Nuncius v Kanadě: Franti?ek p?ichází p?inést útěchu
Antonella Palermo – Vatican News
37. apo?tolská cesta pape?e Franti?ka pod heslem "Krá?ejme spole?ně" je dlouho o?ekávaným znamením, ?e se rozhodl p?ispět k cestě uzdravení a smí?ení s p?vodními komunitami, které byly v minulosti a r?znými zp?soby vá?ně po?kozeny politikou kulturní asimilace, do ní? byli zapojeni mnozí k?es?ané a dokonce i ?lenové ?eholních institut?. Náv?těva se soust?edí na cestu dialogu, naslouchání a solidarity s p?vodním kanadským obyvatelstvem, kterou pape? nastoupil na ja?e: nyní jde o to "jít dál", jak uvedl apo?tolský nuncius v této severoamerické zemi monsignor Ivan Jurkovi?:
Franti?ek je v Kanadě na cestě, kterou sám nazval "kající poutí". Jaký význam má tato cesta?
Od svého jmenování nunciem v roce 2021 jsem měl mo?nost ?ít pono?en do zvlá?tní atmosféry, která se vytvo?ila v kanadské spole?nosti s postoji velmi kritickými v??i církvi kv?li její minulosti. P?ipomeňme, ?e církev udělala mnoho dobrého, ale zde mluvíme o zapojení do zachování kulturní identity p?vodních obyvatel. P?esto?e pape?ové a biskupové několikrát promluvili, vysvětlili a dokonce se omluvili, bylo t?eba ?e?it problém jiným zp?sobem. Biskupská konference v uplynulých t?ech letech naplánovala komplexněj?í cestu, jejím? prvním cílem bylo osobní setkání Svatého otce se ?ty?mi delegacemi. Jednalo se o velmi d?le?itá setkání, která se uskute?nila na p?elomu b?ezna a dubna a která otev?ela dve?e tomuto mimo?ádně velkorysému gestu Svatého otce, aby sem osobně p?ijel a osobně p?edstavil postoj církve. Kanada je obrovská země. Obrovské území s velmi výraznou kulturní diferenciací, zejména mezi frankofonními a anglofonními obyvateli. V posledních 20-30 letech do?lo k masivní migraci. Pape? tedy p?ichází v tomto kontextu, p?ichází se svou citlivostí, která je univerzální. O?ekávání jsou opravdu velká.
A s jakým citovým postojem se na to p?ipravujete?
Je to jistě netypická cesta, která s sebou nese tolik povinností. Bude mít také slavnostní ?ást, radostnou ?ást, která v?dy charakterizuje ka?dou modlitbu, zvlá?tě kdy? ji vede Svatý otec. Na druhé straně vidíte tuto velkou odpovědnost tvá?í v tvá? ve?ejnému mínění, které někdy vychází z p?edpoklad?, je? nejsou v?dy prezentovány ve své komplexnosti. Je pravda, ?e se v souvislosti s církví vytvo?ila velmi tí?ivá atmosféra, a to i kv?li ur?itým mediálním zjednodu?ením, ale koneckonc? jde o skute?nou odpovědnost, která se nahromadila v pr?běhu dějin. Je tu velká radost i p?es to, ?e Svatý otec má p?ed sebou slo?itou cestu, a to i z fyzického hlediska, ale zároveň je tu i naděje, proto?e se doufá, ?e tato cesta m??e p?inést útěchu národ?m, které trpěly, a také vyjasnění, klidněj?í postoj církve. Církve, která bude i nadále pracovat na podpo?e p?vodních národ? a která není oddělena od obrovské, globálněj?í sociální odpovědnosti. Církev je ve skute?nosti jen malou ?ástí toho, co se stalo. Existují i jiní odpovědní a ta církevní se nem??e oddělit zejména od té vládní. Mám naději: ý: zdá se, ?e i média nyní vnímají tento potenciál, který náv?těva Svatého otce m??e mít.
Pape? ji? po?ádal o odpu?tění, kdy? ve Vatikánu p?ijal zástupce některých p?vodních komunit. P?i této cestě se dostává o krok dál...
Myslím, ?e je to to nejlep?í, co lze udělat: pape? svým osobním svědectvím, svými slovy, uká?e svou blízkost domorodým národ?m. S d?sledným p?esvěd?ením, hlubokou lidskou citlivostí a pokorným postojem prokázal, ?e si je vědom mnoha nespravedlností, jimi? trpí domorodé národy. Do budoucnosti jdeme s novým optimismem a novou vizí: nechceme se distancovat od problému, který je skute?ný, chceme být sou?ástí ?e?ení. Jediný, kdo nám v tom m??e pomoci, je Svatý otec.
Co nám m??ete ?íci o p?ípravných sch?zkách, které jste dosud absolvovali se zástupci p?vodních komunit?
Měl jsem sch?zky na r?zných úrovních. Církev je obviňována z ú?asti na vládním projektu, jeho? cílem bylo témě? zlikvidovat identitu p?vodních obyvatel a vytvo?it novou kanadskou spole?nost. Jistě do?lo k hrozným ?kodám, ale je t?eba také ?íci, ?e církev projevila velkou obětavost, byly zde i pozitivní faktory. Církev a její sociální nauka umí kriticky nahlí?et na minulost. Trvalo mi dlouho, ne? jsem pochopil, o co vlastně jde. ?lo skute?ně o záva?nou zále?itost, která se netýká pouze Kanady, a tento problém nelze vy?e?it ze dne na den. I na jiných kontinentech bude t?eba podniknout kroky k p?ekonání nespravedlností minulosti.
Bude to tedy cesta, která bude výzvou pro p?sobení církve ve světě, zejména ve vztahu k pojmu inkulturace. Jaké ovoce podle vás p?inese církvi v Kanadě a ve světě?
Pokud se podíváme na svět jako celek, 500 let dějin se vyzna?ovalo hlubokou nespravedlností: zp?soby dobytí Evropany a následné zpo?dění v uznání v?ech kultur jako kultur s vlastní identitou a jejich respektování takových, jaké jsou, a hlásání evangelia těmto kulturám ne jako ně?eho ji? p?ipraveného, namísto pochopení jejich nábo?enského cítění. Je to dlouhá cesta, spole?nost se mění. Pro církev je to obrovský závazek.
Ukrajinské téma je v Kanadě silně p?ítomné. Dal?í obavou, která se neustále objevuje v pape?ových my?lenkách, je válka...
Otázka Ukrajiny je velmi aktuální, proto?e je zde významná p?ítomnost Ukrajinc?, kte?í sem p?i?li v posledních sto letech. Kanada obzvlá?tě pozorně sleduje Svatého otce a jeho citlivost v??i této tragédii v Evropě. Pape? proto p?ichází také jako nositel univerzálněj?ího míru, nejen národního smí?ení. Jde o starost o světový mír, který je tak dramaticky ohro?en.
