Franti?ek putuje srdcem do Luján
“Drahý brat?e, blí?í se osmý květen…a mé srdce cestuje do Luján”, za?íná adresovaný mons. Jorgemu Scheinigovi, který jej zve?ejnil. “Budu v duchu s vámi, jako duchovní a virtuální poutník”, uji??uje pape? a dodává: “Je?tě jednou na ni pohlédnu a znovu na sobě nechám spo?inout její pohled, který obnovuje a dodává sílu”. Franti?ek zd?razňuje, ?e v onu chvíli nebude sám, nýbr? spole?ně “se svatým Bo?í lidem, který Marii tolik miluje, lidem věrným a h?í?ným jako já”.
Jak pape? dále pí?e, v?ichni poutníci Matce Bo?í vypovědí “své starosti i radosti, budou ji prosit, aby se jich ujala a pomohla jim ustavi?ně prosit o odpu?tění, za vědomí, ?e její Syn v odpou?tění nikdy nepoleví”. Slíbím jí, pokra?uje Franti?ek, ?e se budu lépe chovat a vyp?j?ím si p?itom slova jednoho kně?ského velikána z mé p?edchozí diecéze: “Dnes ve?er, ó Panno, to slibuji up?ímně. Ty v?ak, na ka?dý pád, nech klí?e zvenku ve dve?ích”, cituje ?ímský biskup svého krajana, o. Amelia Luise Caloriho.
Mariánských oslav v Luján, kterým p?edchází modlitební novéna, se ka?doro?ně ú?astní statisíce poutník?. Ro?ně jich bazilikou projde devět milion?, a to nejenom Argentinc?, aby uctili mariánskou so?ku s modro-bílým plá?těm, nazývanou d?věrně té? Morenita ?i Patroncita. Pape? Franti?ek obvykle během poutí zpovídal v bazilice a hmatatelný pro?itek mariánské úcty se mu natolik vryl do srdce, ?e se o něj později podělil v s otcem Alexandrem Awim Mellem ("E' mia Madre - incontri con Maria"). Vypráví v něm, ?e poutníci vstupovali do baziliky levým vchodem, poklonili se Matce Bo?í a zprava opět vycházeli ven. Vyznání, která vyslechl ve zpovědnicích umístěných po levé straně chrámu, byla veskrze bě?ná, kde?to napravo docházelo k ?ivotním konverzím. Lidé se toti? st?etli s Mariiným pohledem a toto setkání proměnilo jejich srdce a mnohdy vyvolalo pohnutí a? k slzám. Z toho d?vodu, komentuje autor knihy, pape? ?asto vyzývá Matku Bo?í, aby nás obdarovala svým pohledem.
O úctě k Panně Marii z Luján se Svatý otec zmínil p?i mnoha p?íle?itostech. Ihned po nástupu na Petr?v stolec p?i jedné hovo?il o moci modlitby a vylí?il zázrak – nevysvětlitelné uzdravení sedmiletého děv?átka – který se udál právě na p?ímluvu lujánské Madony. Úcta k ní se datuje rokem 1630, kdy mariánská so?ka dorazila do Argentiny na palubě lodi, plující z brazilského Sao Paulo. Doprovázel ji Manuel, otrok pocházející z Angoly. Podle tradice se v?z, který truhlu se so?kou p?evá?el, zastavil u ?eky Luján a nemohl pokra?ovat v dal?í cestě. Tato zastávka byla pova?ována za znamení ?etnými vě?ícími, kte?í brzy za?ali so?ku uctívat. A? mnohem později, v květnu roku 1887, pape? Lev XIII. povolil její korunovaci a stanovil liturgickou památku Panny Marie z Luján na sobotu, p?edcházející páté neděli velikono?ní.
(jag)
