杏MAP导航

Během rozhovoru s noviná?i se věnoval své právě zakon?ené irácké cestě, setkání s velkoajatoláhem Al-Sistáním, svým dojm?m ze zni?eného Mosulu ?i mo?nosti nav?tívit Libanon. P?iná?íme vám souhrn v?ech témat, která dnes na palubě pape?ského speciálu zazněla.

Vztah s islámem

V první otázce byl Franti?ek dotázán na vztah jeho setkání s imámem káhirské univerzity Al-Azhar, podpisem Deklarace o bratrství v Abú Dhabí a setkáním s velkoajatoláhem Al-Sistáním tento víkend v Iráku. O?ekává se také něco podobného ve vztazích se ?íitskou větví islámu?

Dokument z Abú Dhabí ze 4. února byl p?ipraven v tajnosti během p?lro?ní komunikace s imámem. Modlili jsme se nad tím, p?emý?leli jsme a tvo?ili výsledný text. Byl to první krok toho, na to se ptáte. ?ekněme, ?e nyní tu byl druhý krok  a budou následovat dal?í. Je to cesta bratrství a to je d?le?ité. Potom vy?la encyklika Fratelli tutti. Oba tyto dokumenty se mají studovat, proto?e vedou stejným směrem, k bratrství. Ajatoláh Al-Sistání ?ekl větu, kterou se sna?ím si dob?e zapamatovat: ?Lidé jsou brat?i skrze nábo?enství a jsou si rovni skrze stvo?ení.“ V bratrství je obsa?ena rovnost. Ale na ni??í úroveň ne? rovnost jít nem??eme. Myslím, ?e to platí i pro kultury. Je d?le?ité, abychom jako lidé, v?ichni brat?i, ?li vp?ed spolu s dal?ími nábo?enstvími. Druhý vatikánský koncil zde udělal velký krok, stejně  jako instituce, které v rom pokra?ovaly, jako Pape?ská rada pro jednotu k?es?an? a Pape?ská rada pro mezinábo?enský dialog. Jsi ?lověk, jsi dítě Bo?í a jsi m?j bratr, te?ka! Tohle je hlavní indikace a mnohdy to znamená, ?e musíme riskovat, abychom ten krok mohli udělat. Víte p?ece, ?e se objevuje kritika. ?e pape? není dost odvá?ný, lehková?ně dělá kroky v rozporu s katolickým u?ením, je stojí krok od hereze… existuje riziko. Ale tato rozhodnutí se dělají v?dy v modlitbě, v dialogu, v konzultacích, v reflexi. Nejsou rozmarem a jdou směrem, který nám ukazuje Druhý vatikánský koncil.

Druhá otázka smě?ovala k mo?nosti pape?ské náv?těvy Libanonu.

Libanon je zpráva, Libanon trpí. Libanon je víc ne? rovnováha. Má k?ehkost diverzity, někdy je?tě ne smí?ené, ale má také sílu velkého smí?eného národa, velkou jako síla cedr?.  Patriarcha Rai mi navrhl, abych během této cesty podnikl i zastávku v Bejrútu, ale mně se to zdálo trochu málo. Napsal jsem mu dopis a slíbil jsem mu samostatnou cestu.

Dal?í otázka se vrátila k náv?těvě u Al-Sistáního a ptala se na to, nakolik je to signálem pro nábo?enské autority Íránu.

Vě?ím, ?e to bylo poselství univerzální. Cítil jsem povinnost vykonat tuto pou? víry a pokání. A také nav?tívit velikého mudrce, mu?e Bo?ího. Je to cítit, u? kdy? mu nasloucháte. Nakolik jde o poselství, jde o poselství pro v?echny. ?ekl mi: ?Já posledních deset let nep?ijímám ?ádné náv?těvy, které za mnou p?icházejí z politických nebo kulturních d?vod?. P?ijímám jen nábo?enské náv?těvy.“ A byl ke mně velmi uctivý. Cítil jsem se poctěn. Je to pokorný a moudrý ?lověk, tato náv?těva mi udělal moc dob?e na du?i. Je to světlo a takoví moud?í lidé jsou v?ude, proto?e moudrost Bo?í je rozsetá po celém světě.

Povede p?í?tí apo?tolská cesta na Slovensko?

Osmý rok pontifikátu, p?í?tí pape?ské cesty a jejich pandemický kontext – tato témata se prolínala následujícími dvěma dotazy, z nich? první zároveň ozna?il náv?těvu Iráku za nejriskantněj?í a historicky nejvýznamněj?í z dosavadních Franti?kových cest. Pape? se obsáhle vyjád?il k plánované a dosud neuskute?něné cestě do Latinské Ameriky, která by měla zahrnout Uruguay, jih Brazílie a jeho rodnou Argentinu, a p?e?el k v?eobecněj?í úvaze o motivaci apo?tolských cest.

?P?edtím, ne? se rozhodnu, naslouchám svým poradc?m, prospívá mi to a pomáhá p?i rozhodování. Nakonec se modlím, rozsáhle nad v?ím uva?uji, u některých cest skute?ně dlouze. Rozhodnutí se pak dostaví v nitru, témě? bezprost?edně, jako zralé ovoce, k němu? ale vede dlouhý proces, někdy slo?itý, jindy jednodu??í“, podotkl Franti?ek.

V p?ípadě Iráku sehrála rozhodující úlohu setkání s iráckou velvyslankyní u Svatého stolce a prezidentem této země, av?ak p?edev?ím ?etba knihy Nádiji Murádové o genocidě jezíd?. Pape? se s touto nositelkou Nobelovy ceny a aktivistkou za lidská práva setkal v květnu 2017. Jak ?ekl, její kniha ?Poslední dívka“ pracovala v jeho nitru a zásadně jej ovlivnila.

Pape? pak prozradil, ?e cesta do Iráku jej unavila mnohem více ne? v?echny p?edchozí a vzhledem k věku tedy netu?í, zda se p?í?tí cesty uskute?ní ?i nikoli. ?Nyní bych se měl vydat do Ma?arska na závěre?nou m?i Eucharistického kongresu (v zá?í tohoto roku, pozn. red.), nejde o náv?těvu země, ale pouze o m?i, ale z Budape?ti to jsou do Bratislavy jen dvě hodiny autem, tak?e pro? nenav?tívit Slovensko?“, nazna?il své p?í?tí úmysly.

S ohledem na pandemický kontext irácké cesty pape? ubezpe?il, ?e rizika pro v?echny její ú?astníky zva?oval ve svědomí a po dlouhé modlitbě je svě?il k Bohu, který mu vnukl rozhodnutí, aby tuto zemi nav?tívil.

Migrace je lidské právo

Církvi na Blízkém východě se p?ed více ne? deseti lety (2010) věnovala zvlá?tní biskupská synoda. Plánuje církev nějakou obdobnou iniciativu, která by se zabývala nap?íklad exodem blízkovýchodních k?es?an??, zněla dal?í otázka.

Pape? p?iznal, ?e dosud na nic takového nepomyslel, av?ak je otev?ený v??i návrh?m. Vzápětí upozornil na slo?itost regionální situace, která se zdaleka netýká pouze k?es?an?, a jejím? klí?ovým problémem z?stává migrace mladých lidí za lep?í budoucností. ?Migrace je dvojí právo – právo migrovat a neemigrovat. Tito lidé nemají ani jedno z nich – nevědí, jak emigrovat, a ani nemohou, proto?e svět si je?tě neuvědomil, ?e migrace je lidské právo. Pro?íváme migraci, jako by ?lo o invazi“, ?ekl Franti?ek a vyzval k opat?ením, která by lidem zajistila práci v p?vodních zemích, ale zároveň zachovala jejich právo na migraci.

Pape? p?ipomenul nedělní setkání s otcem Alana Kurdího, který v útlém věku utonul p?i plavbě St?edozemním mo?em: ?Toto dítě je symbol, který p?esahuje smrt během migrace. Je to i symbol civilizací, které umírají a nemohou p?e?ít“, zd?raznil a naléhal na integraci migrant? v cílových zemích. “Teroristé v belgickém Zaventenu se narodili v Belgii, ale byli to neintegrovaní muslim?tí migranti ?ijící v ghettu. Ve ?védsku jsem se naopak setkal s ministryní, která byla dcerou výborně integrovaného migranta“, zakon?il pape? a poděkoval blízkovýchodním zemím, které se ujaly syrských p?istěhovalc?: Libanonu a Jordánsku.

Na dotaz, zda po náv?těvě v Iráku plánuje dal?í blízkovýchodní cesty, pape? p?islíbil náv?těvu Libanonu. Na Sýrii, jak dodal, zatím nepomý?lel, p?esto?e zd?raznil, ?e tuto zmu?enou zemi nosí v srdci a pamatuje na ni v modlitbě.

Dotýkat se Bo?ího lidu

Franti?ek p?iznal také, ?e po měsících pandemických restrikcí se nyní cítil jako by vy?el z vězení. “Bylo to, jako bych o?il, proto?e jsem se mohl dotknout církve, svatého Bo?ího lidu, dotknout v?ech národ?. Kněz je knězem aby slou?il, byl ve slu?bě Bo?ího lidu,” ?ekl pape? a dodal, ?e kontakt s lidmi zachraňuje. “My dáváme eucharistii, u?ení, svoji slu?bu, ale oni nám dávají p?inále?itost. Nezapomínejme na p?inále?itost k Bo?ímu lidu,” dodal.

Noviná?i se dále ptali, zda má nyní v úmyslu obnovit generální audience s ú?astí vě?ících. Franti?ek p?iznal, ?e bez lidí se na audiencích cítí úplně jinak a chtěl by se k nim vrátit. Zd?raznil v?ak, ?e se bude ?ídit rozhodnutím státních autorit, které respektuje. Po?átkem návratu k normalitě je obnovení modlitby Anděl Páně z okna Apo?tolského paláce, kde není problém zachovat odstupy.

Odpou?tět nep?átel?m

Kdy? se v dal?í otázce vracel k zá?itk?m z Iráku, p?iznal, ?e si neuměl p?edstavit tak ohromný rozsah zni?ení Mosulu. “Na?e lidská krutost je neuvě?itelná,” konstatoval. Mezi svými nejhlub?ími pro?itky jmenoval svědectví matky, které Islámský stát zabil syna a která mluvila o významu odpu?tění. P?ipomněl podobný zá?itek z Kolumbie, kde ?eny a matky ?íkaly “odpou?tím, odpou?tím” vrah?m svých dětí a mu??. “Ztratili jsme toto slovo. Urá?et umíme výborně, doká?eme skvěle odsuzovat, já jako první. Ale odpou?tět… odpou?tět nep?átel?m, to je ?isté evangelium,” ?ekl pape? Franti?ek

Dodal dále, ?e p?i pohledu na mosulské ruiny se mu nedostávalo slov, kdy? stál p?ed zni?en kostelem. Varoval také, ?e nyní se podobné krutosti znovu rozpoutávají v Africe. Pape? p?iznal, ?e ho v té chvíli napadala otázka po těch, kdo zbraně prodávají. Pro? aspoň nemají odvahu p?iznat, s kým obchodují. 

Za d?stojnost ?eny

V návaznosti na podporu, kterou p?i nedělní modlitbě v katedrále v Karako?i vyslovil ?enám, se poslední otázka tiskové konference dotkla jejich situace. Pape? zd?raznil, ?e v dějinách byly ?eny v?dycky silněj?í ne? mu?i. P?esto jsou stále poko?ovány a zneu?ívány. Franti?ek zmínil ceník k?es?anských a jezídských ?en, u?ívaný fundamentalisty tzv. Islámského státu, kte?í s nimi obchodovali. Jak dodal, ?eny jsou ov?em prodávané a zotro?ované nejen v Iráku.

“Dokonce i v centru ?íma je obchod s lidmi ka?dodenní zále?itostí. Během Svatého roku (milosrdenství) jsem nav?tívil jeden z mnoha dom? díla P. Benziho. Zachráněná děv?ata, jedna s u?íznutým uchem, proto?e jednoho dne nep?inesla peníze, druhá p?ivezená z Bratislavy v kufru jako otrokyně, unesená. K obchodu s lidmi dochází mezi námi!” - pokra?oval Svatý otec. “V mnoha zemích, zejména afrických je mrza?ení povinným rituálem. ?eny jsou nadále zotro?ovány a musíme bojovat o jejich d?stojnost. To ony nesou dějiny a to není nadsázka ani kompliment, který bych dělal kv?li dne?nímu Dni ?en."

(red)