého Kongresu p?edstavitel? světových a tradi?ních nábo?enství. Kazachstánská ústava, která tento stát definuje jako sekulární, vhodně stanoví svobodu nábo?enského vyznání a p?esvěd?ení. Zdravá sekularita, která uznává cennou a nezastupitelnou úlohu nábo?enství a p?sobí proti extremismu, který ji rozkládá, je nezbytnou podmínkou spravedlivého zacházení s ka?dým ob?anem a posilování pocitu sounále?itosti se zemí u v?ech jejích etnických, jazykových, kulturních a nábo?enských slo?ek. Nábo?enství, která plní nezastupitelnou úlohu hledání a vydávání svědectví o Absolutnu, toti? pot?ebují svobodu projevu. A tak je nábo?enská svoboda nejlep?ím základem ob?anského sou?ití.

Je to pot?eba vepsaná do jména tohoto národa, do slova ?Kazach“, které evokuje právě svobodnou a nezávislou pou?. Ochrana svobody, touha vepsaná do srdce ka?dého ?lověka, jediná podmínka toho, aby setkání mezi lidmi a skupinami bylo skute?né, a nikoli umělé, se v ob?anské spole?nosti projevuje p?edev?ím uznáním práv, která jsou doprovázena povinnostmi. Z tohoto pohledu bych rád ocenil potvrzení hodnoty lidského ?ivota prost?ednictvím zru?ení trestu smrti ve jménu práva na naději pro ka?dou lidskou bytost. Vedle toho je d?le?ité zaru?it svobodu my?lení, svědomí a projevu, dát prostor jedine?né a rovnocenné úloze, kterou ka?dý ?lověk hraje pro celek.

Podnětem m??e být i dombra. Je to p?edev?ím populární hudební nástroj a jako takový zprost?edkovává krásu plynoucí ze zachování geniality a ?ivosti tohoto národa. Ty jsou svě?eny p?edev?ím vládním p?edstavitel?m, kte?í jsou primárně odpovědní za podporu obecného blaha, a uskute?ňují se zvlá?tním zp?sobem prost?ednictvím podpory demokracie, která je nejvhodněj?í formou pro to, aby se moc proměnila ve slu?bu ve prospěch v?eho lidu, a nikoli jen několika málo osob. Vím, ?e zejména v posledních měsících byl zahájen proces demokratizace zamě?ený na posílení pravomocí parlamentu a místních orgán? a obecněji na vět?í rozdělení moci. Je to záslu?ná a náro?ná cesta, rozhodně ne krátká, která vy?aduje, aby ?lověk pokra?oval k cíli a neohlí?el se zpět. D?věra v ty, kdo vládnou, se toti? zvy?uje, kdy? sliby nejsou manipulativní, ale jsou skute?ně plněny.

V?ude je t?eba, aby demokracie a modernizace nez?staly jen u proklamací, ale aby se promítly do konkrétní slu?by lidem: dobrá politika spo?ívá v naslouchání lidem a reagování na jejich oprávněné pot?eby, v neustálém zapojení ob?anské spole?nosti a nevládních a humanitárních organizací, ve zvlá?tní pé?i o pracující, mladé lidi a nejslab?í skupiny. A také, co? pot?ebuje ka?dá země na světě, v opat?eních proti korupci. Tento skute?ně demokratický politický styl je nejú?inněj?í odpovědí na mo?ný extremismus, personalismus a populismus, které ohro?ují stabilitu a blahobyt národ?. Mám na mysli také pot?ebu ur?ité ekonomické jistoty, na kterou se zde na za?átku roku odvolávali v regionech, kde je sice dostatek energetických zdroj?, ale poci?ují se r?zné obtí?e. Je to výzva, která se netýká jen Kazachstánu, ale celého světa, jeho? integrální rozvoj je rukojmím rozsáhlé nespravedlnosti, v jejím? d?sledku jsou zdroje rozdělovány nerovnoměrně. A je povinností státu, ale i soukromého sektoru, aby se ke v?em skupinám obyvatelstva choval spravedlivě a s rovnými právy a povinnostmi a aby podporoval hospodá?ský rozvoj nikoli na základě výdělku několika málo osob, ale na základě d?stojnosti ka?dého pracovníka.

Vra?me se naposledy k domb?e – ?eknete si, ?e tenhle pape? je hudebník... Spojuje Kazachstán s několika okolními zeměmi a p?ispívá k ?í?ení jeho kultury po celém světě. Doufám, ?e jméno této velké země bude i nadále synonymem harmonie a míru. Kazachstán je k?i?ovatkou d?le?itých geopolitických uzl?: hraje proto zásadní roli p?i zmírňování konflikt?. Právě sem p?ijel Jan Pavel II. zasít naději bezprost?edně po tragických útocích v roce 2001. P?icházím sem uprost?ed ?ílené a tragické války, která vyústila v invazi na Ukrajinu, zatímco na?i dobu ohro?ují dal?í st?ety a hrozby konflikt?. P?icházím, abych podpo?il volání mnoha lidí, kte?í ?ádají o mír, základní cestu rozvoje na?eho globalizovaného světa. Av?ak mír je právě toto: cesta k rozvoji na?eho globalizovaného světa.

Proto je stále naléhavěji t?eba roz?í?it diplomatické snahy o dialog a setkávání, proto?e ně?í problém je nyní problémem v?ech a ti, kdo mají ve světě vět?í moc, mají vět?í odpovědnost v??i ostatním, zejména v??i zemím, které jsou konfliktem nejvíce posti?eny. Na toto by se měl brát z?etel, nikoli pouze na výhodnost vlastních zájm?. Je na?ase zabránit zvýrazňování rivality a posilování protich?dných blok?. Pot?ebujeme v?dce, kte?í na mezinárodní úrovni umo?ní lidem vzájemně se pochopit a hovo?it spolu a vytvo?í nového ?helsinského ducha“, v?li posílit multilateralismus, vybudovat stabilněj?í a mírumilovněj?í svět s ohledem na nové generace. A k tomu je zapot?ebí porozumění, trpělivost a dialog se v?emi. Opakuji, se v?emi.

Právě s ohledem na celosvětové úsilí o mír v?ele vítám z?eknutí se jaderných zbraní, k němu? tato země odhodlaně p?istoupila, stejně jako rozvoj energetických a environmentálních politik zamě?ených na dekarbonizaci a investice do ?istých zdroj?, na ně? upozornila mezinárodní výstava p?ed pěti lety. Spolu s pozorností věnovanou mezinábo?enskému dialogu jsou to konkrétní semena naděje zasetá do spole?né p?dy lidstva. Na nás zále?í, abychom je pěstovali pro budoucí generace; pro mladé, na jejich? touhy se máme dívat p?i rozhodování o dne?ku a zít?ku. Svatý stolec je vám na této cestě blízký: hned po získání nezávislosti země, p?ed t?iceti lety, byly navázány diplomatické vztahy a jsem rád, ?e mohu tuto zemi nav?tívit právě v den tohoto výro?í. Uji??uji vás, ?e katolíci, kte?í jsou ve St?ední Asii p?ítomni od pradávna, chtějí i nadále vydávat svědectví o duchu otev?enosti a uctivého dialogu, jím? se tato země vyzna?uje, a ?iní tak nikoli v duchu proselytismu.

Vá?ený pane prezidente, drazí p?átelé, děkuji vám za p?ijetí, které jste mi poskytli a které prozrazuje vá? známý smysl pro pohostinnost, a za p?íle?itost strávit tyto dny bratrského dialogu spole?ně s p?edstaviteli mnoha nábo?enství. Ké? Nejvy??í po?ehná povolání k míru a jednotě v Kazachstánu, zemi setkání. Vám, kte?í nesete hlavní odpovědnost za spole?né dobro, a ka?dému jejímu obyvateli vyjad?uji radost z toho, ?e jsem zde, a p?ání doprovázet modlitbou a blízkostí ka?dé úsilí o prosperující a harmonickou budoucnost této velké země. Raqmét! [Děkuji!] B?h ?ehnej Kazachstánu!

P?elo?ila Jana Gruberová