杏MAP导航

Andrea Tornielli - Vatican News 

"Synodalita je modus operandi církevního spole?enství, je to ú?ast i na zále?itostech a rozhodnutích týkajících se správy, na aspektech ?ivota církve. Synoda o synodalitě je synodou o tom, jak se církevní spole?enství pro?ívá evangelijním zp?sobem, spole?ným putováním v?ech ?len? Bo?ího lidu.” 

Těmito slovy shrnul vídeňský arcibiskup kardinál Christoph Schönborn v rozhovoru pro Vatikánská média úst?ední bod nadcházejícího synodálního shromá?dění a poukázal na souvislost mezi synodou, kterou církev právě pro?ívá, a synodou z roku 1985 věnovanou církevnímu spole?enství. Zd?razňuje, ?e spole?enství a snaha o jednotu - ut unum sint - stojí nad r?znými stanovisky s nadějí, ?e to bude ur?ovat i zp?sob jejich prezentace a diskuse.

Va?e Eminence, první ze dvou synod o synodalitě právě za?íná: co o?ekáváte, ?e z této spole?né práce vzejde?

"Na této synodě se toho m??e stát tolik, ?e to nevíme. Pape? Franti?ek nás nasměroval na poměrně jedine?nou cestu naslouchání a rozli?ování. To jsou věci, které je t?eba dělat v?dycky, jsou to elementární věci pro ?ivot církve, ale pape? polo?il mnohem výrazněj?í d?raz na otázku rozli?ování: Co nám Hospodin ukazuje? Co chce pro nás dnes, pro církev? A tak je synoda pokusem prohloubit, nau?it se, pro?ít tuto cestu rozli?ování.”

Ve vídeňské církvi jste p?ed několika lety uspo?ádali diecézní synodu. Co se tam stalo?

"Musím vás trochu opravit, proto?e to nebyla diecézní synoda. Diecézní synoda má velmi p?esná pravidla stanovená kanonickým právem. Měl jsem nápad, a sdíleli jsme ho s mnohými, vydat se jinou cestou, a to cestou diecézních shromá?dění. Udělali jsme jich pět, ka?dé s 1400, 1500 delegáty z farností, institucí, ?ád?, ze v?ech reálií diecéze. V?d?í my?lenkou byla ta, kterou několikrát zmínil pape? Franti?ek, my?lenka sněmu apo?tol?, o kterém jsme ?etli ve Skutcích apo?tol?. Navrhl jsem diecézi: poj?me si mezi sebou spo?ádaně popovídat o tom, co jsme za?ili na své cestě s Hospodinem, co nám B?h dal vnímat v na?ich ?ivotech, v na?ich farnostech.”

Co vás na pr?běhu procesu nejvíce zaujalo?

"Metodika byla jako ze Skutk? apo?tol?. V té době existoval problém pohan?, kte?í se stali k?es?any: mají být pok?těni, nebo ne? A pokud byli pok?těni, museli také p?ijmout ?idovský zákon, nebo sta?ila víra v Krista? Aby tuto dramatickou otázku vy?e?ili, naslouchali zku?enostem a rozli?ovali. Mluvil Petr, pak Pavel a Barnabá? a celé shromá?dění naslouchalo a modlilo se. Nakonec dospěli k tomuto závěru: "Duch svatý a my jsme se rozhodli....” Kdy? mě pape? Franti?ek po?ádal, abych v roce 2015 p?ednesl proslov k 50. výro?í ustavení synody v aule Pavla VI. p?ed jeho slavnou promluvou o synodalitě, musel jsem udělat syntézu toho, co synoda je, a mluvil jsem p?edev?ím o zku?enosti prvotní církve. A myslím, ?e tato cesta - pape? Franti?ek ji ?asto opakoval - cesta vyprávění, naslouchání a rozli?ování je dobrá pro cestu synody, kterou nyní pro?íváme.”

Jaká je bilance diecézních shromá?dění?

"To, o co jsme se sna?ili v diecézi, ur?itě prohloubilo spole?enství mezi námi, povzbudilo pastora?ní iniciativy. Nehlasovali jsme, nep?ijímali usnesení ani nezve?ejňovali texty: pouze jsme sdíleli ?ivot církve ve světle na?ich zku?eností. To byla metoda těchto pěti diecézních shromá?dění. Byla to velmi pozitivní zku?enost v tě?ké době, proto?e se odehrávalo celé drama zneu?ívání a krize d?věryhodnosti církve. Ale skute?ně jsme měli silnou zku?enost víry a spole?enství, a to nám ur?itě pomohlo jít dál, ani? bychom se nechali odradit.”

"Synoda o synodalitě": m??e se zdát, ?e jde o název na hony vzdálený citlivosti lidí, o název poněkud technický. Co si o něm myslíte vy?

"Synody v roce 1985 jsem se neú?astnil jako biskup, ale jako teolog, byl jsem jedním z teolog?, kte?í spolupracovali na této synodě, která se konala dvacet let po uzav?ení koncilu a jejím tématem bylo spole?enství, communio, zásadní slovo II. vatikánského koncilu. Ani tato synoda neměla konkrétní téma, ale byla to témě? synoda o spole?enství: communio, jako podstatná známka církve, jako charakteristika církevního ?ivota. A myslím, ?e synoda o synodalitě je něco podobného. Synodalita je velmi jednoduchá: je to modus operandi církevního spole?enství, ú?ast i na zále?itostech a rozhodnutích o správě, o aspektech ?ivota církve. Ta o synodalitě je synoda o tom, jak se ?ije evangelijním zp?sobem, zp?sobem, který odpovídá ?ivotu podle evangelia, církevnímu spole?enství, spole?nému putování Bo?ího lidu, v?ech ?len? Bo?ího lidu. Lze ov?em ?íci, ?e vět?ina synod po roce 1965 měla specifi?těj?í téma: nap?íklad pokání nebo rodina, jako tomu bylo v letech 2014-2015. Ale myslím, ?e toto téma synodality je dal?ím krokem v p?ijímání Druhého vatikánského koncilu, spole?enství a modu operandi spole?enství, tedy synodality. Nemělo by se také zapomínat, ?e spole?né krá?ení synodality se neodehrává jen v sou?asnosti, ale také v historii. A proto synodalita znamená také pamatovat na cestu těch, kte?í nás ve ví?e p?ede?li.”

Pape? Franti?ek zd?razňuje, ?e synoda je o modlitbě, naslouchání hlasu Ducha svatého, vzájemném naslouchání a rozli?ování. A li?í se od práce parlamentu, která je rovně? pozitivní, ale která podléhá logice vět?iny a men?iny.

"?ekl jste, ?e práce parlamentu je pozitivní věc. Jsme vdě?ni za v?echny země, které mají parlament, skute?ný parlament, parlamentní demokracii. Chtěl bych k tomu p?ipojit malou poznámku. Parlament samoz?ejmě výslovně nevzývá Ducha svatého: v některých parlamentech existuje tradice modlitby, jsou vzácné, ale existují. Ale mám na mysli onu nádhernou ?e? pape?e Benedikta XVI. k londýnskému parlamentu, kde ukázal, ?e i v parlamentní demokracii existuje něco z rozli?ování... Mluvil o svědomí Thomase Moora, který musel zaujmout postoj odporující králi, ale p?edev?ím mluvil o rozhodnutí londýnského parlamentu, o zru?ení otroctví, a ukázal, jak v parlamentních debatách do?lo k pokroku v uvědomění, ?e otroctví je v rozporu s lidskou d?stojností. Proto bych chtěl p?ipojit pozitivní slovo o práci parlamentu. A?koli synoda jistě není parlamentem, neznamená to, ?e práce parlamentu není dobrá věc.”

M??ete vysvětlit tento rozdíl mezi synodou a parlamentem?

"Rozdíl spo?ívá v tom, ?e synodalita, ?ivot v církvi, je v?dy hledáním jednomyslnosti, nikoliv v parlamentním smyslu, ?e v?ichni musí hlasovat stejně - jak se to děje v diktaturách nebo komunismu -, ale jako tíhnutí k jednotě. Je to naslouchání hlasu Ducha svatého, který jde kup?edu v hledání pravdy, v hledání dobra, dokud nedojde k témě? jednomyslnosti. Tak to dělaly koncily a také synody, které znám: pravidlem synody je, ?e se hlasuje, ale zde je t?eba získat dvě t?etiny hlas?. Nezapomínejme také, ?e synoda je poradní, není to zákonodárný orgán. Slou?í k naslouchání, ke spole?nému naslouchání hlasu Ducha svatého. Proto si pape? p?ál jak pro synodu o rodině, tak pro tuto synodu o synodalitě dvě etapy nebo několik etap, místní, kontinentální atd. A nakonec dvě setkání synodálního shromá?dění, proto?e to je cesta k jednomyslnosti, která musí být v?dy ut sint cor unum et anima una, jak se ?íká o prvotní církvi: byli jedno srdce a jedna du?e. Taková shoda je znamením Ducha svatého.”

Co konkrétně znamená "naslouchat hlasu Ducha"?

"Pape? nás nau?il - a my ji ji? s dobrým ovocem praktikujeme - metodu duchovního rozhovoru. V ?em spo?ívá? Je to naslouchat jeden druhému s úctou, s p?ijetím, dospět k rozli?ování, pochopit, co je Bo?í v?le. A pro mě bylo p?sobivé, ?e pape? Franti?ek v dokumentu Querida Amazonia nabídl dozvuk synody o Amazonii, které jsem se mohl zú?astnit. Na některých místech ?ekl: tady cítím nedostatek rozli?ování, pot?ebujeme více rozli?ování. Jak poznáme, ?e jsme provedli pot?ebné rozli?ování, abychom dospěli k rozhodnutí? To je jistě umění pape?ova vedení, ale také synodní konkordance, ?len? synody. A tak si myslím, ?e p?i tomto naslouchání budeme mít silnou zku?enost s tím, co to znamená být církví. Samoz?ejmě, ?e u mnoha otázek a mnoha témat je seznam dlouhý a bude hodně ?asu na diskusi a výměnu názor? na tu ?i onu otázku, ale v?dy v perspektivě naslouchání Duchu.”

Jedním z jistě nových rys? této synody byla snaha ?iroce zapojit a naslouchat místním církvím, zapojit do práce spole?enství a dokonce i ty, kte?í se od církve vzdálili. Je tato metoda d?le?itá, a pokud ano, pro??

"Ano, je d?le?ité naslouchat také hlasu těch, kte?í nejsou "uvnit?", kte?í se vzdálili, proto?e tato odezva nám umo?ňuje lépe rozli?ovat. A pak naslouchat hlasu vě?ících. Sta?í si p?e?íst slavnou malou kní?ku svatého Johna Henryho Newmana o naslouchání vě?ícím ve věcech víry. Tato malá kní?ka napsaná kolem Prvního vatikánského koncilu je pro na?i situaci hledání synodality velmi d?le?itá.”

Co to znamená naslouchat ví?e Bo?ího lidu?  

"Je to sensus fidei. To se ov?em nezji??uje ve statistikách. Pokud tuto práci naslouchání sensus fidei neděláme, nenasloucháme Duchu svatému, proto?e to, co ?ije v sensus fidei Bo?ího lidu, je vnímáno, to je uzel, srdce víry církve. Vzpomínám si na osobní zku?enost, kdy jsem byl mladým studentem teologie a u?ili nás v?echny my?lenky Bultmanna a Entmythologisierung (demytologizace, pozn. red.). Radikální zpytování k?es?anské víry. P?i?el jsem dom? a vyprávěl o tom matce. Ta mě vyslechla a po chvíli se na mě poněkud p?ekvapeně podívala a ?ekla prostě toto: "Ale pokud Je?í? není synem ?ivého Boha, je na?e víra prázdná." A tak jsem se rozhodl, ?e se na to podívám. V?dycky jsem ?íkal, ?e tato mat?ina lekce spo?ívala v tom, ?e jsem naslouchal Bo?ímu lidu, ví?e prostých lidí. Proto je tak d?le?itý d?raz pape?e Franti?ka na lidovou zbo?nost, na víru lidu - d?raz, který nacházíme ji? v dokumentu z Aparecidy. Vzpomínám si na ono slavné kázání tehdej?ího kardinála Ratzingera v období krize s Hansem Küngem, kdy ?ekl: Teologie, která se pokorně nedá do slu?eb, k naslouchání ví?e Bo?ího lidu, není u?ite?ná, je to gnóze, ale není to slu?ba ví?e. Proto si myslím, ?e metoda zapojení velkého po?tu vě?ících a také lidí, kte?í se od církve vzdálili, je pro rozli?ování d?le?itá.”

Dal?ím rysem je ú?ast ?len?, kte?í nejsou biskupy, se zapojením zna?ného po?tu vě?ících laik? a zejména ?en. Jak to mění podobu synody a jaké to podle vás bude mít d?sledky?

"Na synodách se v posledních 50 letech v?dy ú?astnili laici a lai?ky jako odborníci, jako naslouchající. Nyní je poprvé velký po?et laik?, mu?? i ?en, plnoprávnými ?leny synody. Myslím, ?e to nijak zásadně nemění fyziognomii synody, proto?e je to jistě synoda biskup?, vět?ina z?stává biskupy, proto?e tradice synody je p?edev?ím tradicí setkání biskup? regionu, národa atd., ale tato ú?ast laik? je jistě d?le?itá pro lep?í naslouchání. Zú?astnil jsem se pěkné ?ádky synod a vzpomínám si na intervence mu?? a ?en, laik?, z ?ad odborník?, z ?ad naslouchjících, kte?í měli na práci hluboký vliv. Tentokrát se dělá dal?í krok k zapojení těchto hlas?. I na této synodě budou p?ítomni odborníci, dokonce i delegáti z jiných bratrských církví. Myslím, ?e je to prostě obohacení. Musíme tedy znovu p?ipomenout synodu, kterou p?ed více ne? 55 lety vytvo?il Pavel VI. Tato synoda je koncipována jako hlas episkopátu univerzální církve v??i Petrovu nástupci. Víme to dob?e, jsou zde velmi významné hlasy a hlasování, ale tyto hlasy jsou vyjád?ením sensus fidelium, také o?ekávání Bo?ího lidu, která jsou nakonec p?edána pape?i k dal?ímu posouzení. Tato nová ú?ast nemění podstatu smyslu pokoncilní synody.”

Jedním z d?sledk? této ?iroké ú?asti bylo, ?e do synodálního Instrumentum laboris byla zahrnuta mnohá témata, o nich? se diskutovalo po celá desetiletí. Nap?íklad výzva ke konkrétním reformám pro vět?í ú?ast laik? a ?en na ?ivotě církve nebo p?ehodnocení některých témat souvisejících s morální teologií. Jakou váhu budou mít na synodě?

"Na to nedoká?u odpovědět, uvidíme.  Co jsem ale vnímal, je to, ?e kontinentální synody a také ohlas mnoha biskupských konferencí po celém světě na otázce ú?asti laik? na ?ivotě církve ur?itě trvají. To bylo úst?edním tématem ji? na Druhém vatikánském koncilu. Ú?ast laik? je jádrem koncilních záměr? a je stále co se u?it a co dělat. Ji? svatý Jan XXIII. ?ekl, ?e téma ?en v ?ivotě církve je jedním ze znamení doby, je to jedna z velkých otázek, které se objevují na celém světě, a toto téma bude jistě p?ítomné. Jsem v?ak trochu skeptický k tomu, ?e vý?et tolik diskutovaných témat zejména v sekularizovaném západním světě je pro celou církev tak zásadní. Uvádím p?íklad. Na synodě o Amazonii byl ze strany ur?itých skupin vyvíjen silný tlak, aby se dospělo k rozhodnutí o viri probati, tedy kně?ském svěcení ?enatých mu??. Mo?ná budu kritizován za to, ?e jsem to zmínil, ale na synodě to zaznělo. Někte?í se divili: jak je mo?né, ?e ve Spojených státech a Kanadě ?ije a? 1200 kně?í z Kolumbie, země, která má mnoho kně?ských povolání? Pro? jich sto nebo dvě stě neodjede do Amazonie? Problém nedostatku kně?í by byl vy?e?en. Proto si myslím, ?e někdy je t?eba trochu více rozli?ování a také poctivosti, abychom viděli slo?itost problém?. V tomto smyslu jsem p?esvěd?en, ?e synoda bude krásnou a silnou p?íle?itostí, p?íle?itostí ke spole?nému rozli?ování těchto otázek.”

V západních spole?nostech postupuje sekularizace, p?edávání víry, které d?íve probíhalo v rodině, jako by se zastavilo. Jak se v těchto souvislostech vrátit k hlásání evangelia? Jak tomu m??e pomoci p?í?tí synoda?

"?ekl jste to, p?edávání víry se d?íve odehrávalo v rodině. Je pravda, ?e pokud toto p?edávání neprobíhá v rodině, není p?edávání víry nemo?né, ale je mnohem obtí?něj?í. Proto je dvojitá synoda o rodině v letech 2014-15 pro p?edávání víry velmi d?le?itá. Vě?ím, ?e k p?edávání víry dochází a ?e k němu dochází, proto?e je to dílo Bo?í. Je to B?h, kdo volá, kdo zve, je to B?h, kdo p?sobí v lidských srdcích, kdo p?itahuje, jak ?ekl Je?í?: "a? budu vyzdvi?en ze země, p?itáhnu k sobě v?echny.” Toto Je?í?ovo p?itahování p?sobí po celém světě, ale je t?eba i těch, kte?í pomáhají toto volání, toto Bo?í dílo uchopit. Sekularizace je samoz?ejmě velkou výzvou. Ale znovu p?ipomínám Benedikta XVI, který o sekularizované spole?nosti ?ekl ú?asné věci. Vzpomínám si, ?e kdy? p?ijel do ?eské republiky, velmi sekularizované země, ?ekl: i zde jsou p?íle?itosti pro p?sobení, pro p?sobení Ducha svatého. A to je pravda. Sekularizace tedy není jen nevýhodou, ale má i pozitivní stránku v tom smyslu, ?e osobní existenciální otázky vyvstávají mo?ná p?íměj?ím zp?sobem. A tak Hospodin p?sobí. To je evangelium: je silou ?ivota, probouzí ?ivot, a v tomto smyslu jsem p?esvěd?en, ?e tato synoda, navzdory ve?keré kritice, která ji? zaznívá, bude pokrokem na cestě ve spole?enství církve.”