杏MAP导航

Gudrun Sailer – korespondentka v Lucemburku

Paní Schmitová, tvá? katolické církve v Lucembursku je pestrobarevná a multikulturní. S ?ím se pape? ve va?í zemi setká?

Renée Schmitová: V hlavním městě Lucemburku ?ije ji? více ne? 70 procent cizinc?, vět?inou francouzsky mluvících, ale také mnoho Portugalc? a Kapver?an?, kte?í pat?í k nejpo?etněj?í jazykové komunitě církve v Lucembursku. Dále jsou zde Italové, první p?istěhovalci, a také ?panělé a rostoucí anglicky mluvící komunita s Angli?any, Iry, Mal?any a lidmi z pobaltských zemí, kte?í pracují v evropských institucích. Jsou zde Afri?ané, Jihoameri?ané a malá filipínská komunita, stejně jako silná polská a specificky africká komunita na jihu země. Ji? dva roky u nás ?ije také ?eckokatolická komunita s ukrajinskými uprchlíky. A? p?ijede pape?, ur?itě se s touto multikulturností setká na ulicích i v katedrále. Myslím, ?e se v?ichni na jeho p?íjezd tě?í a doufají, ?e se v?e vyda?í.

Vyspělé Lucembursko se potýká také s chudobou - jak tato chudoba vypadá?

Renée Schmit: Nejde jen o uprchlíky, kte?í nevědí, kde zakotvit, ale také o mnoho Lucembur?an?, kte?í u? nedosahují standard?, p?i?li o práci nebo jsou zadlu?ení. V jedné farnosti ve městě Lucemburk se dvakrát týdně rozdávají potraviny. Stará se o to po?etná skupina dobrovolník? a poptávka v posledních letech výrazně vzrostla. Kdy? jdete ve?er kolem, m??ete vidět lidi, jak stojí ve frontě. V bohatém Lucembursku existuje skrytá chudoba, kterou bychom mohli snadno p?ehlédnout.

P?ejděme k pape?ské náv?těvě. Lucemburská katedrála je mariánský kostel a cíl slavné ka?doro?ní mariánské pouti známé jako oktáv. Jste p?edsedkyní poutní komise a na oktávě jste také kázala. Jaký význam má tato pou? a mariánská úcta v dne?ním Lucembursku?

Renée Schmitová: Ano, tento ?trnáctidenní oktáv je vrcholem pastora?ního ?ivota celé arcidiecéze. Myslím, ?e pou? zatím dostate?ně nevyu?íváme, ale p?ipravuje se na ni. Díky svým kazatelským slu?bám jsem si více uvědomila, co se děje kolem Tě?itelky a co dnes Maria pro lidi v Lucembursku znamená. Na základě této zku?enosti si troufám ?íci, ?e Maria je jakýmsi networkerem, který doká?e propojit lidi navzájem, lidi r?zného p?vodu, jazyk?, kultur a citlivosti ve ví?e. V duchu pape?e Franti?ka spojuje lidi v rozmanitosti, ale zevnit?. Právě této vnit?ní reformě se m??eme od Marie u?it. P?sobí nejen v ?ivotě těch, kdo se věnují ví?e, ale vě?ím, ?e má dopad i mimo církev, do multikulturní spole?nosti. A po 400 letech si uvědomujeme, ?e toto poutní místo z?stalo místem útěchy a je stále ?ádané v bolestném procesu r?stu na?í církve. Nemělo by se proto zapomínat, ?e v pr?běhu lucemburských církevních dějin vze?lo z obrazu Tě?itelky mnoho nových po?átk?. A to nám navzdory v?emu dává naději.

V rozhovoru o va?em kázání v oktávu jste ?ekla, ?e by církev udělala dob?e, kdyby otev?ela nové prostory pro ?eny právě v kazatelství. Jaká je situace v Lucembursku? Jaká je sou?asná realita a co se rýsuje?

Renée Schmitová: Po druhém vatikánském koncilu studovalo teologii mnoho ?en. Dodnes se hou?evnatě a tvo?ivě dávají do slu?eb evangelia, i kdy? je to někdy velmi obtí?né. Hodně se změnilo, proto?e kardinál Hollerich ?eny povolal do rolí na odpovědných místech, má t?i ?eny jako biskupské delegátky a za?adil je do biskupské rady. To v?ak nesta?í. Domnívám se, ?e během synody mnoho ?en hovo?ilo také o chování v církvi, které není p?íli? evangelijní. Chtěly by jinou atmosféru, jiný zp?sob jednání. V některých farnostech to jde snadno, v jiných ne. Trpím s nimi. Některé mlad?í kolegyně chtějí kázat. Jsou to teolo?ky, ale nejde jim to tak snadno. A moc bych si p?ála, aby pape? Franti?ek na synodě toto okno opět otev?el.

Renée Schmit je biskupskou delegátkou pro evangelizaci a vzdělání, ?editelkou diecézního Domu pro vzdělávání a p?edsedkyní komise pro mariánský oktáv.

(kráceno)