Franti?ek: Kdy? je církev jednotná, mohou se dít zázraky
Paolo Ondarza - Vatikán
Kdy? ?íkáme "synodální církev", je tento výraz nadbyte?ný, proto?e "církev je bu? synodální, nebo není církev". Synoda o synodalitě slou?í k tomu, aby se to znovu potvrdilo, p?ipomíná pape? v hodinovém rozhovoru s jezuity z Kanady, země, kterou ji? dvakrát nav?tívil: v 70. letech jako novicmistr a v roce 2008 p?i p?íle?itosti Mezinárodního eucharistického kongresu.
Jednota kanadské církve
Synoda, p?ipomíná Franti?ek, není politické setkání ani výbor pro parlamentní rozhodování. Je to výraz církve, kde je hlavním hrdinou Duch svatý, jako ve událostech vyprávěných ve Skutcích apo?tol?. Synoda znamená jít spole?ně a "jít spole?ně" bylo mottem kající pouti do Kanady, která právě skon?ila: p?íle?itost, p?i ní? se ukázala jednota církve, poznamenal ?ímský biskup a citoval r?ení "chce?-li jít rychle, jdi sám, ale chce?-li jít bezpe?ně, nech se doprovodit".
Zázraky sjednocené církve
Proces usmí?ení s p?vodním obyvatelstvem neskon?il, ale "nejd?le?itěj?í je, ?e se episkopát dohodl, p?ijal výzvu a postoupil vp?ed": " tento kanadský episkopát byl p?íkladem jednotného episkopátu", "a kdy? je episkopát jednotný, m??e se dob?e vypo?ádat s výzvami, které se objeví". Pape? Franti?ek poznamenává, ?e pokud se tato cesta smí?ení da?í, "není to kv?li mé náv?těvě. Já jsem jen t?e?ni?ka na dortu. Jsou to biskupové, kte?í dokázali v?echno vy?e?it svou jednotou". Svatý otec také zd?razňuje schopnost p?vodních obyvatel dob?e ?e?it tuto problematiku a být aktivní a hovo?í o d?věrném vztahu mezi biskupy a p?vodními obyvateli: "To jsou zázraky, které se mohou dít, kdy? je církev jednotná."
Pán dává sílu k?ehkým
Dále varuje p?ed jedním z největ?ích nep?átel jednoty církve: ideologií. "Skute?nou silou jezuity," ?íká, "je vědomí vlastní k?ehkosti. Je to Pán, kdo nám dává sílu." Franti?ek je pak tázán na některé komentá?e, které se během cesty do Kanady objevily v tisku, nap?íklad na otázku, pro? se pape? omlouvá za k?es?any, ale ne za církev jako instituci. "Mluvím jménem církve, i kdy? to ne?íkám výslovně," up?esňuje. "Naopak musím výslovně uvést, ?e jde o mé osobní mínění, kdy? nemluvím jménem církve."
Jsme na cestě
Těm, kte?í se diví, pro? během této cesty nedo?lo k setkání s obě?mi sexuálního zneu?ívání, vysvětluje, ?e p?ed cestou odpověděl na několik dopis? na toto téma a ?e záměrem bylo "upozornit na problematiku p?vodních obyvatel". Někte?í z ú?astník? setkání poukázali na to, ?e mnozí o Franti?kovi mluví jako o pape?i změny, co se týká problematiky zneu?ívání, a to i v trestněprávní rovině. "Zákon nelze uchovávat v lednici, doprovází ?ivot a ?ivot jde dál: stejně jako se zdokonaluje morálka," odpověděl ?ímský biskup. "Chápání ?lověka se ?asem mění a jeho svědomí se prohlubuje. Je chybou chápat církevní nauku jako monolit."
Tradicionalismus, pohanství my?lení
Proto je d?le?ité mít úctu k autentické tradici, "?ivé paměti vě?ících", na rozdíl od tradicionalismu, který je naopak, jak zd?razňuje pape?, "mrtvým ?ivotem vě?ících". Dodává, ?e ospravedlňovat ka?dý ?in slovy "v?dycky se to tak dělalo" je "pohanské my?lení".
Liturgie a jednota církve
V odpovědi na otázku o liturgii a jednotě církve Franti?ek p?ipomíná na jedné straně liturgické deformace v Latinské Americe p?ed t?iceti lety a na druhé straně následné "zpáte?nické opojení starobylostí". "Moje p?sobení v této oblasti," vysvětluje, "následovalo linii Jana Pavla II. a Benedikta XVI., který povolil starý ritus a následně po?ádal o zhodnocení. Poslední zhodnocení jasně ukázalo, ?e je t?eba tuto otázku regulovat a zabránit tomu, aby se stala módní zále?itostí, ale z?stala zále?itostí pastora?ní." Pape? si je jistý, ?e "p?ijdou studie, které zdokonalí reflexi tak d?le?ité otázky", proto?e "liturgie je ve?ejnou chválou Bo?ího lidu".
Kalvárie na Haiti
Kanadská provincie Tovary?stva Je?í?ova zahrnuje také území Haiti a nemohla tedy chybět zmínka o obtí?ném procesu národního usmí?ení, který v této karibské zemi probíhá: "Haiti pro?ívá tě?kou zkou?ku," komentoval Franti?ek, vyjád?il svou hlubokou lítost a svě?il se, ?e se obává pádu do "propasti zoufalství". "Nezdá se mi, ?e by mezinárodní organizace pochopily, co dělat," dodává a vyzývá ke konkrétním ?e?ením, jak se dostat z krize, a navrhuje církvi iniciativy modlitby a pokání, které by pomohly haitskému lidu r?st v naději.
