Etiopie: ?ivot se rodí u studní
Cecilia Seppia - Vatican News
V některých ?ástech světa, které se vyzna?ují dlouhými obdobími sucha a hladomoru, jdou lidé tak daleko, ?e se pro kanystr pitné vody nebo p?ístup k potoku zabíjejí. Bratr proti bratru: je to válka hladu a ?ízně, která se ?asto vede holýma rukama. Děje se to i v Etiopii, v regionu Gambella, jednom z nejodlehlej?ích a nejchud?ích v této africké zemi, kde od roku 2008 ?ije a p?sobí misioná? P. Filippo Perin, fará? z Lare, spolu s po?etnou salesiánskou rodinou, která sem p?i?la po jubileu roku 2000. Gambella sdru?uje mnoho r?zných etnických skupin a ji? asi deset let je také domovem mnoha jihosúdánských uprchlík? v osmi uprchlických táborech. ?Pouze 14 % obyvatel má p?ístup k pitné vodě,“ vypráví nám otec Filippo, ?tak?e nez?ídka dochází ke krvavým st?et?m mezi vesnicemi kv?li jejímu pou?ívání. Proto jednou z prvních věcí, kterou jsme cítili jako naléhavou, bylo shromá?dit prost?edky na vykopání studní. Náklady jsou v?ak vysoké. U? jen dopravit do této neprostupné a odlehlé oblasti hloubicí stroj vy?aduje t?i tisíce eur a náklady na samotné hloubení jsou také drahé, ale zachraňují lidské ?ivoty.“ S podporou církve, nadace Cuore Amico Fraternità Onlus a mnoha soukromých osob bylo dnes v Gambele vybudováno 100 studní a záměrem je pokra?ovat dál, aby zde mohlo ?ít stále více lidí, proto?e bez vody není ?ivot.
(Zklamaný) sen o Africe
?Kdy? jsem byl vysvěcen na kněze, okam?itě jsem pocítil touhu vydat se na misie. Nějakou dobu jsem p?sobil ve ?kole v Mogliano Veneto nedaleko Trevisa a s mladými jsme za?ívali výlety a letní tábory v chudých zemích. Cítil jsem, ?e mé místo je tam, kde jsem nechal své srdce a my?lenky, a tak jsem po období vyjednávání s nad?ízenými dostal povolení odjet do Afriky. Afrika byla na první pohled p?esně taková, jak jsem si ji v?dycky p?edstavoval. Pralesy, savana, nádherná zví?ata, lvi, gazely, ?irafy, krokodýli, a ty vesni?ky z chatr?í, s pra?nými cestami, úmorným, dusivým vedrem a úsměvy dětí, které nic nemají, ale jsou ze v?eho nad?ené, to mi p?ipadalo jako sen... Pak jsem se p?i ?ivotě zde na vlastní k??i dotkl i utrpení, kritických stránek této krásné země. Jen si p?edstavte, ?e pr?měrná délka ?ivota je tu pod padesát let. Je tu nedostatek potravin, lidé mají jen jedno jídlo denně, nejsou tu nemocnice a místní kliniky distribuují jen dva léky: paracetamol a amoxicilin, ?irokospektrální antibiotikum na r?zné druhy infekcí, nic jiného. Mladí lidé a děti onemocní a umírají na nemoci, které jsou v jiných ?ástech světa lé?itelné. Nejsou zde ?koly, vzdělávání není ani prioritou vlád, tak?e je ?asto svě?eno církvi nebo nevládním organizacím, které tento d?le?itý úkol plní, jak nejlépe dovedou. Děti nemají ?ádné knihy ani se?ity, do kterých by mohly psát, ale mají velkou touhu se u?it. Nemluvě o klimatické situaci: od prosince do ?ervna jsou teploty p?es 40-45 stupň? a nejsou ?ádné srá?ky, tak?e zemědělství také velmi trpí“.
Vesnice slaví novou studnu
Za 16 let otec Philip otev?el nové farnosti, Gambella je nyní diecézí, vysvětluje, a p?edev?ím se mu poda?ilo shromá?dit peníze na vykopání 30 studní. ?P?ed několika lety,“ pokra?uje, ?se nám poda?ilo najít spole?nost, která poskytuje prost?edky na kopání. Hloubicí stroj p?ijí?dí v suchých měsících, kdy nepr?í, a m??e se pohodlně dostat do vesnic, jinak je v období de??? v?e zaplaveno, cesty nejsou sjízdné. Technici udělají prohlídku, lokalizují hladinu spodní vody a zjistí, jak je hluboko, spustí trubku, a pokud je to dobré místo, p?istoupí k výrobě cementového základu a ?erpadla, které vyvede vodu na povrch. Kdy? vytryskne první voda, celá vesnice propukne v oslavy. ?eny p?icházejí naplnit kanystry, některé pijí, některé se sprchují, některé si s vodou hrají jako blázni, některé radostí tan?í, v?ichni stojí kolem studny celé hodiny a uvědomují si, jak velký dar dostali!“ Bohu?el jsou v?ak zásoby omezené, v?dy hrozí, ?e se voda spot?ebuje, a pak, vysvětluje don Filippo, ?je d?le?ité zajistit, aby byla studna dob?e udr?ovaná. Obyvatelé jsou pou?eni o správném pou?ívání mechanismu, ale ten se ?asto rozbije a pak musíme znovu volat firmu, aby se pokusila o opravu, ale to si vy?aduje dal?í výdaje, dal?í peníze.“
Evangelizace pomocí konkrétní ?in?
Hlavním zdrojem ob?ivy ve vesnici Lare, stejně jako v jiných ?ástech Etiopie, je zemědělství, pěstuje se p?edev?ím kuku?ice a z kuku?i?ných klas? se vyrábí mouka na polentu, která je hlavní potravinou; dal?í hospodá?skou ?inností je chov dobytka, p?edev?ím krav a ovcí, pro mléko a maso, ale bez vody je obtí?né udr?et stáda p?i ?ivotě; nakonec existují drobné obchodní aktivity s místními ?emesly a oděvy, které ?ijí místní ?eny, ale rozhodně nezaru?ují velký zdroj p?íjm?. Navíc lze pochopit, pro? se v tomto kontextu extrémní chudoby nepodporuje vzdělávání: mladí lidé ?asto pomáhají svým rodinám p?i obdělávání p?dy, musí pracovat, aby se u?ivili, a nemohou si dovolit studovat. ?V této zemi,“ pokra?uje otec Filip, ?neustále sly?íme pape?ovu výzvu k pé?i o spole?ný domov a jeho obyvatele. Na?ím posláním jako salesián? nem??e a nesmí být jen p?ivádět lidi do kostela. Základem je samoz?ejmě evangelizace, lámání chleba spole?ně s celou vesnicí, ale zde evangelizujeme skutky a Je?í? nám ?íká, abychom dali napít ?íznivým a najíst hladovým. P?edtím, ne? dělám katechezi, mě lidé ?ádají, abych otev?el studnu, proto?e voda zvy?uje perspektivu ?ivota. Proto děláme v?e, i s projektem studní, abychom zajistili minimální ?ivotní úroveň. P?e?ít! To je klí?ové slovo v Lare i v celé Etiopii, nem??eme odvrátit tvá? a upadnout do lhostejnosti! A pokud nem??eme dát ?ivot, m??eme alespoň zajistit p?e?ití tím, ?e uděláme v?e, co je v na?ich silách: nejprve se napijeme ?isté vody nebo si umyjeme ruce, pak také pracujeme na míru a respektování obrovské biodiverzity."
?ít, ne jen p?e?ívat
Don Filippo Perin kon?í sv?j rozhovor bolestným p?íběhem: ?V únoru, co? byl jeden z nejteplej?ích měsíc?, které jsem za?il, co jsem tady, jsme celé dny po?ítali mrtvé a ?ádné noviny o tom nepsaly; lidé r?zných etnických skupin se st?etávají a zabíjejí navzájem kv?li p?ístupu k vodě, ke studnám; ?asto se odehrávají rodinné msty a já v?dycky vě?ícím ?íkám: nem??ete bojovat o p?e?ití, dokázat p?e?ít úmorné klima, hlad a pak se zabíjet z nenávisti nebo pomsty. Proto nás Laudato si' a je?tě více Laudate Deum nabádá, abychom pracovali na svornosti a bratrství v tomto odlehlém místě, kde chybí v?echno, ale kde je také hluboká touha věci změnit a umět ?ít, ne jen p?e?ívat.“
