Pape? p?i pouti ke svaté Anně: Víra se p?edává mate?skou inkulturací
Vatican News
Ez 47, 1-2. 8-9. 12; Is 12, 2. 4. 5-6; Jan 7, 37-39
Drazí brat?i a sestry, âba-wash-did! Tansi! Oki! [Dobrý den! v jazyce cree, pozn. red.]
?Je pro mě krásné, ?e jsem zde jako poutník s vámi a vprost?ed vás. V těchto dnech a obzvlá?tě dnes mě oslovil zvuk bubn?, který mě zatím provázel v?ude, kam jsem se vydal. Zdálo se mi, ?e tyto údery bubn? jsou ozvěnou tepu mnoha srdcí. Srdcí, která po staletí tloukla poblí? těchto vod; srdcí tolika poutník?, kte?í spole?ně vyzna?ili cestu k tomuto ?Bo?ímu jezeru“. Zde m??eme zachytit sborový tep srdce poutnického lidu, generací, které se vydaly vst?íc Pánu, aby zakusily jeho uzdravující p?sobení. Kolik srdcí sem p?i?lo tou?ících a unavených, obtí?ených b?emeny ?ivota, a u těchto vod na?lo útěchu a sílu jít dál! Av?ak zde, pono?eni do stvo?ení, m??eme sly?et je?tě jiný tep: tlukot mate?ského srdce země. A stejně jako dětské srdce v mat?ině l?ně pulsuje v souladu s mat?iným, také my pot?ebujeme sladit rytmus ?ivota s rytmem stvo?ení, které nám dává ?ivot, abychom rostli ve svém lidství. Vra?me se tedy ke zdroj?m ?ivota: k Bohu, k rodi??m a v tento den a v domě svaté Anny ke svým prarodi??m, které s velkou láskou zdravím.
Tyto ?ivotodárné údery nás p?enesly k b?eh?m tohoto jezera, kde nyní v tichu rozjímáme nad jeho vodami. Také ono nám pomáhá v návratu k pramen?m víry, proto?e nám umo?ňuje pomyslnou pou? na svatá místa. P?edstavte si Je?í?e, který velkou ?ást své slu?by vykonával právě na b?ehu jednoho jezera: Genezaretského. Tam si zvolil a povolal apo?toly, hlásal blahoslavenství, vyprávěl vět?inu podobenství, konal znamení a uzdravoval. Ono jezero bylo srdcem ?pohanské Galileje národ?“ (Mt 4,15), okrajovou obchodní oblastí, kde se stýkaly r?zné skupiny obyvatelstva a zabarvovaly tento region r?znými tradicemi a kulty. Bylo to místo, které se zeměpisně i kulturně nacházelo v největ?í vzdálenosti od nábo?enské ?istoty, soust?eděné v jeruzalémském chrámu. Proto si m??eme toto jezero, zvané té? Galilejské, p?edstavit jako koncentrát rozdíl?. Na jeho b?ezích se potkávali rybá?i i celníci, setníci i otroci, farizeové i chudí, mu?i i ?eny nejr?zněj?ího p?vodu a sociálního postavení. Tam, právě tam, Je?í? hlásal Bo?í království: nikoli vybraným vě?ícím, ale rozli?ným národ?m, které stejně jako dnes p?icházely odev?ad. Kázal vst?ícně ke v?em a na p?írodní scéně, jakou je tato. B?h si vybral tento mnohotvárný a r?znorodý kontext, aby světu oznámil cosi p?evratného: nap?íklad ?nastavte druhou tvá?, milujte své nep?átele, ?ijte jako brat?i a sestry, abyste byli dětmi Boha, Otce, který dává slunci vycházet nad dobrými i zlými a dé?? sesílá spravedlivým i nespravedlivým“ (srov. Mt 5,38-48). A tak se právě ono jezero, ve své ?mí?enecké rozmanitosti“, stalo místem, kde se hlásalo něco neslýchaného: bratrství a revoluce lásky, která nezná mrtvých a zraněných. A zde, na b?ehu tohoto jezera, nás zvuk bubn?, který p?ekra?uje staletí a spojuje r?zné národy, p?ená?í zpět do oné doby. P?ipomíná nám, ?e bratrství je pravdivé, pokud spojuje odcizené, ?e poselství jednoty, které Nebe posílá na zem, se nebojí rozdíl?, a zve nás ke spole?enství a k novému spole?nému za?átku, nebo? jsme v?ichni poutníky na cestě.
Brat?i, sestry, poutníci k těmto vodám, co z nich m??eme na?erpat? Bo?í slovo nám to pomáhá odkrýt. Prorok Ezechiel dvakrát opakuje, ?e vody, které vytékají z chrámu, ?辞?颈惫耻箩&颈补肠耻迟别;“ a ?耻锄诲谤补惫耻箩&颈补肠耻迟别;“ Bo?í lid (srov. Ez 47,8-9).
O?ivují. Myslím na babi?ky, které jsou tu s námi a je jich tolik. Drahé babi?ky, va?e srdce jsou z?ídla, z nich? vytéká ?ivá voda víry, kterou hasíte ?ízeň dětí a vnou?at. Obdivuji zásadní roli ?en v p?vodních komunitách. Mají velmi d?le?ité postavení jako po?ehnané zdroje ?ivota, a to nejen fyzického, ale i duchovního. A p?i pomy?lení na va?e kokum (babi?ky) si vzpomenu na svou babi?ku, která mi jako první hlásala víru a od ní? jsem se nau?il, ?e evangelium se p?edává tímto zp?sobem: skrze laskavou pé?i a ?ivotní moudrost. Víra se málokdy zrodí p?i osamělé ?etby knihy v obývacím pokoji, ale ?í?í se v rodinné atmosfé?e, p?edává se jazykem matek, vlídným ná?e?ním zpěvem babi?ek. Jsem rád, ?e tu vidím tolik prarodi?? a praprarodi??. Děkuji vám a v?em, kte?í mají doma ve své rodině staré lidi, bych chtěl vzkázat, ?e mají poklad! Ve svých domácích zdech st?e?í zdroj ?ivota: pe?ujte o ně jako o nejcenněj?í dědictví, které je t?eba milovat a chránit.
Prorok pravil, ?e vody kromě o?ivení také lé?í. Tento aspekt nás p?ivádí na b?eh Genezaretského jezera, kde Je?í? ?uzdravil mnoho nemocných s rozli?nými chorobami“ (Mk 1,34). Tam, ?kdy? zapadlo slunce, p?iná?eli k němu v?echny nemocné“ (v. 32). P?edstavme si dnes ve?er, ?e jsme u jezera s Je?í?em, který p?istupuje, sklání se a s trpělivostí, soucitem a něhou uzdravuje mnoho nemocných na těle i na duchu: posedlé, malomocné, ochrnuté, slepé, ale také utrápené, sklí?ené, malomyslné a zraněné lidi. Je?í? p?i?el a stále p?ichází, aby se o nás postaral, aby utě?il a uzdravil na?e osamělé a vy?erpané lidství. V?em, tedy i nám, adresuje stejné pozvání: ?Poj?te ke mně, v?ichni, kdo se lopotíte a jste obtí?eni, a já vás ob?erstvím“ (Mt 11,28). Nebo jako v evangelním úryvku, který jsme vyslechli dnes ve?er: ?Kdo ?ízní, a? p?ijde ke mně a pije“ (Jan 7,37).
Brat?i a sestry, v?ichni pot?ebujeme uzdravení od Je?í?e, léka?e du?í i těl. Pane, jako se lidé na b?ehu Genezaretského jezera nebáli vyk?i?et své po?adavky, tak i my, Pane, p?icházíme dnes ve?er k tobě s bolestí, kterou v sobě nosíme. P?iná?íme svou vyprahlost a potí?e, traumata z násilí, kterému byli vystaveni na?i domorodí brat?i a sestry. Na tomto po?ehnaném místě, kde vládne harmonie a mír, p?edkládáme nesoulad svých ?ivotních p?íběh?, stra?livé následky kolonizace, nesmazatelnou bolest mnoha rodin, prarodi?? a dětí. Pane, pomoz nám uzdravit na?e rány. Víme, ?e to od nás vy?aduje úsilí, pé?i a konkrétní ?iny. Ale také víme, Pane, ?e sami to nezvládneme. Svě?ujeme se Tobě i p?ímluvě tvé matky a babi?ky.
Ano, Pane, svě?ujeme se p?ímluvě tvé matky a babi?ky, proto?e matky a babi?ky pomáhají lé?it rány srdce. Za dramat conquisty Panna Maria Guadalupská bez násilí a vnucování p?edala p?vodním obyvatel?m pravou víru, mluvila jejich jazykem a nosila jejich oděv. A brzy poté, s p?íchodem knihtisku, byly vydány první gramatiky a katechismy v domorodých jazycích. Kolik dobra vykonali autenticky evangelizující misioná?i pro zachování domorodých jazyk? a kultur v mnoha ?ástech světa! V Kanadě tato ?mate?ská inkulturace“, která se uskute?nila prost?ednictvím svaté Anny, spojila krásu domorodých tradic a víry a utvá?ela je skrze moudrost jedné babi?ky, která byla dvojnásobnou matkou. Církev je také ?ena, církev je také matka. Ve skute?nosti nikdy v dějinách neexistovalo období, kdy by matky a babi?ky nep?edávaly víru v mate?ském jazyce. Na druhou stranu ?ást bolestného dědictví, s ním? se potýkáme, se zrodila z toho, ?e domorodým babi?kám bylo znemo?něno p?edávat víru v jejich jazyce a kultu?e. Tato ztráta je vskutku tragédií, ale va?e p?ítomnost zde je svědectvím odolnosti a nového za?átku, ozdravné poutě, otev?ení na?ich srdcí Bohu, který lé?í na?e spole?enství. Dnes my v?ichni jako církev pot?ebujeme uzdravení. Pot?ebujeme se vylé?it z poku?ení uzav?enosti do sebe sama, v ní? dáváme p?ednost obraně instituce p?ed hledáním pravdy, světské moci p?ed evangelijní slu?bou. Brat?i a sestry, pomáhejme si navzájem, abychom s Bo?í pomocí p?ispěli k vybudování mate?ské církve, v jaké má B?h zalíbení: církve schopné p?ijmout ka?dého syna a dceru, církve, která by byla otev?ena v??i v?em a se v?emi rozmlouvala, církve, která by ne?la proti nikomu, ale ?la komukoli naproti.
Zástupy, které se tísnily kolem Je?í?e u Galilejského jezera, tvo?ili p?edev?ím oby?ejní, prostí lidé, kte?í k němu p?icházeli se svými pot?ebami a bolestmi. Stejně tak, chceme-li pe?ovat o ?ivot svých spole?enství a uzdravovat je, m??eme za?ít jedině od chudých, od lidí na okraji spole?nosti. P?íli? ?asto sledujeme zájmy několika dob?e situovaných jedinc? – máme se naopak pozorněji dívat na periferie a naslouchat k?iku těch nejposledněj?ích, musíme se nau?it naslouchat bolesti těch, kte?í v na?ich p?elidněných a odosobněných městech ?asto ml?ky volají: ?Neopou?tějte nás!“. Je to volání starých lidí, kterým hrozí, ?e zem?ou sami doma nebo ponecháni v nějakém za?ízení, ?i k?ik nemocných, kte?í nám jsou na obtí? a kterým je místo náklonnosti p?edepisována smrt. Je to tlumený k?ik chlapc? a dívek, kte?í jsou spí?e podrobováni výslechu ne? vyslechnuti, kte?í svou svobodu svě?ují mobilnímu telefonu, zatímco jejich vrstevníci bloudí městskými ulicemi, umrtvují se trochou zábavy, v zajetí závislostí, které je plní smutkem a nevra?ivostí a jejich? vinou nevě?í v sebe sama, nejsou schopni milovat to, kým jsou, a krásu ?ivota, který mají. ?Neopou?tějte nás!“, volá ?lověk, který by si p?ál lep?í svět, ale neví, kde za?ít.
Je?í?, který nás uzdravuje a utě?uje ?ivou vodou svého Ducha, nás dnes ve?er v evangeliu také prosí, aby z nás, z l?na těch, kdo vě?í, ?tekly proudy vod“ (srov. v. 38). Víme, jak uhasit ?ízeň svých bratr? a sester? Zatímco stále prosíme Boha o útěchu, umíme ji také poskytnout druhým? Jak ?asto se doká?eme zbavit ?etných vnit?ních b?emen, nap?íklad toho, ?e se necítíme milováni a respektováni, kdy? za?neme svobodně milovat druhé! V na?í osamělosti a nespokojenosti nás Je?í? podněcuje, abychom vy?li ven, nutí nás dávat, nutí nás milovat. A pak se zeptejme sami sebe: Co dělám pro ty, kte?í mě pot?ebují? Kdy? pohlédnu na domorodé obyvatele, p?emý?lím o jejich p?íbězích a bolesti, kterou pro?ili, co pro ně dělám? Poslouchám se světskou zvědavostí a jsem ?okován tím, co se stalo v minulosti, nebo pro ně něco konkrétního u?iním? Modlím se, ?tu, informuji se, p?ibli?uji se k nim, dávám se pohnout jejich p?íběhy? A s ohledem na sebe sama, kdy? se ocitnu v utrpení, naslouchám Je?í?i, který mě chce vyvést z ohrádky mé nespokojenosti a zve mě, abych za?al znovu, abych ji p?ekonal, abych miloval? Někdy je nejlep?ím zp?sobem, jak druhému ?lověku pomoci, nedat mu hned to, co chce, ale doprovázet ho, pozvat ho k lásce, k darování sebe sama. V?dy? právě tak, skrze dobro, které mohl vykonat pro druhé, objeví své ?eky ?ivé vody, objeví jedine?ný a vzácný poklad, kterým je on sám.
Drazí domorodí brat?i a sestry, p?i?el jsem jako poutník, abych vám také ?ekl, jak jste pro mě a pro církev vzácní. P?eji si, aby se církev s vámi provázala tak úzce a jednotně, jako ona vlákna barevných pás?, které mnozí z vás nosí. Ké? nám Pán pom??e pokro?it v procesu uzdravování směrem ke stále zdravěj?í a obnovené budoucnosti. Vě?ím, ?e to bylo i p?ání va?ich babi?ek a děde?k?, na?ich děde?k? a babi?ek. Ké? Je?í?ovi prarodi?e, svatí Jáchym a Anna, ?ehnají na?í cestě.
P?elo?ila Jana Gruberová
