杏MAP导航

V záhlaví tohoto ?lánku si m??ete vyslechnout celou meditaci P. Timothyho Radcliffa v originále.

Timothy Radcliff OP

Kdy? mě Svatý otec po?ádal, abych vedl tuto rekolekci, cítil jsem se nesmírně poctěn, ale zároveň nervózní. Jsem si hluboce vědom svých osobních omezení. Jsem starý - běloch - Zápa?an - a mu?! Nevím, co z toho je hor?í! V?echny tyto aspekty mé identity omezují mé chápání. Proto vás prosím o odpu?tění za nedostate?nost svých slov. 

V?ichni jsme radikálně neúplní a navzájem se pot?ebujeme. Karl Barth, velký protestantský teolog, psal o katolickém "nejen, ale i". Nap?íklad Písmo a tradice, víra a skutky. ?íkalo se o něm, ?e to nazývá "prokleté katolické 'a'", "das verdammte katholische "Und'". Proto se modlím, abychom p?i vzájemném naslouchání v nadcházejících týdnech a p?i neshodách ?asto ?íkali: "Ano a.....". Spí?e ne? "Ne"! To je synodální cesta. Samoz?ejmě, ?e "Ne" je také někdy nutné! 

Ve druhém ?tení m?e této neděle svatý Pavel ?íká Filipským: "Dovr?te mou radost a bu?te stejné mysli, mějte stejnou lásku, bu?te jedné du?e, jednoho smý?lení". (Filipským 2,2). Jsme zde shromá?děni, proto?e nejsme jednotní v srdci a mysli. Naprostou vět?inu lidí, kte?í se ú?astnili synodálního procesu, p?ekvapila radost. Pro mnohé je to poprvé, co je církev vyzvala, aby promluvili o své ví?e a naději. Někte?í z nás v?ak mají z této cesty a z toho, co nás ?eká, strach. Někte?í doufají, ?e se církev dramaticky změní, ?e p?ijmeme radikální rozhodnutí, nap?íklad o roli ?en v církvi.  Jiní se právě těchto změn obávají a bojí se, ?e povedou jen k rozdělení, dokonce ke schizmatu. Někte?í z vás by tu nejraději v?bec nebyli. Jeden biskup mi ?ekl, ?e se modlil za to, aby nebyl vybrán, aby sem p?ijel. Jeho modlitba byla vysly?ena! Mo?ná jste jako syn z dne?ního evangelia, který zpo?átku nechce jít na vinici, ale jde! 

V rozhodujících okam?icích v evangeliích v?dy sly?íme tato slova: Neboj se! Svatý Jan nám ?íká: "Dokonalá láska zahání strach. Za?něme tedy modlitbou, aby Pán osvobodil na?e srdce od strachu. Pro někoho je to strach ze změny, pro jiného strach, ?e se nic nezmění. Jediné, ?eho se musíme bát, je strach samotný. 

Strach máme samoz?ejmě v?ichni, ale Akvinský nás u?il, ?e odvaha znamená odmítnout se nechat zotro?it strachem. Ké? jsme v?dy vnímaví ke strachu druhých, zejména těch, s nimi? nesouhlasíme. "Stejně jako Abraham odcházíme, ani? bychom věděli, kam jdeme" (?id?m 11,8). Pokud v?ak osvobodíme svá srdce od strachu, bude to nádherné nade v?echny na?e p?edstavy. 

Jako vodítko během této rekolekce nám poslou?í meditace o Proměnění Páně. Jde o rekolekci, kterou Je?í? poskytuje svým nejbli??ím u?edník?m p?edtím, ne? se vydají na první synodu v ?ivotě církve, kdy spole?ně krá?ejí (syn-hodos) do Jeruzaléma. Toto ústraní bylo pot?ebné, proto?e se této cesty, kterou musí spole?ně vykonat, obávali. A? dosud putovali po severním Izraeli. V Cesareji Filipově v?ak Petr vyznal, ?e Je?í? je Kristus. Je?í? je pak vyzývá, aby s ním ?li do Jeruzaléma, kde bude trpět, zem?e a vstane z mrtvých. To v?ak nemohou p?ijmout. Petr se mu v tom sna?í zabránit. Je?í? ho nazývá "satanem", "nep?ítelem". Malé spole?enství je ochromeno. Je?í? je tedy bere s sebou na horu. (...)

Toto ústraní jim dodává odvahu a naději, aby se vydali na cestu. Ne v?dy se da?í. Vzápětí se jim nepoda?í osvobodit mladíka od zlého ducha. Hádají se o to, kdo je vět?í. ?patně chápou Krista. P?esto se vydávají na cestu s k?ehkou nadějí. 

I my se tedy p?ipravujeme na na?i synodu tím, ?e se vydáváme na rekolekce, kde se podobně jako u?edníci u?íme naslouchat Kristu. A? se za t?i dny vydáme na cestu, budeme ?asto jako ti u?edníci a nebudeme si rozumět, a dokonce se budeme hádat. Ale B?h nás povede dál, směrem ke smrti a vzk?í?ení církve.  Prosme proto Hospodina, aby nám dal také naději: naději, ?e tato synoda povede k obnově církve, a ne k rozdělení; naději, ?e se navzájem sblí?íme jako brat?i a sestry. To je na?e naděje nejen pro katolickou církev, ale pro v?echny na?e pok?těné bratry a sestry. Lidé mluví o "ekumenické zimě". My doufáme v ekumenické jaro.  (...)

Naděje eucharistie je nadějí na to, co nás p?esahuje (...) Je to naděje, kterou u?edníci zahlédli na ho?e v proměněném Kristu. Díky ní se rozpor mezi na?imi nadějemi zdá být nepatrný, témě? absurdní. Jsme-li skute?ně na cestě do Království, zále?í opravdu na tom, zda se ?adíte k takzvaným tradicionalist?m nebo progresivist?m? Dokonce i rozdíly mezi dominikány a jezuity blednou do bezvýznamnosti! (smích) Naslouchejme mu tedy, sestupme z hory a s d?věrou krá?ejme dál. Největ?í dary p?ijdou od těch, s nimi? nesouhlasíme, pokud se jim odvá?íme naslouchat.

Během na?í synodální cesty se m??eme obávat, zda ně?eho dosáhneme. Média pravděpodobně usoudí, ?e to v?echno byla jen ztráta ?asu, jen slova. Budou hledat, zda byla p?ijata odvá?ná rozhodnutí asi ve ?ty?ech nebo pěti o?ehavých tématech.  Ale zdá se, ?e u?edníci na oné první synodě, kdy? krá?eli do Jeruzaléma, ni?eho nedosáhli. Dokonce se sna?ili zabránit uzdravení slepého Bartimaia. Zdálo se, ?e jsou neschopní. Kdy? se kolem Je?í?e shromá?dí obrovský hladový zástup, u?edníci se Je?í?e ptají: "Jak je mo?né nasytit tyto lidi chlebem tady na pou?ti?". Je?í? se jich ptá, co mají, jen sedm chleb? a několik ryb (Mk 8,1-10). To je víc ne? dost. Pokud na této synodě ?těd?e rozdáme v?e, co máme, bude to víc ne? dost. Pán ?ně se postará. (...) 

Závěre?ná poznámka. Petr se sna?í Je?í?ovi zabránit v cestě do Jeruzaléma, proto?e mu to nedává smysl. Je p?ece absurdní jít tam, aby byl zabit. Zoufalství není pesimismus. Je to hr?za z toho, ?e u? nic nemá smysl. A naděje není optimismus, ale d?věra, ?e v?echno, co ?ijeme, v?echny na?e zmatky a bolesti, se nějak uká?e jako smysluplné. Vě?íme, ?e, jak ?íká svatý Pavel: "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom v?ak uz?íme tvá?í v tvá?." (1 Kor 13,12). (...) 

A tak nás, brat?i a sestry, mohou rozdělovat r?zné naděje. Ale budeme-li naslouchat Pánu a jeden druhému a sna?it se pochopit jeho v?li pro církev a svět, budeme sjednoceni nadějí, která p?ekonává na?e neshody, a necháme se zasáhnout tím, koho svatý Augustin nazval onou "krásou tak starobylou a tak novou... Ochutnal jsem tě a nyní po tobě hladovím a ?ízním; dotkl ses mě a já jsem zaho?el pro tv?j pokoj."