Duchovní cvi?ení ve vězení v Nuoru
Roberta Barbi – Vatikán
Duchovní cesta ?zasvěcení a rozli?ování“: to jsou ignaciánská duchovní cvi?ení. Zp?sob, jak osobně dialogovat s Pánem a uznat jeho p?ítomnost a p?sobení v na?ich ?ivotech. To dob?e ví otec Carlo Manunza, jezuita, který se nabídl, ?e je nabídne vězň?m ve věznici v Nuoru, a p?ijal tak ?ádost kaplana. ?Pokud definujeme cvi?ení slovy svatého Ignáce,“ ?íká vatikánským médiím, ?jsou cestou, která umo?ňuje Bohu uvést do po?ádku ná? ?ivot, abychom ho mohli lépe chválit a slou?it mu.“
Víra ve vězení
Nebylo to poprvé, co jezuitský kněz vstoupil do vězení, i kdy? jeho poslední zku?enost se datuje do Filipín p?ed 20 lety: ?I kdy? jsou nyní problémy s p?eplněností italských věznic podobné,“ poznamenává s ho?kostí, v nápravném za?ízení na?el skrytou víru, poh?benou událostmi ?ivota, ale ?ivou a schopnou dávat naději: "Díky ?asu věnovanému osobní modlitbě se tato víra znovu rozzá?ila – jak sám svěd?í – i v takovém obtí?ném prost?edí, jakým je vězení, a znovu za?ala dávat d?stojnost a p?edev?ím uplatňovat svou proměňující sílu, sílu osvětlovat temnotu".
Podpora osobní modlitby
V vězení si doká?eme p?edstavit, ?e je snaz?í nabídnout spole?né modlitby – po?ínaje slavností m?e svaté nebo katechezí –, proto?e je to nejrychlej?í zp?sob, jak se zapojit do modlitby, ale jak to udělat s duchovními cvi?eními? ?Sta?ilo navrhnout cíl, který jsme si stanovili – usmívá se otec Carlo –, p?ipomenout, ?e změnit sv?j ?ivot je mo?né, a nabídnout metodu, která Bohu dovolí tuto změnu uskute?nit.“ Samoz?ejmě to vy?adovalo ?as, trpělivost a flexibilitu ze strany pr?vodc?: ?A také hodně naslouchání,“ zd?razňuje, ?ale to je ostatně úkolem duchovního pr?vodce.“
Objevit duchovní rozměr svého ?ivota
Otec Carlo a jeho tým se mohli na vlastní o?i p?esvěd?it o proměně v ?ivotech vězň?: ?B?h se nenechá p?ekonat ve ?tědrosti,“ vysvětluje. ?Uspěli jsme, proto?e jsme dali konkrétní svědectví, které se skládalo z ?in? a schopnosti ?ekat na ovoce, p?izp?sobit se, ani? bychom ostatní p?ipravili o bohatství duchovních cvi?ení, která jsou někdy náro?ná, ale na druhou stranu jsme je nep?edstavovali jako nep?ekonatelnou p?eká?ku.“ Zku?enost z Nuora je tedy pozitivní a mohla by být zopakována v dal?ích italských věznicích: ?Uznání ?blahoslavených chudých‘ je zdrojem spásy a opravdového ?těstí, od kterého nás nic nem??e oddělit,“ uzavírá jezuita.
