杏MAP导航

V  p?ibli?uje Franti?kovy odpovědi na osm hlavních témat a několik podru?něj?ích dotaz?, p?i?em? se nevyhýbá hojně diskutovaným otázkám. Pape? kup?íkladu varuje p?ed xenofobií a aporofobií, tedy odmítáním chudých a bezbranných lidí, které, jak zd?razňuje, se nevyhýbají ani Bo?ímu lidu: ?Pokou?í se o nás jistá forma sterilizované sociologie, která si spole?nost p?edstavuje jako opera?ní sál, na něm? je v?e sterilní – rasa, rodina i kultura. Tak se brání d?le?itému procesu, kterým vznikají národy, a sice jejich mísení. Mísení p?ispívá k r?stu, dává nový ?ivot, umo?ňuje k?í?ení a změnu, prop?j?uje originalitu. Stavbou zdí sami sebe odsuzujeme k smrti. Nem??eme se udusit v kultu?e podobné opera?nímu sálu, aseptické a bez mikroorganism?“, upozornil pape? p?i setkání s ?eholními spolubratry, p?i kterém opět do?lo na klerikalismus, ?skute?nou perverzi v církvi“, ?e?eno Franti?kovými slovy.

?Klerikalismus si nárokuje, aby pastý? ?el neustále vp?edu, ur?oval směr a trestal exkomunikací ka?dého, kdo by se od stáda oddálil. Klerikalismus odsuzuje a rozděluje Bo?í lid, bi?uje ho a pohrdá jím, co? je pravý opak Je?í?ova chování“. Ale také jezuitova, poznamenal Franti?ek. ?Jezuita v ?ádném p?ípadě nesmí roze?tvávat, nýbr? naopak spojovat, mít trpělivost, ?ekat. Nikdy neu?init ani krok, kterým by p?ispěl k rozdělení. Jsme mu?i celku, nikoli jedné ?ásti.“  Klerikalismus, pokra?oval pape?, se obsesivně upíná na h?íchy proti ?estému p?ikázání, ani? by p?ikládal váhu tě?kým proviněním, jakými jsou sociální nespravedlnost, le? a pomluvy. ?Církev v tomto ohledu pot?ebuje hlubokou konverzi“, vyzval, proto?e za klerikální rigidní p?ísností se mnohdy skrývají vá?né osobní problémy. Klerikalismus toti? zaměňuje kně?skou slu?bu za moc a kariérismus.

Na dotaz o afrických evangelikálních sektách, které verbují adepty na p?íslib bohatství a blahobytu, reagoval pape? radou k obez?etnosti p?i rozli?ování mezi evangelíky, s nimi? lze spolupracovat, a hlasateli ?teologie prosperity“, jejich? poselství není k?es?anské. ?Sna?í se o získání stoupenc?, ale proselytismus není k?es?anský. Zatímco evangelizace osvobozuje, proselytismus vede ke ztrátě svobody a podmanění ?lověka. V evangelizaci je protagonistou B?h, kde?to v proselytismu je to lidské já“, zd?raznil mimo jiné Franti?ek a povzbudil jezuitské teology, sociology a filosofy ke studiu tohoto rozdílu. ?Evangelizátor nikdy neznásilňuje svědomí, av?ak proselytismus nerozli?uje mezi vnit?ním a vněj?ím oborem svědomí. Do tohoto h?íchu dnes upadají mnohé nábo?enské skupiny, a proto jsem po?ádal Apo?tolskou penitenciárii o vydání zvlá?tní o významu vnit?ního oboru svědomí, kterou velice dob?e zpracovali“, doplnil pape?.

Bergogliovo setkání s mosambickými a madagaskarskými jezuity nicméně p?ineslo té? niterněj?í tóny, mimo jiné pape?ovu úvahu nad jeho duchovním ?ivotem od chvíle, kdy nastoupil na Petr?v stolec: ?Myslím, ?e m?j pro?itek Boha se nijak nezměnil, nepochybně ale cítím vět?í odpovědnost a má p?ímluvná modlitba se roz?í?ila na celou církev. Z?stala tatá? poku?ení, vracejí se tyté? h?íchy“, svě?il se pape? a dodal, ?e ?asto ?erpá pou?ení z Petrova pokrytectví a kompromis?. S tímto osobním vyznáním nepochybně souvisí d?raz na jezuitský Apo?tolát modlitby, který se dnes nazývá 厂惫ě迟ová sí? modlitby s pape?em: ?Myslím, ?e musíme lidi u?it p?ímluvné modlitbě, která vy?aduje odhodlanost, parrésii.(...) Je d?le?ité, aby se dnes lidé modlili za pape?e a jeho úmysly. Pape? je vystaven poku?ení, je v oble?ení. M??e jej vysvobodit jedině modlitba jeho lidu, jak ?teme ve Skutcích apo?tol?. Kdy? byl Petr uvězněn, církevní obec se za něho naléhavě modlila. Pokud se církev modlí za pape?e, je to milost. Skute?ně cítím trvale pot?ebu, abych ?ebral o modlitbu. Modlitba lidu toti? podpírá“, vyzdvihl pape? Franti?ek p?i setkání se svými africkými spolubratry.

(jag)