杏MAP导航

?trnáct stránek, budete se nudit! (smích)

Drazí brat?i biskupové, ve?ejní p?edstavitelé, vy v?ichni, děkuji vám za p?ijetí! Zdravím v?echny i ka?dého jednotlivě a děkuji Marii Voce za úvodní slova – byla velmi jasná, v?echno oz?ejmila. Je vidět, ?e má v?e ujasněné...

Jsem velmi rád, ?e dnes mohu být mezi vámi zde v Loppianu, tomto malém ?městě“, známém ve světě, proto?e se zrodilo z evangelia a chce se sytit evangeliem. Je proto uznáváno za město, které si volí a jím? se inspirují mnozí Je?í?ovi u?edníci a také brat?i a sestry jiných nábo?enství a p?esvěd?ení. V Loppianu se v?ichni cítí doma!

Chtěl jsem p?ijet na náv?těvu také proto, ?e toto měste?ko, jak zd?razňovala jeho inspirátorka, Bo?í slu?ebnice Chiara Lubichová, má znázorňovat dne?ní poslání církve tak, jak je nastínil Druhý vatikánský koncil. Tě?í mne, ?e s vámi mohu rozmlouvat, abychom se v naslouchání Bo?ímu plánu je?tě více zamě?ili na projekt, kterým je Loppiano, a na to, jak slou?í v nové etapě svědectví a hlásání Je?í?ova evangelia, k němu? nás dnes Duch svatý povolává.

Je pochopitelné, ?e u? jsem otázky znal p?edem. Nyní vám na ně odpovím – v?echny jsem si je sem zapsal:

První otázka

Dobrý den, Svatý ot?e, právě jsme vyslechli Marii Voce, která mluvila o loppianském zákoně – vzájemné lásce, novém evangelním p?ikázání. V těchto letech jsme je brali velmi vá?ně a usilovali jsme o to, aby to nebyl jen osobní závazek, nýbr? kolektivní úsilí v?ech, aby se Loppiano zakládalo na tomto ?ivotním závazku vzájemné lásky. A to do té míry, ?e u? v roce 1980, tedy p?ed pár desítkami let, kdy? jsme byli je?tě mlad?í a bylo zde hodně lidí, kte?í tu jsou také dnes, nám Chiara navrhla, abychom uzav?eli skute?nou smlouvu – tedy abychom tento sv?j závazek napsali a podepsali. Smlouvu denně obnovujeme a p?edkládáme ji také lidem, kte?í p?icházejí, by? na jediný den, proto?e pouze takto se z nich stávají loppian?tí ob?ané.
Svatý ot?e, ?ivot podle nového p?ikázání je východiskem na?eho k?es?anského ?ivota a zároveň cílem, k němu? tou?íme smě?ovat. Po zakládajícím údobí, které jsme pro?ívali spole?ně s Chiarou, nyní pro?íváme novou fázi. Pro někoho mo?ná pominulo období nad?ení a je zajisté mnohem slo?itěj?í nazna?it vhodné cesty, aby se ztělesnilo po?áte?ní proroctví. Jak máme, Svatý ot?e, pro?ívat tento okam?ik?

První otázku mi kladete vy, loppián?tí ?pr?kopníci“, kte?í jste se jako první, p?ed více ne? padesáti lety a poté postupně v dal?ích desetiletích, vrhli do tohoto dobrodru?ství a opustili sv?j kraj, domov i zaměstnání, abyste p?i?li sem a dali sv?j ?ivot na realizaci tohoto snu. P?edev?ím vám děkuji, děkuji za to, co jste vykonali, děkuji za víru v Je?í?e! On u?inil tento zázrak – a také va?e víra. Víra Je?í?i umo?ňuje, aby jednal, proto koná zázraky. Vytvá?í prostor Je?í?i, který koná zázraky jeden za druhým. Takový je ?ivot...

Bezprost?edně mne napadá, abych vám, loppiánským ?pr?kopníci“ a v?em dal?ím obyvatel?m, zopakoval slova, kterými se list ?id?m obrací ke k?es?anské komunitě, je? pro?ívala obdobnou etapu vývoje jako ta va?e. List ?id?m ?íká: »Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět. (...) Soucitně jste pomáhali uvězněným a s radostí jste nesli, kdy? sami jste byli oloupeni o sv?j majetek, nebo? jste věděli, ?e máte majetek lep?í a trvalý. Neztrácejte proto d?věru, v?dy? ji ?eká velká odměna. Pot?ebujete vytrvalost, aby se vám, a? vykonáte Bo?í v?li, dostalo splnění slibu« (10,32-36).

Jsou zde dvě klí?ová slova, av?ak zasazená do rámce paměti, oné deuteronomické ?ivotní dimenze. Kdy? mu? ?i ?ena – nejen k?es?an – zav?e pamě? na klí?, zahajuje své umírání. Prosím, uchovejme si pamě?. Jak ?íká autor listu ?id?m: »Vzpomeňte si na minulé doby.« V rámci paměti lze ?ít, dýchat, jít kup?edu a vydávat plody. Pokud ale nedbá? na svou pamě?... Strom p?iná?í plody, proto?e má ko?eny, není vyko?eněný. Jestli?e v?ak nemá? pamě?, jsi vytr?ený, vytr?ená z ko?en?, nebudou zde ?ádné plody. Pamě? je ?ivotním rámcem...

V tomto textu jsou dvě klí?ová slova pro k?es?anskou komunitu – d?věra, v originále parrhésia, a vytrvalost, hypomoné. Odvaha, up?ímnost a ochota v?e sná?et; vytrvalost, s ní? neseme tíhu ka?dého dne. Parrhésia v Novém zákoně vypovídá o ?ivotním stylu Je?í?ových u?edník?, jejich odvaze a state?nosti, s jakou vydávají svědectví o pravdě a zároveň o d?vě?e v Boha a jeho milosrdenství. Také modlitba vy?aduje parrhésii, odvá?nou mluvu do Bo?í tvá?e. Pomyslete na to, jak se modlil ná? otec Abrahám, s jakou odvahou se Boha do?adoval, aby sní?il po?et spravedlivých, díky kterým u?et?í Sodomu. ?A kdyby jich bylo t?icet? A kdyby jich bylo pětadvacet? A kdyby jich bylo patnáct?“ Ona odvaha k zápasu s Bohem...Kurá? Moj?í?e, velikého Bo?ího p?ítele, který mu vmete do tvá?e: ?Zni?í?-li tento národ, tak zni? také mne“. Odvaha. Zápasit s Bohem v modlitbě. To vy?aduje parrhésii – v ?ivotě, ?inech a také modlitbě.

Parrhésia vyjad?uje základní vlastnost k?es?anského ?ivota – mít srdce obrácené k Bohu, uvě?it v jeho lásku (srov.1 Jan 4,16), proto?e tato láska zahání jakýkoli klamný strach, poku?ení ukrýt se v pohodlnosti, vněj?kové po?estnosti ?i je?tě h??e subtilní p?etvá?ce. To v?e je ?ervoto?, který ni?í du?i. Je zapot?ebí prosit Ducha svatého o neohro?enost, smělost, parrhésii – v?dy spojenou s úctou a něhou, abychom svěd?ili o velikém a krásném díle, které B?h koná v na?em st?edu. Také ve vztazích uvnit? komunity je nutné zachovat stálou up?ímnost, otev?enost, p?ímost. Nesmíme být ustra?ení, ani leniví ?i pokryte?tí, nikoli, otev?ení. Nestát opodál, abychom rozsévali koukol a reptali, nýbr? usilovat o ?ivot up?ímných a odvá?ných u?edník? v lásce a pravdě. Víte, ?e toto rozsévání koukolu ni?í církev, komunity i vlastní ?ivot, proto?e ?lověk se jím nakonec sám otráví. Rád ?íkávám a také si myslím o lidech, kte?í ?ijí z klep? a vzájemných pomluv, ?e jsou to teroristé – obcházejí s bombou, někam ji vhodí, v?echno zni?í a v klidu odejdou. Tak tedy ne: bu?me otev?ení, konstruktivní a odvá?ní v pravdě.

Druhé slovo, hypomoné, lze p?elo?it jako pod?ídit se, sná?et, z?stat a nau?it se zabydlet také v náro?ných situacích, které se v ?ivotě vyskytnou. Svatý Pavel tímto pojmem vyjad?uje stálost a pevnost p?i trvalé volbě Boha a nového ?ivota v Kristu. Jde o to, vytrvat v této volbě i za cenu obtí?í a protivenství, za vědomí toho, ?e tato vytrvalost a pevnost vytvá?ejí naději. Jak ?íká Pavel, naděje v?ak neklame (?ím 5,3-5). Podle Apo?tola spo?ívá vytrvalost na Bo?í lásce, která nám byla vlita do srdcí darem Ducha. Tato láska nás p?edchází a uschopňuje k ?ivotu, který se vyzna?uje hou?evnatostí, vyrovnaností, pozitivitou, fantazií a také ?petkou humoru, a to i v nejtě??ích chvílích. Proste o milost humoru. To je toti? lidský postoj, který se nejvíce blí?í Bo?í milosti. Humor...Poznal jsem jednoho svatého kněze, který měl práce nad hlavu a málem se uchodil, ale nikdy se p?itom nep?estal usmívat. Měl takový smysl pro humor, ?e lidé, kte?í ho znali, o něm ?íkali: ?Je schopen smát se nad druhými, sám nad sebou i nad vlastním stínem!“ To je pravý humor!

List ?id?m nás dále zve, abychom »si vzpomněli na minulé doby«, tedy opětovně v srdci a mysli za?ehli oheň zku?enosti, z ní? v?echno povstalo. Chiara Lubichová pocítila vnuknutí ke zrodu Loppiana – a později dal?ích citadel, které vyrostly v r?zných ?ástech světa – kdy? jednoho dne pohlédla na benediktinské opatství v Einsiedlenu, s jeho kostelem a klá?terem, ale také knihovnou, truhlárnou, poli... Tam, v opatství, je B?h st?edem ?ivota, v modlitbě a eucharistickém slavení, z něho? pramení a ?erpá bratrský komunitní ?ivot, práce, kultura, vyza?ování světla a sociální energie evangelia mezi lidi. Chiara p?i kontemplaci opatství pocítila podnět k ně?emu obdobnému, ov?em v moderní formě a v souladu s koncilovým duchem. Po?ínaje charismatem jednoty mělo jít o skicu nového města v duchu evangelia. Města, ve kterém by p?edev?ím vynikla krása Bo?ího lidu, bohatství a rozmanitost jeho ?len?, r?zných povolání, sociálního a kulturního ra?ení, které mezi sebou navazují dialog a stojí ve slu?bě v?em.

Města, jeho? srdce pulsuje v eucharistii, prameni jednoty a stále nového ?ivota, a které se o?ím náv?těvníka p?edstavuje také ve svém laickém a v?ednodenním hávu, v?dy otev?eném a zahrnujícím – svým obděláváním p?dy, podnikatelskou a pr?myslovou ?inností, forma?ními ?kolami, ubytovnami pro p?íchozí a domovy pro seniory, uměleckými ateliéry, hudebními skupinami, moderními sdělovacími prost?edky...

Tedy jako rodina, v ní? se v?ichni pova?ují za syny a dcery jediného Otce, a usilují o ?ivot podle p?ikázání vzájemné lásky a v??i v?em. Nikoli v?ak proto, aby se kv?li svému klidu vy?lenili ze světa, nýbr? aby vycházeli, setkávali se, ujímali se a plnýma rukama vná?eli evangelní kvas do spole?nosti, p?edev?ím tam, kde je ho nejvíce zapot?ebí a kde se nejvíce o?ekává a vzývá radost z evangelia – v chudobě, utrpení, zkou?kách, hledání a pochybnostech.

Charisma jednoty je proz?etelnostním podnětem a mocnou pomocí k tomu, abychom pro?ívali tuto evangelní mystiku kolektivu, a tudí? krá?eli spole?ně dějinami mu?? a ?en na?í doby jako ?jedno srdce a jedna du?e“ (Sk 4,32) a v konkrétní lásce objevovali, ?e »k sobě navzájem jsme údy« (?ím 12,5). Právě za toto Je?í? prosil Otce slovy: »A? v?ichni jsou jedno, jako ty, Ot?e, ve mně a já v tobě« (Jan 17,21), a sám v Sobě nám ukázal cestu a? do naprostého sebedarování v propastném poní?ení k?í?e (Mk 15,34; Flp 2,6-8). Jde o spiritualitu, která nás zahrnuje v plurálu. M??ete si ?ertem udělat malý testík, který na mně vyzkou?el jeden kněz, který se tu někde více méně skrývá. Povídá mi: ??ekněte mi, ot?e, jaký je protiklad slova ?já“? Sko?il jsem mu na to a hned jsem odpověděl: ?Ty“. On mi ale ?ekl: ?Nikoli, protikladem ka?dého individualismu, a? u? obsa?eného v ?já“ anebo ?ty“, je p?ece ?my“. Protiklad zní ?my“. Tuto ?spiritualitu plurálu“ byste měli rozvíjet, proto?e nás zachrání p?ed ve?kerým sobectvím a egoistickými zájmy.

Není to pouze duchovní skute?nost, nýbr? konkrétní realita s mimo?ádnými d?sledky, pokud ji ov?em takto pro?íváme a v ryzosti a odvaze skloňujeme její r?zné dimenze na sociální, kulturní, politické a hospodá?ské rovině...Je?í? toti? nevykoupil pouze jednotlivce, nýbr? také spole?enské vztahy mezi lidmi. Pokud tuto skute?nost bereme vá?ně, utvá?íme novou tvá? města lidí podle plánu Bo?í lásky. K tomu je Loppiano povoláno a s d?věrou a realismem se má sna?it o neustálé zlep?ování. To je toti? podstatné a odsud je nutné znovu vycházet – z ?ivé reality, nikoli teorií. Tolik k první otázce – v?dy navazovat na ?ivou realitu, nikoli na teorie. Kdy? realitu pro?íváme autenticky, stává se ?lánkem ?etězce, který pomáhá v dal?í cestě.

Druhá otázka

Drahý pape?i Franti?ku!
V promluvě ke generálnímu shromá?dění fokoláre jste nás vybídnul, abychom ?byli ?kolou“ a ?formovali mu?e a ?eny podle míry Je?í?ovy lidskosti“. Loppiano chce být citadelou-?kolou, kde nerozhodují role a věkové ?i kulturní rozdíly, nýbr? pouze vzájemná láska, která doká?e p?ispívat k r?stu ka?dého a v?ech. Chceme, aby nás Je?í? – B?h-se-svým-lidem – vychovával a posílal do světa. Jaký svě?í a tvo?ivý p?ínos mohou poskytovat ?koly formace tady v Loppianu a akademická p?da Institutu Sophia p?i utvá?ení lídr?, schopných otevírat nové cesty?

V Loppianu se ?ije zku?enost spole?ného putování v synodálním stylu jako Bo?í lid. A toto je solidní a neodmyslitelný základ v?eho: ?kola Bo?ího lidu, v ní? vyu?uje a ?ídí jediný Mistr (srov. Mt 23,10) a která se vyzna?uje dynamikou vzájemného naslouchání a výměnou dar? mezi v?emi. Odtud mohou ?erpat nové podněty, obohacovat se fantazií lásky a otevírat se vnuknutím Ducha a dějin ty forma?ní p?ístupy, které v Loppianu zrodilo charisma jednoty: duchovní formace k r?zným povoláním, formace k práci a ekonomické i politické ?innnosti, formace k dialogu s lidmi r?zných p?esvěd?ení v jeho odli?ných ekumenických a mezinábo?enských rozměrech, formace církevní a kulturní. A to ve slu?bách v?em a s pohledem, zahrnujícím celé lidstvo, po?ínaje tím, kdo se ocitl na ?ivotní periferii. Loppiano je otev?ené město, Loppiano je vycházející město, Loppiano nemá periferie.

Mo?nost spravovat v?echna tato forma?ní centra je obrovským bohatstvím Loppiana. Dejte jim nový rozmach, otev?te je ?ir?ím horizont?m a zamě?te k hrani?ním oblastem. Zvlá?tě je podstatné, aby se v tomto projektu formace skloubily jednotlivé p?ístupy týkající se konkrétněji dětí, mláde?e, rodin a osob r?zných povolání. Základem a klí?em v?eho je ?formativní pakt“, na kterém ka?dý z těchto p?ístup? stojí a jeho? up?ednostňovanou metodou je p?iblí?ení a dialog. P?iblí?ení je slovo, které je pro mne klí?ové. Nelze být k?es?anem a nebýt bli?ním, proto?e B?h se p?iblí?il, kdy? poslal Syna. A je?tě p?ed tím klad izraelskému lidu otázku: »?ekni mi, který jiný lid má bohy tak blízko jako jsem já nablízku vám?«. Blízkost, p?iblí?ení. B?h posílá svého Syna, aby se nám p?iblí?il a - jako jeden z nás - stal se nám je?tě více bli?ním. Toto slovo je klí?ové pro k?es?anství a ve va?em charismatu: p?iblí?ení.

Potom je zapot?ebí vychovávat se ke spole?nému uplatňování t?ech jazyk?, je? jsou vlastní hlavě, srdci a rukám. To znamená, ?e je t?eba nau?it se dob?e myslet, dob?e cítit a dob?e pracovat. Ano, také pracovat, proto?e – jak napsal don Pasquale Foresi, který hrál úst?ední roli v realizaci projektu Loppiano – ?práce není jenom prost?edkem k ?ivobytí, nýbr? ně?ím, co pat?í k existenci ?lověka, a je tudí? také prost?edkem k poznání reality a porozumění ?ivotu: je to nástroj reálné a ú?inné lidské formace“.

Zmíněné t?i jazyky jsou d?le?ité, proto?e jsme od osvícenství zdědili ideu, ?e vzdělat znamená naplnit hlavu pojmy a ?ím více ví?, tím bude? lep?ím. Nikoli. Vzdělání se musí týkat hlavy, srdce i rukou. Nau?it se správně myslet a nikoli si jen osvojit pojmy. Vzdělávat ke správnému my?lení, cítění a konání. V?echny tyto t?i jazyky jsou propojeny. P?emý?lí? o tom, co cítí?; cítí?, co myslí?, a dělá?, co cítí? i myslí?. Najednou. To je vzdělání-výchova.

Pronikavost a ?iroký rozsah tohoto slibného úsilí dosvěd?ují dvě instituce, které vznikly v Loppianu během posledních let: centrum formace a osvěty ob?anské ekonomiky a ekonomiky spole?enství ?Lionello Bonfanti“; a hrani?ní akademická zku?enost Univerzitního institutu Sophia, který byl zalo?en Svatým stolcem a jeho? místní pobo?ka bude k mojí velké radosti zanedlouho otev?ena v Latinské Americe.

Je d?le?ité, aby v Loppianu bylo univerzitní centrum, je? je otev?eno těm, kdo hledají – jak ?íká jeho jméno – Moudrost, a které má za cíl budovat kulturu jednoty. Kulturu jednoty, nikoli uniformity. Uniformita je opakem jednoty. Jeho zakládající inspirace odrá?í rysy, je? jsem na?rtnul v nedávné apo?tolské konstituci Veritatis gaudium ve snaze pobídnout k moudré a odvá?né obnově akademických studií. A nabízí tak kompetentní a prorocký p?ínos k misioná?ské transformaci církve a k pojímání na?í planety jako jediné vlasti a lidstva jako jediného lidu, který je tvo?en mnoha národy a obývá spole?ný d?m.

Jen tak dál!

T?etí otázka

Během více ne? p?l století ?ivota v Loppiano podala Chiara Lubich r?zné jeho definice: město evangelia a město ?koly, město na ho?e a město radosti, město dialogu a Mariino město: v?echny tyto výrazy nás provázely a nadále provázejí. Ptáme se tedy Vás, Svatý ot?e: ?ekněte nám něco o misii v této nové etapě evangelizace a také o tom, jak m??eme odpovídat na výzvy na?í doby, které jsou p?íle?itostí k r?stu v?ech?

Chci pohlédnout vzh?ru k horizontu a pozvat vás, abyste hleděli spolu se mnou s d?vě?ivou věrností a velkodu?nou tvo?ivostí k budoucnosti, která za?íná ji? dnes.

Dějiny Loppiana jsou teprve v po?átcích. Je to mali?ké zrnko, které je zaseto v brázdách dějin a p?ekypujícím zp?sobem vzklí?ilo, av?ak musí zapustit robustní ko?eny a nést vydatné plody ve slu?bách misie hlásání a vtělování Je?í?ova evangelia, které je církev povolána ?ít dnes. Vy?aduje to pokoru, otev?enost, sou?innost a schopnost riskovat.

?asto dramatická naléhavost, je? na nás doléhá ze v?ech stran, nem??e být p?ijímána poklidně, nýbr? po?aduje od nás maximum v neustálé d?vě?e v Bo?í milost.

Změna epochy, kterou pro?íváme – nikoli epocha změny, nýbr? změna epochy - vy?aduje, abychom nejenom usilovali o setkání mezi lidmi, kulturami a národy a o smlouvu mezi civilizacemi, nýbr? vyrovnali se s epochální výzvou vytvo?it sdílenou kulturu setkávání a globální civilizaci smlouvy. Jako barevná duha, do ní? se vějí?ovitě promítá bílé světlo Bo?í lásky! A k tomu je zapot?ebí mu?? a ?en – mladých lidí, rodin, lidí v?ech povolání a profesí – schopných razit nové cesty spole?ného putování. Evangelium je neustále nové, neustále. V této velikono?ní době nám církev ?asto opakuje, ?e Je?í?ovo zmrtvýchvstání omlazuje a vy?aduje od nás mladost. Neustále je t?eba jít tvo?ivě vp?ed.

Výzvou je tvo?ivá věrnost: být věrní p?vodní inspiraci a zároveň otev?ení pro vanutí Ducha svatého a odvá?ně se vydávat novými stezkami, které nám uká?e. Pro mne – a to je rada, kterou vám chci dát – je velkým p?íkladem to, co m??eme ?íst v knize Skutk? apo?tol?. Pozorujme, jak oni byli schopni dostát věrnosti Je?í?ovu u?ení a odvá?it se mnoha ?bláznovství“, kterých se dopou?těli, kdy? se roze?li do v?ech stran. Pro?? Dovedli ?asovat tvo?ivou věrnost. ?těte ne jednou, ale dvakrát, t?ikrát, ?ty?ikrát, pětkrát ?i ?estkrát ten text, proto?e tam najdete cestu. Duch svatý, nikoli ná? zdravý rozum, nikoli na?e pragmati?nost, nikoli na?e - v?dy omezené - zp?soby vidění. Jděme vp?ed podle vanutí Ducha.

Jak ale poznávat a následovat Ducha svatého? Praktikováním komunitního rozli?ování. To znamená opětovně se sjednotit kolem vzk?í?eného Je?í?e, Pána a Mistra a naslouchat tomu, co nám Duch ?íká dnes jako?to k?es?anskému spole?enství (srov. Zj 2,7) a spole?ně v tomto ovzdu?í objevovat povolání, které nám B?h umo?ní sly?et v té dějinné situaci, v ní? se nacházíme, abychom ?ili podle evangelia.

Je zapot?ebí naslouchat Bohu tak, abychom spolu s Ním sly?eli volání Lidu, a je zapot?ebí naslouchat Lidu, abychom se nadechli v?le, k ní? nás volá B?h. Je?í?ovi u?edníci mají být kontemplativní: nazírat Slovo a nazírat Bo?í Lid.

V?ichni jsme povoláni stát se ?emeslníky komunitního rozli?ování. Není to snadné, ale musíme se do toho dát, pokud chceme být tvo?ivě věrní a poddajní Duchu. To je cesta, na ní? také Loppiano objeví a bude krok za krokem následovat Bo?í cestu ve slu?bách církve i spole?nosti.

Na závěr je?tě jednou děkuji vám v?em za p?ijetí a slavení!

Poslední věc, která mi zároveň le?í na srdci. Jsme zde shromá?děni p?ed mariánskou svatyní Theotokos. Jsme p?ed Mariinými zraky. Také v tom existuje soulad mezi Druhým vatikánským koncilem a charismatem Hnutí fokoláre, jeho? oficiálním název v církvi je Dílo Mariino.

Na konci t?etího koncilního zasedání, 21. listopadu 1964, bl. Pavel VI. prohlásil Marii za ?Matku církve“. Já jsem letos ustanovil její liturgickou památku, která bude bude poprvé slavena 21. května, v pondělí po Letnicích.

Maria je Je?í?ova Matka a v Něm je Matkou nás v?ech, je Matkou jednoty. Svatyně, která je jí zasvěcena tady v Loppianu, nás zve, abychom chodili do Mariiny ?koly u?it se poznávat Je?í?e a ?ít s Je?í?em, který je p?ítomný v ka?dém z nás a mezi námi.

A nezapomeňte, ?e Maria byla lai?kou. První Je?í?ova u?ednice, Jeho matka byla lai?kou. Tady je obrovská inspirace. M??eme se pocvi?it, co? vám radím, a vzít si evangelium a sledovat v těch nejkonfliktněj?ích epizodách z Je?í?ova ?ivota – nap?. v Káně Galilejské – jak reaguje Maria. Chápe se slova a zasahuje. Někdo si ?ekne, ?e v?echny tyto epizody v evangeliu nejsou. P?edstav si ale, ?e Matka tam byla a viděla to... Jak by na to reagovala? Toto je ?kola, v ní? se pokro?í vp?ed. Ona je ?enou věrnosti, ?enou tvo?ivosti, ?enou odvahy, parhésie, ?enou trpělivosti, ?enou, která vydr?í. Hle?te stále na tuto lai?ku, první Je?í?ovu u?ednici a na to, jak reagovala na v?echny konfliktnmí situace v ?ivotě svého Syna. To vám pom??e.

A nezapomeňte se modlit za mne, proto?e toho mám zapot?ebí.

P?elo?ili Jana Gruberová a Milan Glaser