杏MAP导航

Francesca Sabatinelli – korespondentka v D?ubě

Z Rumbeku vyrazili 25. ledna a po dobu devíti dn? denně u?li asi dvacet kilometr? se zastávkami v r?zných k?es?anských komunitách po cestě, s chvílemi modlitby a sdílení, které vyvrcholily 2. února p?íchodem do D?uby a setkáním s Franti?kem.

M??ete vzpomenout na tyto dny pape?e v Ji?ním Súdánu? Jaké momenty vás nejvíce zasáhly?

Pape??v p?ílet byl pro mě velmi dojemným okam?ikem. Stál jsem v zástupu s ostatními biskupy, v?ichni jsme ?ekali, a kdy? se pape?ovo kole?kové k?eslo dotklo země, sly?el jsem z dálky výk?iky lidí, kte?í ho u? viděli, a cítil jsem se velmi dojatý p?i pomy?lení, ?e Svatý otec, který tak dlouho chtěl p?ijet do této země, je kone?ně mezi námi. Kdy? p?ijí?dí náv?těva, v?dycky ?ehná, taková je africká kultura, a tak jsem si pomyslel: "Pape?i Franti?ku, te? jsi tady, abys po?ehnal této zemi, která bude po?ehnána pokojem", který vychází ze srdcí lidí, kte?í jsou vnit?ně proměněni, se srdcem kone?ně odzbrojeným od v?eho hněvu, který p?iná?í násilí, a p?ipraveným na dialog, modlitbu, p?ímluvu, spole?enství, bratrství a také odpu?tění. Pak bych ?ekl, ?e dal?ím momentem bylo jeho poselství diplomatickému sboru, velmi silné a velmi p?ímé: u? ?ádná slova, ale ?iny! Myslím, ?e právě to Ji?ní Súdán pot?ebuje nejvíce, tedy p?ipomenout si obraz Nilu, který je velmi africkým zp?sobem chápání reality, a vidět, ?e osvobození nebylo dosa?eno revolucí, kterou provedla vojenská nebo politická hnutí, ale ?e osvobození p?ichází jako dar z pramene vody, který také p?iná?í proměnu, pramene, jím? je B?h, Bo?í slovo, z něho? v?ichni ?erpáme a díky němu? se v?ichni sjednocujeme kolem této ?eky, která nás nás ?iní lidmi, která nás nutí p?ekonávat rozdělení, která nás ?iní navzájem solidárními. Setkání s ním v katedrále, kde promluvil k biskup?m, ?eholník?m, kně?ím a seminarist?m, bylo pro mě velmi dojemné, zvlá?tě pak okam?ik, který jsme za?ili na konci této slavnosti, kdy dal tento velmi krásný prostor mladým lidem z Rumbeku, kte?í ?li devět dní pě?ky, aby ho nav?tívili, a on s velkou prostotou p?i?el, pozdravil je a ?ekl: "Děkuji vám za va?e svědectví". Tito mladí lidé dokázali putovat spolu, p?esto?e pat?ili k r?zným kmen?m, k r?zným klan?m, obývají r?zná území a navzájem se neznali. ?li spolu devět dní a uzav?eli bratrství. Prvních pár dní jsem viděl, ?e spolu nemluví, ?e si dělají své malé skupinky, nakonec jsme do D?uby dorazili v klidu, radosti a spole?enství: skupina se kone?ně sjednotila. To je svědectví, které mohou mladí lidé dát této zemi, proto?e p?íli? dlouho pochodovali s pu?kou na rameni, a místo toho máme nyní mladé lidi, kte?í, pokud dostanou správný impuls, také vědí, jak jít, po této nové, obnovené cestě, kterou je mír. Velmi krásné chvíle pak byly ve Freedom Halle, p?i setkání s vysídlenými lidmi. Tam jsem opravdu plakal, proto?e máme tolik lidí, kte?í ztratili své domovy, bezpe?í, d?věru v ?ivot ve své vlastní zemi jako svobodní ob?ané. Video, které nato?ilo sdru?ení Cuamm (promítané během akce a natá?ené v táborech pro vysídlené osoby v Ji?ním Súdánu, pozn. red.), bylo velmi dojemné, stejně jako poselství dětí, které k pape?i promluvily. Vidím, ?e z těchto trpících lidí se za?íná rodit proces. Změna v Ji?ním Súdánu nep?ijde od elit, ale od těchto lidí, kte?í tolik trpěli a kte?í budou schopni dát zemi novou vizi. Na závěr bych ?ekl, ?e slavení m?e svaté (v neděli 5. února v mauzoleu Johna Garanga), které bylo velmi hojně nav?tívené, velmi ?ivé, se slovy pape?e o světle světa a soli země, nás u?í, ?e tato milost, kterou dostáváme od Boha, je milostí, na které se máme podílet, a tak se také stát solí a světlem pro druhé.

To, ?e rumbecký biskup jde se svými vě?ícími pě?ky na pou? do D?uby, je zpráva, která v zemi hodně koluje, pro? se toto gesto zapsalo do srdcí lidí a tolik je zaujalo?

Ji?ní Súdán má za sebou historii pě?ího p?esídlení, kdy lidé putovali zemí z jedné strany na druhou a hledali bezpe?í. Jen si vzpomeňte, kolik lidí muselo během konfliktu opustit své domovy a jít celé dny a kilometry pě?ky, aby se dostali kdoví kam, do kdovíjakého bezpe?í. Tak?e kdy? vidím, jak tato skupina krá?í jedním směrem, směrem k D?ubě, kam dorazí mnoho lidí ze spole?ného d?vodu, kterým je náv?těva pape?e, myslím, ?e to dává vizi nového Ji?ního Súdánu, tvo?eného obnovenými lidmi, kte?í se smí?ili s minulostí, s historií násilí, která by bohu?el neměla být zapomenuta, ale měla by být transformována. Je t?eba znovu otev?ít nové cesty, které dají lidem naději, a tito mladí lidé, kte?í ?li pě?ky, jsou nadějí pro celý Ji?ní Súdán, v to opravdu vě?ím.

Vysídlenci, ti, kte?í nemají v?bec nic, ti, kte?í by paradoxně témě? neměli právo mít naději, p?i setkání s pape?em Franti?kem naopak ukázali, ?e v naději pevně vě?í, ?e ji skute?ně chtějí za?ít budovat, ne proto, aby změnili svou vlastní situaci, ale pro celou zemi, pro jednotu národa. Je to něco témě? nepochopitelného, co v?ak pape? potvrdil...

Ano, je to stejně nepochopitelné jako víra, a proto si myslím, ?e to, co bylo ?e?eno na konci africké synody, je skute?ně pravda, ?e Afrika jsou duchovní plíce světa. To se projevuje touto velkou vírou, kterou chudí, ti, kte?í jsou nejvíce na okraji spole?nosti, vkládají v Boha a v mo?né lidství, kterým je solidarita, která je jediným zp?sobem, jak mohou vysídlení lidé, uprchlíci a lidé, kte?í p?i?li o v?echno, je?tě p?e?ít, tato solidarita, která je je?tě mo?ná: solidarita posledních, které musíme být jako církev obzvlá?tě blízko.