Dopis za ?ivot – zázrak vedoucí ke svato?e?ení Carla Acutise
Alessandro De Carolis – Vatican News
Mezi mnoha poutníky u hrobu je v pátek 8. ?ervence 2022 také jedna ?ena, Liliana z Kostariky. Poklekne, pomodlí se a zanechá dopis, slova naděje, která zahalují nejhor?í úzkost matky. ?est dní p?edtím, 2. ?ervence, její dcera v noci spadla z kola na cestě dom? v centru Florencie, kde od roku 2018 studuje. Zprávy p?icházející z florentské nemocnice Careggi jsou zdrcující. Velmi vá?ný úraz hlavy, opera?ní zákrok kraniotomie, odstranění pravé týlní kosti, aby se uvolnil tlak, témě? nulová naděje na p?e?ití.
Onoho 2. ?ervence se Lilianina sekretá?ka za?íná modlit k blahoslavenému Carlu Acutisovi a 8. ?ervence se Liliana sama vydává do Assisi. Tého? dne p?ichází z nemocnice zpráva: Valeria spontánně obnovila dýchání, druhý den se opět za?íná pohybovat a ?áste?ně mluví. Od té chvíle nastává jeden z těch p?ípad?, kdy léka?ské protokoly ustupují do pozadí. Dne 18. ?ervence CT vy?et?ení ukazuje, ?e krvácení zmizelo, a 11. srpna je dívka p?evezena na rehabilita?ní terapii, ale u? po týdnu je jasné, ?e k úplnému uzdravení chybí jen kr??ek. A 2. zá?í jsou matka s dcerou opět v Assisi u Carlova hrobu, aby mu vyslovily své neskonalé díky.
Drama v d?ungli
Existuje je?tě jiný, nikoli p?íli? odli?ný p?íběh, který povede ke kanonizaci piemontského blahoslaveného Giuseppa Allamano, jen? ?il v letech 1851-1926. Giuseppe jako mladý chlapec vyr?stal mezi salesiány, ve 22 letech byl knězem se snem vydat se na misie, ale jeho zdraví nebylo pevné a musel se starat o jiné věci. Ve 29 letech ho poslali ?ídit největ?í mariánskou svatyni v Turíně zasvěcenou Panně Marii Tě?itelce, Consolatě. Vrátil jí někdej?í slávu a sen o misiích se proměnil ve velké dílo, Misijní institut Consolata (Istituto Missioni Consolata), který zalo?il v roce 1901 a na ?ádost Pia X. zalo?il také ?enskou větev s Misijními sestrami Panny Marie Tě?itelky. Jan Pavel II. ho v roce 1990 blaho?e?il.
Dne 7. února 1996 se samice jaguára vrhla na indiána Sorino Yanomami z amazonského pralesa. Rána mu obna?ila ?ást lebky a mu? z?stal osm hodin bez ?ádné pé?e, dokud ho letadlo nep?evezlo do nemocnice v Boa Vistě. Scéna pro léka?e je stra?ná, domorodec je operován a poté p?ijat na jednotku intenzivní pé?e. Vedle něj je kromě jeho ?eny ?est ?eholnic z Kongregace Consolaty, kněz a bratr misioná?, rovně? z Kongregace Consolaty. V?ichni vzývají blahoslaveného Allamano a pokládají jednu z jeho relikvií k Sorinově posteli. Toho dne za?ala novéna k blahoslavenému a ?eholníci ji proná?eli, aby prosili svého zakladatele o uzdravení tohoto mu?e. Sorino se deset dní po operaci probudil bez jakýchkoli neurologických potí?í. Dne 4. b?ezna byl p?evezen do pe?ovatelského domu a 8. května se vrátil do své vesnice zcela uzdraven a pokra?oval v ?ivotě obyvatele pralesa.
Modlitba, která uzdravuje
V dekretech podepsaných 23. května pape?em Franti?kem je uveden dal?í p?íběh zázra?ného uzdravení, který povede k blaho?e?ení ctihodného Giovanniho Merliniho, umbrijského kněze p?vodem ze Spoleta, kde se narodil v roce 1795 a zem?el v ?ímě v roce 1873. V roce 1820 vstoupil do Kongregace misioná?? Nejdra??í krve, které se v?í energií slou?il a? do své smrti a v roce 1847 se stal jejím generálním moderátorem. Velmi si ho vá?il Pius IX. a chtěl ho za duchovního rádce.
P?íběh zázraku se týká pana C. Cefala z Beneventa (ro?ník 1946), který byl od zá?í do ?íjna 2013 hospitalizován kv?li angiodysplazii, cévní vadě st?eva. Klinický obraz se zhor?uje, hospitalizace a krevní transfuze nemají ?ádný efekt. Dne 10. ledna 2015 byl opět v nemocnici v kritickém stavu v polobezvědomí. Nete?, která nav?těvovala farnost svaté Anny v Beneventu, kterou spravují Misioná?i Nejdra??í Krve, proto za?ala spolu se svou rodinou prosit o p?ímluvu ctihodného Giovanniho Merliniho. Na l??ko nemocného byl umístěn jeho malý obrázek s relikvií a od 16. ledna do?lo k náhlé a nevysvětlitelné změně klinického stavu k lep?ímu, která vedla k rychlému, úplnému a trvalému uzdravení, je? nebylo mo?né vědecky vysvětlit.
Neohro?ený
Mezi blahoslavenými v dekretech z 23. května nechybí p?íběhy o mu?ednictví. První se týká polského kněze Stanislava Kostky Streicha, narozeného v roce 1902, který po svém vysvěcení slou?il jako fará? a vynikal obětavostí, s ní? se věnoval vytvá?ení katechetických a modlitebních skupin pro děti, mláde? i dospělé, pomáhal dělník?m, nezaměstnaným a rodinám v nesnázích. Jeho pastora?ní p?sobení drá?dilo komunistický okruh, který se v Luboni usadil a který blízkost otce Stanislava k dělník?m pova?oval za zp?sob, jakým církev zotro?uje chudé vrstvy. Kněz dostával anonymní dopisy plné urá?ek a výhr??ek smrtí, neznámí lidé znesvěcovali svatostánek a odhazovali liturgická roucha, ale o. Stanislav se state?ně dr?el, dokud ho 27. února 1938 během m?e, kdy? se blí?il k ambonu a chystal se kázat, ?ty?mi výst?ely nezabil zap?isáhlý komunista Wawrzyniec Nowak. Kněz si Nowaka pravděpodobně v?iml a odhadl jeho úmysly, proto?e nechal odvést děti z kazatelny. Vrah, kterého chytil dav, byl později ob?alován a odsouzen k trestu smrti.
Jako Maria Goretti
Dal?í p?íběh mu?ednické smrti se týká ma?arské lai?ky Marie Magdaleny Bódiové. Narodila se v roce 1921 v Szgligetu, byla dcerou zemědělských dělník?, ale byla pova?ována za neman?elskou, proto?e její otec neměl doklady. Navíc to byl drsný ?lověk, alkoholik a ateista. Pod mat?iným vlivem v?ak Marie Magdalena rostla ve ví?e, p?ijímala svátosti a dávala se do slu?eb dětí, chudých, zanedbaných nebo opu?těných starých lidí. Chtěla se zasvětit, ale ?ádný ?eholní institut ji nemohl p?ijmout kv?li nestandardní situaci jejích rodi??. Zasvětila se tedy Kristu Králi a slo?ila soukromý slib vě?né ?istoty. V roce 1939 za?ala pracovat v továrně a poskytovala morální a duchovní podporu Sdru?ení pracujících dívek. Solidarita se znásobila po vypuknutí druhé světové války, Maria Magdalena pomáhala starým lidem a matkám s malými dětmi a asistovala raněným v nedaleké nemocnici. Kdy? 23. b?ezna 1945 dorazí do její vesnice sovětská vojska, v?imne si jí ruský voják spolu s dal?ími ?enami p?ed krytem a p?iká?e jim, aby se vydaly za ním do skryté ?ásti. Mladá ?ena ví, co se chystá, jde za ním a zpo?átku se jí poda?í zranit ho výst?elem z pistole. Vyvázne a vyjde z krytu, aby ?ekla ostatním ?enám, aby utekly, ale voják vyleze na st?echu a st?elí ji do zad, ?ím? ji zabije.
Pronásledování v Dama?ku
Drama protik?es?anské nenávisti staré více ne? p?ldruhého století povede ke kanonizaci blahoslavených Emanuele Ruize a sedmi jeho spole?ník? z ?ádu men?ích brat?í a Franti?ka, Abdela Mootiho a Rafaela Massabkiho a dal?ích laik?. Tato událost se odehrála v Sýrii, v Dama?ku, ve dnech 9. a? 10. ?ervence 1860. Během noci skupina drúzských ozbrojenc?, p?icházejících z Libanonu a mí?ících do Sýrie, vystavila Dama?ek me?i. Jejich hlavním cílem je k?es?anská komunita ?ijící ve městě, zejména franti?kánský klá?ter a kostel svatého Pavla. Zde je povra?děno osm men?ích brat?í, sedm ?paněl? a jeden Raku?an, a t?i brat?i, maronit?tí k?es?ané, kte?í byli v té době v klá?te?e p?ítomni.
