Misioná? na Papui Nové Guineji: Pape? tu najde silnou a pestrou církev
Renato Martinez - Vatikán
"Pape? Franti?ek zde najde církev s dobrou praxí víry, ale ve stylu Papuy-Nové Guineje... Jsou to velmi starobylé národy s velmi starými tradicemi. Pape?ova p?ítomnost je pro ně potvrzením jejich cesty jako církve, jako Bo?ího lidu". Těmito slovy otec Mario Abzalón Alvarado Tovar, generální p?edstavený Misioná?? Nejsvětěj?ího Srdce Páně (MSC), popsal vatikánským médiím o?ekávání papuánských vě?ících v souvislosti s p?í?tí apo?tolskou cestou pape?e Franti?ka do Asie a Oceánie, která je naplánována na 2. a? 13. zá?í 2024.
Vznik misie na Papui-Nové Guineji
Guatemalský ?eholník p?ipomíná, ?e první misioná?i Nejsvětěj?ího srdce byli vysláni na Papuu-Novou Guineu je?tě za ?ivota svého zakladatele, otce Julia Chevaliera. Sv?j misijní mandát obdr?eli na konci let 1878-1879. Po po?áte?ním pokusu usadit se na ostrově od roku 1881 slavili 4. ?ervence 1885 první m?i svatou a zalo?ili několik misií na ji?ním pob?e?í mezi kmeny Roro a Mekeo. "Od roku 1881 jsme p?i?li na Papuu-Novou Guineu a to byl za?átek moderní éry místní církve," vysvětluje. P?ed mnoha staletími zde toti? byly p?ítomny některé misie, ale velmi omezeně; od roku 1881 a? dodnes jsme p?ítomni my. Jsme pr?kopníky r?stu církve na Papui-Nové Guineji".
"Země ne?ekaných událostí"
Otec Alvarado podobně popisuje realitu této země jako multikulturní svět a církev p?ítomnou v těchto krajích jako "pestrobarevnou, mnohojazy?nou a multietnickou církev". "Papua-Nová Guinea je nazývána 'zemí ne?ekaného'," zd?razňuje. Je to skute?ně země s velmi starobylou kulturní tradicí, ale s rytmy ?ivota velmi odli?nými od těch západních. Pape? Franti?ek, zd?razňuje Alvarado, tu najde církev s dobrou praxí víry, ale ve stylu Papuy-Nové Guineje, novoguinejských ostrov?, pevniny, vyso?iny, pob?e?ních oblastí... Jsou to národy s velmi starými tradicemi, musíme změnit mentalitu, kdy? sem p?ijedeme.
Multikulturní církev
Pokud jde o církevní realitu, s ní? se pape? Franti?ek setká, a? v zá?í p?ijede, p?edstavený Misioná?? Nejsvětěj?ího Srdce zd?razňuje, ?e jde o církev mnoha ob?ad?, mnoha tanc?, zrozenou z venkovského světa, d?ungle, ?ek, rybolovu, lovu. To je rytmus místních lidí a právě následováním tohoto rytmu byla zaseta víra. "My misioná?i," ?íká, "máme provincii s více ne? 115 ?eholníky, v?ichni jsou domorodci, v papuánské církvi je několik kongregací, ale v tomto smyslu je to velmi prostá země, ale zároveň multikulturní, mnohojazy?ná, pestrobarevná. Je tě?ké ji popsat slovy...".
Obtí?e p?i po?áte?ním hlásání evangelia
Otec Alvarado v tomto smyslu p?ipomíná obtí?e, s nimi? se misioná?i setkali p?i po?áte?ním hlásání evangelia. "Na za?átku se vyskytovaly praktiky jako kanibalismus, který u? neexistuje, prakticky vymizel. To byla jedna z největ?ích po?áte?ních výzev. Pak dal?í výzvy v oblasti zdravotnictví, v ?asech malárie a dal?ích nemocí, proto?e se jedná o města, která neměla témě? ?ádný kontakt se Západem. A je?tě fyzická náro?nost, proto?e neexistovaly ?ádné silnice ani dálnice. A také kulturní svět... Na?i misioná?i zpo?átku plně nerozuměli jejich nábo?enskému světu a měli své vlastní praktiky, své vlastní zp?soby. Evangelium v?ak bylo samoz?ejmě p?ítomno, zárodky Království tam byly v?dy, ale s ur?itými tradicemi a zvyklostmi, pro které bylo zpo?átku obtí?né se dohodnout".
Sou?asné výzvy církve v pohybu
Na Papui-Nové Guineji tedy byla vykonána obrovská cesta a v sou?asné době je na ostrově velmi silná církev, která je povolána ?elit dal?ím a novým výzvám, jako jsou klimatické změny, chudoba a tě?ba postrádající lidskou tvá?. "Na Papui-Nové Guineji existuje systémová chudoba. Je to země s neuvě?itelně rozsáhlými p?írodními zdroji a je zde p?ítomno několik mezinárodních spole?ností, které tuto zemi vyu?ívají. Klimatické změny jsou silně ovlivněny tím, ?e se jedná o zemi, která je velmi závislá na svých p?írodních zdrojích, a r?zné kácení strom? nebo rozsáhlé monokultury mají vliv na lidi. Tě?ba bez lidské tvá?e je pak citlivou zále?itostí, která se církve velmi dotýká, a my se sna?íme i nadále pomáhat těm nejpot?ebněj?ím. Kmenový svět je samoz?ejmě pro cizince nebo pro církev samotnou výzvou, tedy jak respektovat kmenovou nebo rodovou strukturu, jak evangelizovat zevnit? kmenových struktur, respektovat a sna?it se uzdravit existující protihodnoty. Ve světě kmen?, etnických skupin existují velmi odli?né pohledy na svět, a to p?edstavuje obtí? pro církev, pro synodalitu, pro diecéze a kongregace".
První papuán?tí blahoslavení a domorodá povolání
D?vody k radosti a naději v?ak nechybí. Otec Alvarado rád p?ipomíná, jak se po hlásání evangelia objevilo mezi Papuánci několik domorodých povolání. V sou?asné době také probíhá proces kanonizace prvního papuánského blahoslaveného Petra To Rota, laického misioná?e Nejsvětěj?ího Srdce Páně, který byl umu?en ve 40. letech 20. století a blaho?e?en v roce 1995. "Pape? Franti?ek zde najde domorodé biskupy a kněze. Cizinc? je stále méně, ale odvedli skvělou práci," ?íká duchovní. "Máme forma?ní domy s rodilými ?eholními povoláními, mnoho anga?ovaných laik?. P?ed posvátnou zemí, jakou je Papua-Nová Guinea, si opravdu musíme 'vyzout boty' a změnit své ?ablony."
Modlitby za pape?ovu cestu do Asie a Oceánie
Závěrem generální p?edstavený Misioná?? Nejsvětěj?ího Srdce Páně vyzývá k otev?enosti v??i poznání jiných skute?ností: "Musíme vidět i druhou stranu světa, kde ?ijí lidé, kte?í trpí, ??astní lidé, domorodci, lidé, kte?í mají hodnoty, od nich? se ka?dý m??e u?it a které s nimi m??eme sdílet."
Proto vyzývá k modlitbám za pape?ovu nadcházející cestu: "Hodně se modleme... lidé v Papui-Nové Guineji, Indonésii, Východním Timoru, Singapuru ho o?ekávají s otev?eným srdcem. P?ítomnost pape?e Franti?ka je potvrzením jejich cesty jako církve, jako Bo?ího lidu". P?áním je, aby církev i nadále "putovala v synodalitě v obou ?ástech světa. Byla by to milost...".
