杏MAP导航

Roberto Cetera, Vatikán

Jaký obraz italské církve vyplývá z výzkumu, který jste provedl? A do jaké míry se li?í od p?edchozích výzkum? i od trend?, které byly v minulosti p?edpokládány?

Velmi zásadně vychází, ?e Italové jsou velmi málo katolíky, pokud se na ně podíváme z hlediska ?výkonu“: málo chodí do kostela, nejsou aktivní ve farnosti, nesdílejí některá dogmata a nerespektují etické a morální zásady udávané církví, které berou spí?e jako radu ne? jako povinnost. V tomto smyslu je ?katolík?“, jak jsme je je?tě p?ed několika desetiletími vnímali, málo. Pokud se na ně naopak podíváme z jiného úhlu pohledu, toti? z pohledu těch, kte?í se nazývají katolíky, kte?í mají stále katolické cítění, kte?í se v nouzi modlí, dělají znamení k?í?e, p?ipomínají Je?í?ovu postavu a jeho výroky, pak jich je zna?ný po?et. To znamená, ?ekněme také, ?e je mnoho těch, kte?í vyjad?ují identitní sounále?itost, která se opírá o symboly katolické víry. Myslím, ?e je to svým zp?sobem také nutná a pohodlná volba, proto?e koneckonc? v dne?ní spole?nosti toho moc jiného není. Pokud z této země odstraníte by? jen odkaz na katolicismus, nic jiného vám nezbude. Itálie není jako Francie, kde je tak ?i onak zavedená sekulární identita: katolicismus v Itálii z?stává jednotícím prvkem, i kdyby jen proto, opakuji, ?e je jediný.

Je v tomto světle tento údaj podle vás uklidňující?

V jistém smyslu ano, proto?e je to, jako bychom ?ekli: církev existuje, je mimo ohradu, ale je tam, te? musíme vyjít ven a o?ivit ji, dát jí nové my?lenky. Ale je tu jedna skute?nost, která tuto notu naděje oslabuje, a to, ?e tato velká ??edá zóna“, kterou tvo?í asi 40-50 % Ital?, není zrovna spolehlivým vkladem, je to poměrně pevný podíl, který se ve své velikosti tě?ko mění. Proto?e pokud se podíváme na mladé lidi, tj. na populaci zít?ka, vidíme, ?e tato procenta klesají o 15 nebo 20 bod?, tj. témě? na polovinu. Tato ??edá zóna“, up?ímně ?e?eno, mizí. To znamená, ?e jistě m??ete pracovat na jejím o?ivení, ale s vědomím, ?e ji nevrátíte do vzorc? církevního p?ilnutí z minulosti. Obrovským úkolem je tedy p?evzít nové formy odpovědnosti a tvo?ivosti ve vztahu k této relativní vět?ině k?es?an?. A rozhodně nejde jen o problém jazyka.

Vezmeme-li si podrobněj?í mapu, co z k této ??edé zóny“ vy?teme?

Zhruba ?e?eno, 70 % Ital? stále ?íká, ?e jsou vě?ící, 50 % se modlí, vede duchovní ?ivot, vě?í v posmrtný ?ivot, a z tohoto pohledu bychom se mohli cítit optimisticky, ale, opakuji, trendy nám ?íkají, ?e to není konsolidovaná realita, ale rozměr, který má tendenci se vypa?ovat. Je tedy zapot?ebí nových forem, ale s vědomím, ?e i kdy? budeme pracovat dob?e, neuděláme z těchto ??edých katolík?“ performativní katolíky. Lidé se do kostela nevracejí, proto?e p?evládla p?edstava, ?e spásy se nedosahuje pouze církevní ú?astí. Mo?ná tedy musíme kalibrovat na?e úsilí, ani ne tak v - marné - snaze p?ivést je zpět na m?i, ale v ?í?ení - a svědectví - o tom, ?e spása p?ichází skrze Je?í?ovo slovo.

Religiozita této ??edé zóny“ je v?ak p?edev?ím zbo?nostní a hrozí, ?e se dostane na hranici fatalismu, ne-li pověr?ivosti.

Ne. Rad?i bych ?ekl, ?e jde o religiozitu p?evá?ně emocionální. Kdo ví, zda naopak chybou minulosti nebylo právě to, ?e se v posledních desetiletích zamě?ila na jakousi mentalizaci, na konceptualizaci nábo?enské skute?nosti, p?i?em? stranou ponechala emocionální rozměr, pot?ebu transcendentna. Ale pro?? Kde je psáno, ?e víra je něco, co je t?eba pochopit? Církev vyzývá k ú?asti, nikoli k porozumění, co? je něco jiného. Svatý Ignác ?íkal, ?e k Bohu vás p?ivádějí emoce. Pak je tu samoz?ejmě porozumění, rozli?ování, ale ty p?icházejí a? po jisk?e citu. Není náhodou, ?e magisterium pape?e Franti?ka p?sobí na obou úrovních, na rovině emocí i konceptualizace.

Zkrátka, musíme se vymanit z této logiky praktikujícího a nepraktikujícího.

Rozhodně je to tak. Musíme hlásat mo?nost spásy z odcizení světského ?ivota a z finality, kterou nám dává Je?í?ovo slovo. To, co to pak vzbudí v srdcích lidí, je nezávislé na jejich ú?asti na církevním ?ivotě. P?estaňme po?ítat po?ty těch, kdo vstupují do kostela a p?icházejí na m?i. K ni?emu nám to není. Víru druhých nezkoumáme a neposuzujeme. Proto?e na du?e lidí nakonec p?sobí on, a ne na?e jakkoli rafinované pastora?ní aktivity. K tomu, abychom spat?ili světlo spásy, sta?í málo, Je?í? ?íká, ?e těm, kdo měli ?ízeň, sta?í sklenice vody.

K?es?anství je vtěleno do ?ivotního stylu, nebo by alespoň mělo být. Li?í se ?ivotní styl 70 % deklarovaných katolík? od zbývajících 30 %?

Rozhodně ne. ?ivotní styl je naprosto toto?ný. K?es?anská volba pat?í spí?e k pocitu identity, k historii, k tradici, k emocím. Ale ?ivotní styl je v podstatě toto?ný. V dobrém i ve zlém. A to vysvětluje, pro? nap?íklad mezi katolíky existuje politický pluralismus, někdy dokonce vá?nivá protikladnost.

Je proto t?eba věnovat velkou pozornost tomuto trendu, který popisujete jako ?vypa?ování“ ?edé zóny. 

Je t?eba se zamě?it na věkovou skupinu 18-34 let. Právě tam se rozhoduje o budoucím profilu katolicismu v Itálii. Tento trend lze v?ak ji? nyní rozeznat u sou?asné generace lidí ve věku 35 a? 44 let.

A aby se tento trend ově?il, jak ?asto by se měl výzkum opakovat?

Ka?dý rok, proto?e v sou?asné době jsou antropologicko-kulturní změny velmi rychlé. Zatímco schopnost reagovat na tento trend je pomalá. Obrátit orientaci z církve ?ísel na církev, která se stává solí země, na církev, která jde hledat těch 40 procent lidí, kte?í ?íkají, ?e jsou katolíci, ale do kostela nechodí - a chodit nebudou -, vy?aduje zcela nový zp?sob my?lení a jednání. Ale na?i kně?í na to nejsou p?ipraveni, nebyli k tomu vy?koleni. Uvnit? kostel? odvádějí skvělou práci. Ale budoucnost se odehrává mimo kostely. Je to polní nemocnice, ke které vyzývá pape? Franti?ek.