杏MAP导航

VATICAN NEWS

Na za?átku tiskové konference, která se uskute?nila na palubě pape?ského speciálu p?i letu z Iqaluitu do ?íma, Franti?ek nejprve poděkoval noviná?skému doprovodu za jeho práci a také za spole?nost během cesty. První otázky pak jako obvykle kladli zástupci hostitelské země.

Jessica Ka’nhehsíio Deer (CBC RADIO - CANADA INDIGENOUS):

Pocházím z rodiny jednoho p?e?iv?ího internátní ?koly. P?e?iv?í se v rámci va?í omluvy do?adovali konkrétních ?in?, v?etně prohlá?ení o tzv. Doctrin of discovery (?Doktrína objevu“, koncept mezinárodního práva, který byl v 19. století prosazován v soudních sporech mezi novými státy Americké federace a p?vodními obyvateli a byl pou?íván pro p?ivlastnění území ?katolickými“ mocnostmi s ohledem na prolínání zájm? evangelizace a kolonizace, pozn. red.) V ústavách USA a Kanady je p?vodním národ?m nadále vyvlastňováno jejich území na základě pape?ských bul a této doktríny. Nemyslíte si, ?e jste promarnil p?íle?itost, kdy? jste během své cesty neu?inil ?ádné prohlá?ení o tomto tématu?

Pape?: Nerozuměl jsem druhé ?ásti otázky. M??ete vysvětlit, co míníte pod pojmem ?Doctrin of discovery“?

Jessica Ka’nhehsíio Deer:

Kdy? se bavím s p?vodními obyvateli, prohla?ují, ?e jim byla odebrána p?da na základě této doktríny, která stanovila, ?e v??i katolík?m zaujímali méněcenné postavení. Právě takto se z Kanady a USA staly samostatné země…

Pape?: ?Děkuji vám za otázku. Myslím, ?e se jedná o problém jakéhokoli kolonialismu, a to té? dnes. Dne?ní ideologické kolonizace se vyzna?ují stejným schématem: kdo jim p?eká?í v cestě – rozumí se, ?e v jejich cestě – pova?uje se za něco pod?adného. Chtěl bych ale tuto otázku rozvinout je?tě více, proto?e domorodé národy nebyly pouze vnímány jako méněcenné, ale existovali také někte?í poněkud ?ílení teologové, kte?í se dotazovali, zda tyto populace v?bec mají du?i. Kdy? se Jan Pavel II. vydal do Afriky k bráně, kudy nastupovali do lodí otroci (?brána, z ní? není návratu“ na senegalském ostrově Gorée, pozn. red.), upozornil tak na tuto skute?nost, abychom dospěli k pochopení onoho zlo?inného dramatu. Oni lidé byli naháněni do lodí a p?epravováni v p?í?erných podmínkách, aby se z nich později v Americe stali otroci. Pravdou je, ?e se objevily hlasy, které o tom hovo?ily zcela jasně – jako Bartolomeo de Las Casas a Pedro Claver, ale byly v men?ině. K vědomí o lidské rovnosti se p?icházelo jen pomalu – a ?íkám k ?vědomí“, proto?e v podvědomí je?tě leccos p?etrvává…Nadále si osobujeme kolonialistické postoje, které by jejich kultury chtěly p?izp?sobit té na?í, p?i?em? vycházejí z na?eho rozvinutého ?ivotního stylu, který ov?em někdy postrádá hodnoty p?vodních populací. Domorodé národy si nap?íklad uchovávají jednu velkou hodnotu, jakou je ?ivot v souladu se stvo?ením. P?inejmen?ím některé, které znám, ji vyjad?ují v pojmu ?dobrého ?ití“, co? nelze chápat jako u nás na Západě, ?e se jim ?dob?e da?í“, anebo jako ?dolce vita“. Nikoli, dobrý ?ivot znamená pé?i o stvo?ení, co? pova?uji za významnou hodnotu p?vodních národ?: tuto harmonii. Uvykli jsme tomu, ?e se omezujeme jen na my?lení, kde?to – míním to v?eobecně – osobnost p?vodních národ? se projevuje t?emi jazyky: hlavou, srdcem a rukama. Pou?ívají v?echny t?i soubě?ně a touto ?e?í se obracejí ke v?emu stvo?enému. Na?e spole?nosti naopak ?ídí stále se zrychlující, p?emr?těný, neurotický pokrok – který je sám o sobě dobrý, av?ak nese s sebou úzkostlivost. Ztratili jsme schopnost poetického nazírání, kterou si domorodé národy uchovaly, ani? bych se dopou?těl nějaké idealizace. A pak tato doktrína o kolonizaci, která je opravdu ?patná, nespravedlivá a u?ívá se také dnes. V té?e mí?e, i kdy? mo?ná v hedvábných rukavi?kách. Biskupové z jedné země mi nap?íklad sdělili, ?e kdy? jejich stát ?ádá mezinárodní organizace o nějakou p?j?ku, bývá její udělení podmiňováno kolonialistickou legislativou, která pak do jejich kultury vná?í některé ?ivotní změny. Kdy? se nyní vrátíme k na?emu p?ípadu kolonizace na americkém kontinentu, ze strany Angli?an?, Francouz?, ?paněl? a Portugalc?, je t?eba uznat, ?e zde v?dy existovalo ono nebezpe?í, ?i spí?e mentalita, pova?ující p?íchozí za nad?azené a zneva?ující domorodé populace. To je vá?né, a je tudí? t?eba pracovat směrem, který jste nazna?ila: vrátit se zpět a ozdravit, co bylo u?iněno ?patně, av?ak za vědomí, ?e dnes pokra?uje tentý? kolonialismus. Pomyslete na jeden p?íklad – který, jak bych si dovolil ?íci, má univerzální platnost – a jím? jsou Rohingové v Myanmaru, kte?í jsou pova?ováni za druho?adé a nemají právo na ob?anství. A to se děje dnes.“

Brittany Hobson (THE CANADIAN PRESS):

??asto upozorňujete na nezbytnost jasných, poctivých a odvá?ných slov. Víte, ?e Kanadská komise pro pravdu a smí?ení popsala systém internátních ?kol jako ?kulturní genocidu“, co? bylo posléze změněno na ?genocidu“. Lidé, kte?í v těchto dnech vyslechli va?i prosbu o odpu?tění, vyjád?ili roz?arování nad tím, ?e tento pojem nezazněl. U?il byste tohoto slova, abyste prohlásil, ?e se ?lenové církve podíleli na genocidě?“

Pape?: ?To je pravda, neu?il jsem tohoto výrazu, proto?e mi nep?i?el na mysl, ale popsal jsem genocidu a po?ádal jsem o odpu?tění za ono genocidní ?dílo“. Odsoudil jsem, ?e byly odnímány děti, ?e docházelo ke změně kultury, my?lení, tradic, rasy, ve?kerého kulturního zázemí. Termín ?genocida“ je odborný a a?koli jsem ho nepou?il, proto?e mne v tu chvíli nenapadl, m?j popis nasvěd?oval tomu, ?e je to pravda, ?e docházelo ke genocidě, tak?e klidně m??ete napsat, ?e jsem to tak definoval.“

Valentina Alazraki (TELEVISA)

Pape?i Franti?ku, p?edpokládáme, ?e tato cesta do Kanady byla svým zp?sobem testovací a zku?ební, co se tý?e va?eho zdravotního stavu, vzhledem k tomu, co jste popsal jako svá ?fyzická omezení“. Chtěli jsme se tedy po tomto týdnu dozvědět, co nám m??ete sdělit o svých p?í?tích cestách, zda chcete nadále takto cestovat, jestli nějaké cesty kv?li těmto omezením nevykonáte, anebo jestli uva?uje o operaci kolene, která by mohla situaci vy?e?it a umo?nit návrat ke d?ívěj?ímu zp?sobu cestování.

Pape?: Nevím, nemyslím si, ?e bych mohl pokra?ovat v rytmu p?edchozích cest. Vě?ím, ?e ve svém věku a s tímto omezením se musím trochu ?et?it, abych mohl slou?it církvi. Anebo naopak zva?ovat mo?nost, ?e se stáhnu stranou, co? ve v?í up?ímnosti není ?ádná katastrofa – pape?e lze změnit a není to ?ádný problém. Myslím, ?e musím trochu omezit takovýto namáhavý program, proto?e chirurgický zákrok na kolenním kloubu v mém p?ípadě není vhodný. Odborníci by s ním souhlasili, ale vystává zde problém anestezie. Dosud se toti? projevují dozvuky ?estihodinové anestezie, kterou jsem podstoupil p?ed deseti měsíci. S anestezií se nehraje a ne?ertuje, tak?e z toho d?vodu se p?ípadný zákrok nepova?uje za p?imě?ený. Budu se sna?it, abych pokra?oval v cestách a projevoval tak blízkost v??i lidem, proto?e se domnívám, ?e to jeden ze zp?sob?, jak slou?it: být nablízku. Nemám, co více bych k tomu ?ekl, doufejme... Do Mexika se zatím s ?ádnou cestou nepo?ítá, ?e?

Valentina Alazraki: Ne, ne, to vím, ale je tu Kazachstán, a kdy? pojedete do Kazachstánu, neměl byste jet na Ukrajinu?

Pape?: Uvedl jsem, ?e bych se rád vypravil na Ukrajinu. Uvidíme, jaká te? bude situace po návratu dom?. V tuto chvíli by mne také potě?ila cesta do Kazachstánu, která by byla klidná a bez nadměrných p?esun?, proto?e se jedná o mezinábo?enský kongres. Momentálně tedy v?echny plány z?stávají v platnosti. Měl bych se také vydat do Ji?ního Súdánu, a to je?tě d?íve ne? do Konga, proto?e se jedná o cestu s canterburským arcibiskupem a biskupem skotské církve, s nimi? jsme se p?ed dvěma lety se?li na duchovní obnově…A pak Kongo, ale to a? p?í?tí rok kv?li období de???, uvidíme…Ze své strany do toho vkládám ve?kerou dobrou v?li, ale uvidíme, co ?ekne noha…“

Carolina Pigozzi (PARIS MATCH)

Dnes dopoledne jste se na arcibiskupství (v Québeku, pozn. red.) setkal se svou rodinou – místními ?leny Tovary?stva Je?í?ova, jako to v?dy děláte během svých cest. P?ed devíti lety, kdy? jsme se vraceli z Brazílie, jsem se vás zeptala, jestli se dosud cítíte jezuitou, a va?e odpově? byla kladná. Loni 4. prosince jste p?i setkání s ?eckými jezuity prohlásil, ?e poté, co ?lověk uvede do chodu nějaký proces, mu má dop?át samostatný r?st a rozvoj a sám odejít do ústraní. ?ekl jste, ?e by se takto měl zachovat ka?dý jezuita, proto?e ?ádné jeho dílo mu nepat?í, jeliko? je dílem Pánovým. Mohl by tento výrok jednoho dne platit také pro pape?e jezuitu?

Pape?: Myslím, ?e ano…ano.

Carolina Pigozzi: Znamená to, ?e byste se mohl stáhnout, jako to ?iní jezuité?

Pape?: Ano, ano. Je to povolání.

Carolina Pigozzi: Povolání být pape?em anebo jezuitou?

Pape?: ?A? se vysloví Pán. Jezuita se sna?í – sna?í se, nikoli v?dy se tak děje, ale sna?í se – ?init Bo?í v?li, a toté? platí pro pape?e-jezuitu. Kdy? k tobě Pán mluví a ?íká, ?e má? pokra?ovat, jde? dál, ale kdy? ti sdělí, abys ?el stranou, tak tam jde?. Ur?ující je Pán…“

Carolina Pigozzi: To, co ?íkáte, znamená, ?e ?lověk tedy ?eká na smrt…

Pape?: V?ichni ?ekáme na smrt…

Carolina Pigozzi: Chtěla jsem se zeptat, jestli neodstoupíte p?edtím?

Pape?: Udělám to, co ?ekne Pán, který m??e vyzvat k rezignaci. Pán p?ikazuje. Chtěl bych se zmínit o jednom postoji sv. Ignáce, který je d?le?itý. Kdy? byl někdo unavený a nemocný, Ignác ho zprostil modlitby, ale nikdy mu neudělil dispens od zpytování svědomí, které se provádí dvakrát denně a zabývá se hnutími srdce. Nikoli h?íchy ?i ?neh?íchy“, ale tím, jaký duch mne toho dne podněcoval. Na?ím povoláním je hledat, co se onoho dne stalo. P?edpokládejme, ?e zjistím, ?e ke mně Pán nějak promluvil, něco se mi stalo a dostalo se mi nějakého vnuknutí. Potom musím rozli?it, co Pán po?aduje. Je mo?né, ?e mne Pán chce poslat stranou, proto?e On je vládcem. Takový je jezuitský ?eholní ?ivot, který si ?ádá duchovní rozli?ování, abychom se zhostili r?zných rozhodnutí, zvolili si nějakou práci, ur?itý závazek…Rozli?ování je klí?em k jezuitskému povolání a je d?le?ité. Svatý Ignác v tomto ohledu projevoval nebývalou jemnost, proto?e jeho vlastní pro?itek duchovního rozli?ování jej p?ivedl k obrácení. Ignácova duchovní cvi?ení jsou skute?nou ?kolou rozli?ování. Jezuita z podstaty svého povolání tedy má být rozli?ujícím mu?em: rozpoznávat situace, rozli?ovat ve vlastním svědomí a mezi r?znými volbami. Z toho d?vodu si má zachovat otev?enost v??i ?emukoli, co od něj Pán m??e ?ádat. V této otev?enosti tak trochu spo?ívá na?e spiritualita“.

Carolina Pigozzi: Cítíte se ale více pape?em nebo jezuitou?

Pape?: ?Nikdy jsem to nepomě?oval, zda jsem více pape?, anebo jezuita. Vnímám se jako Pán?v slu?ebník s jezuitskými návyky. Neexistuje pape?ská spiritualita, nic takového není. Ka?dý pape? pokra?uje ve své vlastní spiritualitě: pomyslete na sv. Jana Pavla II. s jeho krásnou mariánskou spiritualitou, kterou měl ji? d?íve a jako pape? si ji zachoval, anebo pomyslete na mnohé jiné pape?e, kte?í ?ili dál podle své spirituality. Pape?ství není spiritualita, nýbr? práce, funkce, slu?ba. Ka?dý ho naplňuje svou duchovností, svými milostmi, svou věrností, ale také svými h?íchy. Pape?ská spiritualita ov?em neexistuje, a proto nelze provádět toto srovnání“.

Severina Elisabeth Bartonitschek (CIC)

V?era jste také hovo?il o bratrství v církvi, o spole?enství, které umí naslouchat a vést dialog, podporuje dobrou kvalitu vzájemných vztah?. P?ed několika dny ov?em bylo zve?ejněno prohlá?ení Svatého stolce o synodální cestě v Německu, ani? by tento text byl podepsán. Myslíte si, ?e takový zp?sob komunikace je p?ínosný, anebo spí?e brání dialogu?

Pape?: ?V prvé ?adě: ono prohlá?ení vydal státní sekretariát…omylem to nebylo ?e?eno, a?koli se domnívám, ?e bylo ozna?eno jako prohlá?ení státního sekretariátu Svatého stolce, ale nejsem si tím jist. Státní sekretariát tedy pochybil, ?e se nepodepsal, ale jednalo se o ú?ední omyl, nikoli o zlou v?li. O synodální cestě jsem napsal , který jsem sestavil sám po měsí?ní modlitbě, úvahách a poradách. Stojí v něm v?e, co jsem o této synodální cestě měl ?íci, více ji? nevyslovím. Onen list, který jsem napsal p?ed dvěma lety, je pape?ským magisteriem o synodální cestě. P?i psaní onoho listu jsem p?esko?il kurii, proto?e jsem se s ní neradil, zamý?lel jsem jej jako vlastní pou? a také jako pou? pastý?e v církvi, která hledá svou cestu. Psal jsem ho jako bratr, otec a vě?ící. Tento list obsahuje ve?keré mé poselství, a?koli to nemusí být jednoduché. Děkuji“.

Ignazio Ingrao (RAI – TG1)

Itálie prochází slo?itým údobím, které p?sobí znepokojení rovně? na mezinárodní rovině. Je tu hospodá?ská krize, pandemie, válka, a nyní také chybí vláda. Jste primasem Itálie – v blahop?ejném telegramu k narozeninám prezidenta Mattarelly jste hovo?il o období, vyzna?ujícím se nemalými obtí?emi, které vyzývá ke klí?ovým rozhodnutím. Jak hodnotíte Draghiho pád?

Pape?: ?Za prvé se nehodlám vmě?ovat do italské vnit?ní politiky. Za druhé, nikdo nem??e pop?ít, ?e by premiér Draghi nebyl mu?em vysoké mezinárodní kvality. ?ídil Evropskou centrální banku, má za sebou vzletnou kariéru. Zeptal jsem se jednoho ze svých spolupracovník?, kolik vlád měla Itálie v tomto století, a on odvětil, ?e dvacet. To je tedy má odpově?“.

Ignazio Ingrao: K ?emu byste vyzval italské politické síly v souvislosti s p?í?tími a obtí?nými volbami?

Pape?: ?K odpovědnosti. Ob?anské odpovědnosti“.

Claire Giangrave (RELIGION NEWS SERVICE)

Mnozí katolíci, ale té? mnozí teologové se domnívají, ?e by bylo nezbytné rozvinout nauku církve o antikoncep?ních prost?edcích. Zdá se, ?e také vá? p?edch?dce Jan Pavel I. měl za to, ?e jejich naprostý zákaz by si mo?ná zaslou?il p?ehodnocení. Co si v tomto ohledu myslíte – p?ipou?títe, ?e by k ně?emu takovému mohlo dojít? Anebo existuje mo?nost, ?e by páry braly antikoncepci v úvahu?

Pape?: ?Jedná se o velice aktuální téma. Nicméně vězte, ?e dogma a morálka se neustále vyvíjejí, ale tým? směrem. Myslím, ?e jsem ji? vícekrát p?i těchto p?íle?itostech ?ekl, ?e existuje velice jasné a oz?ejmující pravidlo, které se týká teologického rozvoje nějaké morální nebo dogmatické otázky. Vyslovil je svatý Vincenc Lérinský, který ?íká, ?e pravá nauka ve svém pokra?ování a rozvoji nikdy neustrne v klidu, ale rozvíjí se ut annis consolidetur, dilatetur tempore, sublimetur aetate (s pr?během let se má upevňovat, s ?asem rozvíjet a s pr?během věk? r?st do vý?ky). Tedy ?asem se upevňuje, rozpíná a ustaluje, ov?em za neustálého postupu. Z tohoto d?vodu se mají teologové zabývat bádáním a teologickou reflexí, nelze uva?ovat teologicky a preventivně něco zamítat. Pak se t?eba záporně vysloví magisterium, proto?e se p?ekro?ila mez a je t?eba se vrátit zpět, ale teologický vývoj má být otev?ený a je úkolem teolog?. Magisterium má napomoci k chápání mezí. Vím, ?e o problematice antikoncepce a jiných tématech vztahujících se k man?elství vy?la jedna publikace, která shroma??uje akta jednoho kongresu. Jak známo, na kongresech vystupují r?zné strany, které pak spolu diskutují a p?edkládají návrhy. Je t?eba jasně ?íci, ?e organizáto?i tohoto kongresu splnili svou povinnost, proto?e se sna?ili rozvíjet nauku, ov?em v církevním smyslu, podle onoho citovaného pravidla sv. Vincence Lérinského, nikoli mimo církev. Magisterium se pak vysloví kladně nebo záporně, co? se týká mnoha dal?ích hledisek. Nap?íklad jaderných zbraní, jejich? u?ití a vlastnictví jsem oficiálně prohlásil za nemorální, anebo trestu smrti: dnes lze ?íci, ?e jsme blízko jeho nemorálnosti, proto?e mravní svědomí se v tomto ohledu dob?e vyvinulo. Chceme-li to up?esnit: je dobré, kdy? se dogma a morálka vyvíjejí, ov?em v onom směru nazna?eném citovanými t?emi pravidly. Myslím, ?e je to z?ejmé: církev, která své my?lení nerozvíjí v církevním smyslu, se vrací zpět, co? je dne?ní problém mnoha lidí, kte?í se ozna?ují za tradi?ní. Nikoli, nejsou tradi?ní, ale zpáte?ni?tí, proto?e se vracejí zpět, ani? by brali v potaz ko?eny. Oponují tím, ?e v minulém století ?se to v?dycky tak dělalo“. Toto zpáte?nictví je h?ích, proto?e nepostupuje s církví vp?ed. Zatímco tradice, jak někdo prohlásil a jak jsem to uvedl v některém z nedávných rozhovor?, je ?ivou vírou mrtvých, kde?to oni zpáte?níci, tradicionalisté, mají mrtvou víru ?ivých. Církevní tradice je ukotvení v ko?enech a podnět k pokra?ování vp?ed –její vertikála je v?dycky taková. ?Zpáte?nictví“ naopak znamená cestu zpět, je uzav?ené. Je d?le?ité, abychom dob?e pochopili úlohu tradice a její neustálé otev?enosti, podobné ko?en?m stromu, který se rozr?stá…Jeden hudebník, Gustav Mahler, v jednom svém krásném výroku tvrdí, ?e takto se tradice stává zárukou budoucnosti, a nikoli muzejním exponátem. Pokud pod tradicí rozumíme uzav?enost, nejedná se o k?es?anskou tradici, proto?e jí schází ??áva z ko?en?, která v?dy pohání vp?ed. Promý?let a nést vp?ed morálku a víru je tedy dobré, pokud se tak děje ve směru ko?en? a jejich mízy a podle oněch t?í zmíněných pravidel Vincence Lérinského.“

Eva Fernandez (Cadena Cope)

Na konci srpna nás ?eká konzisto?. V poslední době se vás mnozí dotazovali, zda nep?emý?líte o rezignaci – bu?te klidný, tentokrát se vás nezeptáme, ale zajímalo by nás, jestli jste někdy p?emý?lel o vlastnostech, jaké byste rád viděl u svého nástupce?

Pape?: ?Víte, to je práce Ducha svatého. Nikdy bych se o tom neodvá?il uva?ovat…Duch svatý to ví lépe ne? já a ne? my v?ichni. Vnuká toti? pape?i jeho rozhodnutí, a to ustavi?ně. ?ivě p?sobí v církvi, kterou bez Ducha svatého nelze pochopit: právě On p?sobí její rozmanitost a někdy také h?motí – pomyslete na ráno o Letnicích – a pak zase uvádí do souladu. D?le?ité je hovo?it o harmonii, spí?e ne? o ?jednotě“. Vítám jednotu, ale jako souzvuk, nikoli jako cosi neměnného. Duch svatý nás obda?uje progresívním souladem, který postupuje vp?ed. Líbí se mi výrok sv. Basila o Duchu svatém: Ipse armonia est, On je harmonie. Navozuje soulad poté, co nejprve ztropil povyk r?znorodostí charismat. Ponechme tedy tuto práci Duchu svatému. Co se tý?e mé rezignace, rád bych poděkoval jedné z vás, která ve svém ?lánku pěkně popsala v?echny signály, které mohly vést k p?ípadné abdikaci, a v?echny dal?í, které se objevují. Byla to dobrá noviná?ská práce, která nakonec vyslovuje sv?j názor, ale nejd?íve upozorní na v?echna zjevná znamení, a nikoli pouze na prohlá?ení, která mezi ?ádky vysílají rovně? ur?ité signály. Umět ?íst znamení, anebo se je alespoň sna?it vylo?it – a? tak ?i onak –  je kvalitní práce, za kterou vám velice děkuji“.

Phoebe Natanson (ABC NEWS)

Promiňte, Svatý ot?e, vím, ?e jste ji? zodpověděl mnoho podobných otázek, ale chtěl jsem se zeptat, zda vás v tomto období zdravotních obtí?í a v?eho dal?ího napadlo, ?e nastal ?as odejít?  Objevily se zde problémy, které vás k takové my?lence p?ivedly? Nastaly tě?ké chvíle, p?i kterých vás to napadlo?

Pape?: Dve?e jsou otev?ené a jedná se o normální volbu, ale a? do dne?ka jsem na ty dve?e nezaklepal, ne?ekl si, do jaké místnosti povedou, a nevnímal jsem, ?e bych o této mo?nosti měl uva?ovat. To ov?em neznamená, ?e pozít?í o tom neza?nu p?emý?let. Up?ímně ?e?eno, v tuto chvíli v?ak nikoli. Také tato cesta byla tak trochu testovací. Je pravda, ?e v tomto stavu nelze cestovat, ?e je t?eba trochu změnit styl, ubrat, splatit dluhy za cesty, které je je?tě t?eba vykonat, dát v?e do po?ádku…Ale to ?ekne Pán. Pravdou je, ?e dve?e jsou otev?ené…Ne? se rozlou?ím, chtěl bych mluvit o ně?em, co osobně pova?uji za d?le?ité: cesta do Kanady byla silně provázána s postavou sv. Anny. Hovo?il jsem tedy také o ?enách, zejména o star?ích ?enách, matkách a babi?kách. A zd?raznil jsem něco velice z?ejmého, toti? ?e víru je nutno p?edávat v ná?e?í – a jak jsem z?etelně vyzdvihl – v mate?ském ná?e?í, v dialektu babi?ek. P?ijali jsme víru v oné ?enské dialektální formě, a to je velice d?le?ité: ona úloha ?eny p?i p?edávání a rozvoji víry. Právě matka ?i babi?ka toti? u?í modlitbě, podávají první vysvětlení o ví?e, kdy? dítě něco nechápe. Mohu prohlásit, ?e toto ná?e?ní p?edávání víry se uskute?ňuje v ?enské linii. Někdo by mohl namítnout, jak si to vysvětluji teologicky? ?ekl bych mu, ?e církev je tou, která p?edává víru, a církev je ?ena, nevěsta. Církev není mu?, ale ?ena. Musíme se vno?it do tohoto pojetí církve jako ?eny, jako matky, které je mnohem d?le?itěj?í ne? jakékoli machistické p?edstavy o ú?adech a moci. Církev jako mater, církev mate?ská, církev jako obraz Pánovy Matky. V tomto ohledu je d?le?ité podtrhnout význam p?edávání víry v tomto mate?ském ná?e?í. Objevil jsem to nap?íklad p?i ?etbě o mu?ednictví Makabejských, kde se dvakrát nebo t?ikrát praví, ?e je matka povzbuzovala na duchu v rodné ?e?i. Víra se p?edává rodnou ?e?í, kterou hovo?í ?eny. A v tom spo?ívá veliká radost církve, která je ?enou a nevěstou. Chtěl jsem toto jasně ?íci, samoz?ejmě s odkazem ke svaté Anně. Děkuji vám za trpělivost a vyslechnutí, odpo?iňte si a ??astnou cestu.“

Na závěr je?tě pape? po?ádal o mikrofon, aby pozdravil vatikanistu italského listu ?La Repubblica“, Paola Rodariho, který se naposledy ú?astnil pape?ského letu.

P?elo?ila Jana Gruberová