?esk? salesián o pape?ově náv?těvě Mongolska: B?h chodí po periferiích
Linda Bordoni – korespondentka Vatican News v Mongolsku
Mnohé pozorovatele p?ekvapilo rozhodnutí pape?e Franti?ka nav?tívit východoasijský stát Mongolsko, vnitrozemskou zemi, která na severu hrani?í s Ruskem a na jihu s ?ínou a kde malá církev vydává svědectví o skute?ně mimo?ádné apo?tolské horlivosti a misioná?ském svědectví.
, hovo?il s Vatican News o posledních sedmi letech své misie v malé farnosti na okraji hlavního města Mongolska Ulánbátaru. ?Je to opravdová misijní země“, ?íká a vyjad?uje neskonalou radost z náv?těvy pape?e Franti?ka, během ní?, jak ?íká, jako fará? zcela jistě nasaje ?v?ni ovcí“.
Farnost, ve které otec Jaroslav p?sobí, se nachází v malém měste?ku zvaném ?ovó. T?i salesián?tí misioná?i, kte?í ji spravují, jsou nadmíru ??astní, ?e mají skute?ný kostel z cihel a kamene, ve kterém mohou oslavovat Pána. A? do poloviny srpna, kdy byl jejich nový kostel Svaté rodiny slavnostně otev?en a posvěcen, se liturgické ob?ady, katecheze a sociální práce odehrávaly v mongolských stanech zvaných ?gers“ (jurty), tradi?ních mongolských obydlích, ideálně p?izp?sobených ko?ovnému zp?sobu ?ivota lidí, kte?í je mohou rychle sestavit, rozlo?it a p?evézt podle svých pot?eb.
Svou práci otec Vracovský p?ipodobňuje ?innosti fará?e, který je plně pono?en do reality, v ní? jsou vě?ící ?jako k?es?ané první generace, proto?e katolická církev [v Mongolsku] za?ínala v roce 1992 od nuly“.
Jako salesiáni, zd?razňuje otec Jaroslav, se kně?í věnují také sociálním slu?bám a aktivitám pro děti, mláde?, dospělé a seniory. Vět?ina těch, kterým slou?í, vysvětluje, nejsou katolíci: Na vět?ině území p?evládá ?amanismus, následovaný buddhismem, a v minulém století, za komunistické vlády, bylo obyvatelstvo ateistické, proto je vět?ina obyvatel Mongolska ateist?, i kdy? se pova?ují za buddhistický národ.
Ve vlastní farnosti otce Jaroslava je podle jeho slov za 20 let její existence asi 70 pok?těných katolík?. Mnozí z nich se p?estěhovali do města nebo jsou ko?ovníci. ?Jsme v ko?ovné zemi, proto je v jejich povaze stěhovat se z jednoho místa na druhé“.
Misijní země
?Někte?í byli sta?í a zem?eli, někte?í jsou ve městě a někte?í jsou vě?ící, ale nepraktikují svou víru ka?dý týden. Obecně v?ak vět?ina cílové skupiny v na?em okolí nejsou pok?tění lidé, proto?e jsme v misijní zemi. Proto evangelizujeme“, vysvětluje. Vět?ina lidí, kterým slou?í, nejsou k?es?ané, ale někte?í z nich o k?tu p?emý?lejí, ?p?ipravují se, někte?í se jen dotýkají, zkoumají, o co jde. Jsme otev?ení pro v?echny“.
P?i popisu své misie v ?ovó otec Jaroslav ?íká: ?Máme ?těstí! V této vesnici je asi 3000-4000 lidí a my vnímáme jako zvlá?tní po?ehnaní, ?e nikdo nemá nic proti této farnosti Svaté rodiny, a i kdy? jsme jiní ne? tradi?ní nábo?enství, jsme hezky p?ijímáni“.
Vysvětluje, ?e je?tě p?ed p?íchodem salesián? zde p?sobila skupina ?eholnic Neposkvrněného Po?etí Panny Marie, které slou?ily obci poskytováním některých základních slu?eb. ?íká, ?e sestry za?aly se slu?bou dodávání ?isté vody a salesián?tí misioná?i to od nich p?evzali a oslovili ty nejchud?í.
?Lidé kolem nás ?ijí v 'gers', co? jsou stany, mongolské stany, ve velmi ?patných podmínkách. Vět?inou nemají ve svých domech pitnou ani tekoucí vodu. Vodu si nosí ze studny“.
Farnost má studnu, ve které je voda pro v?echny, a dnes také ?adu aktivit pro děti, mláde? i dospělé, ?íká misioná?: ?Proto jsme opravdu pěkně p?ijati“.
Mongol?tina jako výzva
T?i salesián?tí misioná?i, kte?í v sou?asné době vedou farnost, Jaroslav, Mario a Crsysztof, se st?ídají. Nedávno se k nim p?ipojil otec Paulo, nová?ek, který se u?í mongolský jazyk, co? je skute?ně pozoruhodný výkon, který musí v?ichni misioná?i zdolat, ne? mohou za?ít pracovat.
Jazyk, jak ?íká otec Jaroslav, je ?opravdu velmi, velmi obtí?ný. První dva roky v Mongolsku je na?ím hlavním úkolem nau?it se mongolský jazyk“. V Mongolsku je to pro misioná?e velmi d?le?ité.
Sám, jak dodává, strávil tisíce a tisíce hodin s mongolskými u?iteli: jeden student, t?i u?itelé! Vysvětluje, ?e existují t?i hlavní idiomy, ten, který pou?ívá, je psán ruskou cyrilicí, ale p?vodně byl psán ?shora dol? a zleva doprava, proto nemá s ru?tinou nic spole?ného“. Dodává, ?e je nejroz?í?eněj?í, co? je dáno nedávnou komunistickou historií národa, ale ?existuje také tradi?ní vertikála, mongolská cyrilice - a na sociálních sítích pou?ívají dokonce sv?j jazyk v latince“.
Na otázku, zda existuje mongolská Bible, otec Jaroslav odpovídá, ?e mongolská katolická Bible neexistuje, ale existuje ekumenická Bible, kterou pou?ívají a cítí jako po?ehnání, ?e ji mají. Mnozí misioná?i jsou Evropané a jejich slovník vychází z evropské k?es?anské tradice, zatímco v Mongolsku je jazyk zalo?en na buddhistických a ?amanských tradicích. ?Proto najít i slovní zásobu pro liturgii, jak p?ekládat, jak vyjád?it základní věci, svátosti, je náro?né a je?tě to není úplně ustálené“.
K?es?anství navazuje na historii
Upozorňuje v?ak, ?e k?es?anství zde vychází z historie, proto?e a?koli po generace nebyla víra povolena, mongolská historie sahá staletí nazpět a za ?ingischánovy ?í?e a je?tě p?ed ?ingischánem bylo v Mongolsku k?es?anství p?ítomno. ?Nějak se to v dějinách p?eru?ilo a my obnovujeme tuto misii“, ?íká otec Jaroslav.
Evangelizace v ko?ovné kultu?e
Misioná?i také ?elí výzvě evangelizovat tradi?ně ko?ovný národ. P. Jaroslav ?íká, ?e z více ne? 3 milion? Mongol? se asi 50 procent ?stále pohybuje se svými stany a stády“.
Vysvětluje to tím, ?e v zemi, která se skládá p?evá?ně z pou?tí, polopou?tí nebo stepí, není dostatek vody, zdroj? a trávy, aby se zví?ata udr?ela p?i ?ivotě po celý rok, proto se ko?ovníci stěhují pro dobro zví?at a země, která se neustále obnovuje.
Dal?ích 50 procent obyvatelstva se v?ak, jak pokra?uje, stěhuje do Ulánbátaru, který exponenciálně roste a ?ije v něm p?ibli?ně více ne? 1,5 milionu lidí.
V ?ovó, které je jakousi periferií Ulánbátaru, a v mnoha dal?ích oblastech kolem města jsou lidé nějakým zp?sobem usazeni, ale ?ijí ve svých tradi?ních stanech.
Kostel Svaté rodiny
Jak ji? bylo zmíněno, v polovině srpna byla komunita obdarována kostelem z cihel a kamene. Nová církevní budova je postavena ve tvaru tradi?ního stanu, ale je mnohem vět?í a pojme 100 lidí.
?Jak ?ekl ná? konfederální p?edstavený, lidé pot?ebují a zaslou?í si mít po?ádné místo pro bohoslu?by“, ?íká otec Jaroslav.
Pro? pape? nav?těvuje Mongolsko?
Pro? myslíte, ?e se pape? Franti?ek rozhodl nav?tívit Mongolsko?, ptám se otce Vracovského. Jeho odpově? je stejně krásná jako odzbrojující:
?Myslím, ?e mnohokrát zmínil, ?e dobrý pastý? by měl mít v?ni ovcí“, ?íká se smíchem. ?Kde získat tuto v?ni od ovcí lépe ne? v zemi, kde je desetkrát nebo dvacetkrát více zví?at ne? lidí?“
Dobrý pastý?, jak dále salesián Vracovský ?íká, dělá inventuru svého stáda tím, ?e si v?ímá těch nejslab?ích v jeho st?edu. Pape? Franti?ek, pokra?uje, si je vědom toho, jak se da?í církvi ve světě, a mo?ná pova?uje mongolskou církev za jednu z nejslab?ích.
?Víme, ?e B?h p?sobí skrze ty nejslab?í. A to je tajemství, které nám pape? Franti?ek ukazuje. Stejně jako svatý Franti?ek ví, ?e B?h chodí po periferiích“. To, dodává otec Jaroslav, je mo?ná d?vod, pro? se rozhodl u?init kardinálem Giorgia Marenga, apo?tolského prefekta z Ulánbátaru, který p?inese hlas z této vzdálené země univerzální církvi.
Naděje a obzory
Na otázku, jaká o?ekávání od pape?ovy náv?těvy mají v jeho komunitě, otec Jaroslav ?íká, ?e jeho farníci jsou ??astní. Jsou vět?inou prostí a nevzdělaní, vysvětluje, a mnozí ani po?ádně nevědí, kdo je ?ímský pape?, ale misioná?i jméno pape?e Franti?ka zmiňují ka?dý den, a proto lidé dob?e vědí, ?e je p?ijede nav?tívit.
Otec Jaroslav Vracovský uzavírá své zamy?lení nad tím, jak jeho poslání vyvěrá z nad?ení pro misii samotného pape?e Franti?ka. Náhodou, ?íká, se mu dostala do rukou pape?ova encyklika Evangelii gaudium v ?e?tině je?tě p?ed jejím oficiálním p?ekladem.
Encyklika a její výzva k misii ho natolik zasáhla a dojala, ?e kdy? jeho p?edstavení vyhlásili výzvu k p?ijímání dobrovolník?, okam?itě na ni zareagoval.
?Tak?e bez pape?e Franti?ka bych tu nebyl. Proto jsem mu vdě?ný a pova?uji ho za svého osobního duchovního pr?vodce“, ?íká a dodává, ?e se ?tě?í, a? se s ním setká, a? mu bude moci naslouchat, a? zjistí, o co se s námi hodlá podělit“.
Katolíci zde v Mongolsku jsou podle něj obecně prostí a mo?ná nejsou na takovou náv?těvu zcela p?ipraveni, ale p?jde to ?od srdce k srdci“ a pape? Franti?ek jistě p?ijme ?prostotu a k?ehkost na?í víry a podmínky, ve kterých ?ijeme“.
