P?ed devětadevadesáti lety zem?el Antoni Gaudì, architekt Sagrada Familia
Eugenio Murrali – Vatikán
Sagrada Familia je rostoucí modlitbou k Bohu a oslavou ?ivota. Od roku 1883 Antoni Gaudì pracoval na tomto vzestupu k nebi, kterým je smírný chrám v Barceloně, tvaroval kámen svou horlivostí a dával podobu tomu, co jedna z největ?ích znalkyň této baziliky a umělcova díla, architektka Chiara Curti, popisuje jako výraz ?vtělené víry“ v ka?dém detailu, po?ínaje fasádou Narození Páně. Kdy? ho v roce 1926 smrt p?i nehodě p?ipravila o ?ivot, jeho dílo pokra?ovalo dál.
Katedrála světla
Kámen a světlo jsou dva prvky, které v kostele vytvo?eném Gaudím neustále vstupují do dialogu. Chiara Curti výsti?ně nazvala svou knihu La Sagrada Família. Katedrála světla (Brusel, Triangle Books, 216 stran), co? je definice, kterou ji? pou?ili umělcovi ?áci: ?Gaudí postavil – vysvětluje Curtiová – celou fasádu Narození orientovanou na východ, p?esně tam, kde vychází slunce“. Architekt ztoto?ňoval první světlo s Bohem: ?Skute?nost, ?e ka?dý den vidíme světelný efekt,“ pokra?uje Curtiová, ?nám umo?ňuje, ?e v ka?dodenním shonu m??eme uchopit jistotu.“
Kostel lidu
Samotná povaha Sagrada Familia, výkupného chrámu, který roste díky dar?m, ?iní z tohoto památníku UNESCO dílo otev?ené, na kterém se ka?dý den podílejí vě?ící, poutníci a v?ichni náv?těvníci. ?Lidé spolu se v?emi ostatními obrazy, které Gaudí chtěl do chrámu vlo?it, nap?íklad samotnou fasádou Narození, vytvá?ejí jakýsi velký oltá?ní obraz, na kterém se podílejí i ?iví.“ Duchovní síla tohoto místa je z?ejmá: ?Je v?dy velmi p?sobivé vidět, jak lidé p?i vstupu do Sagrada Familia pro?ívají dojetí, jiní se dají do zpěvu, někte?í se pono?í do modlitby. I kdy? p?icházejí jako turisté, v?dy jsou duchovně dojatí.“ Chrám toti? nikdy nekon?í a umo?ňuje v?em, kte?í do něj p?icházejí, aby se cítili jako jeho podporovatelé a strá?ci. ?V době, kdy jsme v?ichni diváky obraz? ze zpráv a komunikace, nás ú?ast zcela mění a vytvá?í u??í pouto se Sagrada Familia.“
Vstoupit do nitra ?asu
Pro Chiaru Curtiovou není Sagrada Familia ?jen památkou minulosti, na kterou se díváme s obdivem, ale ně?ím ?ivým, co m??e být autoportrétem toho, co v daném okam?iku pro?íváte“. Tato bazilika je jako zrcadlo spole?nosti, umění, toho, jak věci interpretujeme. ?Gaudí si byl vědom toho, ?e ka?dý historický okam?ik mluví jiným jazykem, který se vtiskuje do kostela, který se stále vyvíjí. Gaudí umo?nil dne?nímu ?lověku, ?asto roz?arovanému, znovu za?ít ú?as, my?lenku, ?e m??e ?být sám sebou jako vě?, která se dotýká nebe“.
Agnus Dei Andrea Mastrovita
Diecézní muzeum v Barceloně, známé také jako Casa de la Almoina, do nedávna vystavovalo pět návrh? sochy Agnus Dei, která je sou?ástí ?ir?ího projektu vě?e Je?í?e Krista v Sagrada Familia. Gaudí zanechal několik alb, ve kterých popisoval své architektonické dílo, a v jednom z nich up?esnil, ?e uvnit? k?í?e by měl být Agnus Dei. Vybrané projekty vytvo?ili Italové Edoardo Tresoldi a Andrea Mastrovito, Portugalec David Oliveira a ?panělé Gonzalo Borondo a Jordi Alcaraz. Soutě? vyhrál Mastrovito: ?Jeho charakteristickým rysem bylo, ?e se dr?el v pozadí a navázal na Gaudího odkaz. Vstoupil do vnímání, které architekt vy?adoval od svých umělc?: nevnucovat vlastní my?lenky, ale být spolupracovníky“, vysvětluje Chiara Curti.
